Když si člověk něco hodně přeje, někdy se to vyplní. To platí v případě výtvarnice Zuzany Minářové z Nové Role. Ta od útlého dětství snila o kariéře malířky. K té se dopracovala postupně.
Při studiu vysoké školy sice štětec z časových důvodů nevzala do ruky, ale o to silněji ji obrazy přitáhly po jejím dokončení. Přes portréty a obrazy známých herců či filmových postav se přesunula do světa vlastní fantazie a robotů.
Aktuálně umělkyně tvoří obrazy, na kterých se prolíná robotický svět s říší zvířat. Její díla jsou k vidění v několika galeriích a plánuje i výstavy v zahraničí. „Dosáhla jsem svého snu být malířkou, což jsem si přála od dětství,“ říká s úsměvem novorolská tvůrkyně.
Malování vás bavilo od dětství? Pamatujete si své první obrázky?
Jako malou mě malování skutečně hodně bavilo. Postupně jsem si všimla, že v tom i vynikám. Stát se malířkou byl jeden z mých dětských snů (úsměv).
Objevili ve vás učitelé na základní škole umělecké nadání?
Na reakce učitelů už si úplně nepamatuji, ale vzpomínám si, že jsme jednou měli za domácí úkol nakreslit postavu z knihy Staré pověsti české. Spolužáci mi tehdy nevěřili, že jsem Bílou paní nakreslila já (úsměv). Mrzelo mě, že mi nevěří, ale zároveň jsem si uvědomila, že je to povedený obrázek. Na základní škole jsem také chodila na výtvarný kroužek, ale ten člověka nikam neposune. Je to spíše zábava (úsměv).
Kde jste tedy načerpala výtvarnou inspiraci?
V posledních letech jsem se učila hlavně sama. Hodně jsem sledovala malíře na internetu. Zajímalo mě, jaké materiály a postupy používají. Když jsem měla základní znalosti, využila jsem je v praxi. Postupně jsem viděla, že se zlepšuji a nabírám malířské zkušenosti.
Myslíte, že se malování může věnovat každý?
Pokud to člověka baví, určitě je to úžasný koníček na relaxaci. Každý, kdo se tomu věnuje s trpělivostí a láskou, vidí časem zlepšení.
Začala jste krajinami, portréty nebo něčím abstraktním?
Krajiny a abstrakce mě nikdy neoslovovaly. Vždy jsem se zaměřovala na portréty lidí, figuru a zvířata. Zachytit výraz a podobu člověka je složité, ale brala jsem to jako výzvu.
Kam vedla vaše cesta po základní škole? Zamířila jste na umělecký obor?
Po základní škole jsem se vydala jiným směrem. I když jsem věděla, že mě malování baví, nikdy jsem nedoufala, že bych se tím mohla jednou živit. Vyučila jsem se tedy prodavačkou a poté dálkově studovala střední a vysokou školu s ekonomickým zaměřením. V té době jsem na malování neměla čas. Po vysoké škole jsem se k němu opět vrátila.
Kdy vás napadlo, že byste se mohla malování věnovat profesionálně?
Zřejmě po prvním větším úspěchu, za který považuji spolupráci s online aukční síní www.obrazyvaukci.cz. Měla jsem možnost se aukce zúčastnit a můj obraz zaznamenal úspěch. To přesvědčilo mou rodinu, že jsem se vydala správným směrem a mohu malovat i profesionálně. Moje obrazy tím také stouply na hodnotě.
Jaké obrazy malujete nejraději?
V poslední době se zaměřuji na vlastní tvorbu. Rozhodla jsem se pro téma robotů, protože mi přijde nadčasové. Roboti mě velmi fascinují. Přidávám jim lidské vlastnosti. Stávají se tak napůl lidmi a napůl zůstávají roboty. U posledního obrazu robota jsem vytvořila mutaci a vzniklo dílo Android Horse Woman. Na něm má robotka koňskou hlavu. Ráda bych i další roboty kombinovala se zvířaty a podobně. Uvidíme, jaká bude inspirace.
Malujete i na zakázku. Jaký byl první zakázkový obraz a co si lidé přejí nejčastěji?
První obraz na zakázku byl portrét dětí. Největší radost mi vždy přináší reakce zákazníka, když obraz vidí poprvé. Často ho to i dojme, a to mě dělá šťastnou (úsměv). Dříve jsem se zaměřovala na portréty a obrazy známých osobností podle přání zákazníka. Často jsem ale řešila špatnou kvalitu zaslané fotografie, a tak jsem občas nemohla zakázku přijmout. Na zakázku maluji i nyní, ale po dohodě se zákazníkem, aby vznikl originální obraz, který zaujme. Portréty lidí už nyní příliš netvořím. Maluji spíše obrazy velkých formátů, aby byly ideální na výstavy a zaujaly široké publikum, aukční síně a galerie.
Můžete jednoduše popsat umělecký proces? Objekt si vyfotíte, nebo uděláte skicu?
V začátcích jsem měla k dispozici snímky od profesionálních fotografů a podle nich jsem malovala. Byla to krásná spolupráce, díky které vznikly povedené obrazy. Některé předlohy jsem zkusila fotit i sama. Nyní už maluji převážně vlastní tvorbu na základě mých představ a fantazie. Začíná to vždy myšlenkou. Všechny nápady na realizaci obrazu si zapisuji, abych se k nim mohla vracet. Dále udělám náčrtek a tvořím. U kresby uhlem se zaměřuji na velké formáty papíru. V České republice jsem zřejmě jediná, kdo takto rozměrné formáty kreslí. Jeden z mých posledních obrazů má 160 × 110 centimetrů. Snažím se u nich zaměřit na detaily.
Má velký formát papíru nějaká úskalí?
S velkým formátem se náročně pracuje. Papír je horší na manipulaci, ale výsledek stojí za to (úsměv).
Kolik času vám tvorba jednoho obrazu zabere?
U kresby se jedná o týdny práce. Maluji ale také olejem na plátno. Tato technika je náročnější na postup i čas. Zde mi to zabere týdny i měsíce práce podle náročnosti a velikosti formátu.
Máte za sebou zajímavé výstavy. Můžete některé připomenout?
Spolupracuji s galerií Toga, která se nachází v Kladně a jsou tam dlouhodobě vystaveny některé mé obrazy. Moje obrazy jsem poskytla i vybraným nadacím. Například obraz s názvem Android Woman byl součástí Charity golf party. Dražba obrazu se uskutečnila v karlovarském Grandhotelu Pupp. Program uváděl pan Marek Eben. Mám radost, že jsem mohla přispět obrazem vybraným nadacím v takto krásných prostorech a po boku úžasného herce a moderátora.
Měla jste šanci s Markem Ebenem i pohovořit?
Ano, a rozhovor s ním mě velice potěšil. Povídali jsme si o mém obrazu, a dokonce nešetřil chválou (úsměv). Na tento zážitek nikdy nezapomenu a jsem za tuto příležitost šťastná.
Jaké máte pocity, když v rámci výstavy vidíte obrazy pohromadě?
V období výstavy se vždy ponořím do svého světa. Vidím za sebou kus práce. Obrazy jsou vystaveny v krásném prostoru galerie a mě napadá, jakou cestu jsem ušla od úplných začátků. Když přijde den vernisáže, připadám si jako celebrita, kterou všichni obdivují (smích). Je to slavnostní moment, který přináší kouzelnou atmosféru.
Jste aktivní na sociálních sítích. Myslíte, že vám pomáhají?
Sociální sítě mi dávají možnost být vidět pro čím dál širší publikum. Jsem aktivní na Facebooku nebo Instagramu. Zde mě lidé i mohou kontaktovat. Ráda tam přidávám nejen snímky obrazů, ale s návštěvníky sdílím i videa výtvarných postupů. Na příspěvky mám převážně pozitivní odezvy a tyto reakce mě opravdu velice těší.
Co pro vás malování znamená? Je to vášeň, profese, vyjádření?
Když maluji, je to euforie, protože se dostanu do svého světa a nevnímám okolí. Čas v tu chvíli neskutečně utíká, a když dílo dokončím, mám radost, že je obraz hotový a mohu ho ukázat veřejnosti. Když si pročítám reakce lidí, kteří obraz chválí, je to potěšující a motivující. Díky tomu vím, že dělám věc, která má smysl. Můj koníček je tak závislostí, kterou potřebuji ke spokojenosti, a zároveň profesí. Dosáhla jsem tak svého snu být malířkou, což jsem si přála od dětství. Navíc maluji v domácím ateliéru, kde mám při ruce vše, co potřebuji.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Mým cílem je se stále zdokonalovat a pracovat na sobě (úsměv). V následujícím roce mám cíl vystavovat i v zahraničí, kde jsem dostala zajímavé nabídky, což považuji za velký úspěch. Je to i skvělá příležitost, jak dostat svá díla mezi další lidi.
