Chebský archiv přibližuje zločiny první republiky z četnických kronik

  10:30
Jak vypadala za první republiky chebská pátrací stanice, jak žili strážci pořádku a s čím se během služby museli vypořádat? Střípky ze života nejen chebské pátračky představí výstava v chebském archivu. Začíná v úterý 11. června a potrvá do čtvrtka 13. června. Budova archivu se návštěvníkům otevře vždy od 10 do 17 hodin.

„Vystavujeme kroniky četnických stanic zde na Chebsku, dobové zákoníky, periodika a samozřejmě fotografie, které zobrazují velitele i řadové četníky chebské pátračky, místa činů a oběti, ale i další snímky, které jsou spojené s chebskými četníky a samotnými zločiny. Kromě toho budou moci návštěvníci nahlédnout do dobových novin, kde jsou krádeže, loupeže, přepadení i vraždy taktéž zaznamenány. Nezapomeneme ani na tresty a další zajímavosti s nimi spojené,“ popsala obsah výstavy archivářka Nikol Fantysová.

Doplnila, že areál kláštera klarisek na chebském Františkánském náměstí, kde archiv v současné době sídlí, kdysi sloužil i jako věznice.

„Bylo tu také popraviště. Jako důkazní materiál máme lebku posledního člověka, který zde byl popraven. Podle dostupných pramenů měl zabít četníka. To bylo ale ještě předtím, než vznikla první republika,“ upozornila archivářka Jana Vejříková, která se na přípravě výstavy podílí.

Četnické humoresky v realitě: s pleší a bez varlat tehdy do služby nebrali

Doplnila, že později se věznice z kláštera klarisek přesunula do nově postavené budovy pod chebskou nemocnicí. Ta je v současnosti sídlem Okresního soudu v Chebu. Také v této budově se v minulosti popravovalo, ale v době první republiky jen jednou. Z této popravy se dochovala fotografie, na níž je společně s odsouzencem i tvář mistra popravčího. „To je poměrně unikátní, protože o tomto konkrétním katovi, na rozdíl od jeho předchůdců, nic bližšího nevíme,“ uvedla.

Ženit se mohli až kolem třiceti

Výstava v chebském archivu prozradí, že ačkoli tehdy lidé vnímali povolání četníka jako prestižní, mělo řadu omezení. „Četníci se například mohli ženit až kolem 30 let a nesměli být politicky aktivní. Žili často společně na pátrací stanici a z fotografií víme, že to leckdy byly prostory velmi omezené. Primárním pramenem výstavy jsou ale především ručně psané dobové kroniky, které jsou zajímavé nejen obsahově, ale také rukopisem, obzvláště když přihlédneme k tomu, že jednotlivé záznamy mají různé autory. U některých kronik, které jsou už převedeny do digitální podoby, nabídneme návštěvníkům QR kódy, aby si mohli celou kroniku prolistovat na svém mobilním telefonu, tabletu nebo počítači,“ informovala Nikol Fantysová.

Vypátral rodiny četníků zabitých henleinovci. Pomohly hroby i stařenky

V archivu nezapomněli ani na menší návštěvníky. Připravili pro ně zajímavý fotokoutek. Tvoří jej stůl četníka s kopiemi dobových materiálů. U stolu je i šablona četníka s vystřiženým obličejem. „Do otvoru mohou návštěvníci prostrčit tvář a na chviličku se četníkem stát. Fotokoutek je připravený hlavně pro děti, ale myslím, že ani dospělí mu neodolají,“ dodala Jana Vejříková.