„Někteří zdejší psi jsou jako beránci, ale v příští chvíli vás klidně pokousají. To si bohužel přinášejí z rodin, z kterých k nám doputovali,“ říká Čermák.

Dříve se stávalo, že se lidé po Vánocích zbavovali štěňat, která byla nevhodným dárkem. Podle obsazenosti útulku už to však asi neplatí…
Tento trend je naštěstí delší dobu minulostí. Je to dáno především tím, že ceny štěňat výrazně stouply. Lidé si tedy pořízení psa více rozmýšlejí, shánějí si informace. Pokud přece jen zvažují, že koupené štěně dají pryč, spíše se ho snaží prodat, aby se jim vrátily peníze. Štěňata některých plemen přijdou na čtyřicet nebo i šedesát tisíc korun. Takovou investici si člověk skutečně důkladně promyslí. Jsem velice rád, že trend povánočních štěňat v útulcích už vymizel.

Jsou vysoké ceny důvodem, proč je i o psy z útulků větší zájem?
Zcela určitě. Jakmile se objeví nový pes, ozývá se dost zájemců. Lidé, kteří nemají tolik finančních prostředků, se snaží vybrat pejska právě z útulku. Vyřizujeme i spoustu dotazů, zda nejsou k dispozici štěňátka, ale ty už jsme tady opravdu velmi dlouho neměli. Domov zde našli spíše pejsci, kteří jsou staří nebo agresivní, a už tady dožijí. Hodně také pomáhá, že většina nalezených psů je řádně očipovaných, máme tedy vysokou úspěšnost při vrácení původním majitelům.

Fotogalerie zobrazit 2 fotografie

Přesto se občas objevují informace, že některý útulek praská ve švech. Myslíte, že je jinde situace rozdílná?
Nechci to paušalizovat, stát se to může. Často to ovšem bývá i přístupem některých útulků, které dostávají finanční příspěvky podle počtu psů. Proto se tam psy snaží mít co nejdéle. Nabízejí je k adopci spíše zdrženlivě, dlouho vybírají nové majitele, aby tam psy „podrželi“, a mělo to pro ně finanční benefit. V našem případě je podpora města příkladná a podobný styl nepraktikujeme.

Co vám naopak práci nejvíce komplikuje?
Útulek provozuji už dvacet čtyři let a nejvíce mě trápí malá efektivita a flexibilita úřadů při rozhodování o odebrání týraných psů. Dostane se k nám zubožený pes a než úředníci a veterinární správa rozhodnou, zda je skutečně týraný a je potřeba ho odebrat, už se ozývají původní majitelé a chtějí zvíře zpátky. Je to pro nás nepříjemné se s nimi dohadovat, natahovat čas vrácení a čekat na rozhodnutí, že se pes zabavuje. Za dvacet čtyři let se situace nijak nezlepšila, jde podle mě o celorepublikový problém.

Řešili jste týrání i v poslední době?
Bohužel ano. Nechci být příliš konkrétní, ale jeden majitel nechal psa bez krmení, vody, opuštěného, bezprizorního a změnil místo pobytu. Sousedé na zvíře upozornili policii, která ho odchytila a přivezla nám ho. Když vám ho ukážou, uvidíte na první pohled, v jak špatném stavu je. Zde se podařilo o osudu psa rozhodnout včas a majiteli ho vracet nemusíme. Věřím, že případů, kdy se podaří vše administrativně vyřešit efektivněji a rychleji, bude přibývat. Nepřestávám se divit, jak krutě se lidé dokážou ke psům chovat. O to více si pak dávám záležet na tom, komu některého ze psů svěříme k adopci.

Kdysi se vydala cestou za porozuměním psí duši, teď s tím pomáhá druhým

V čem je podle vás největší problém? Chtělo by to přiostřit zákony?
Legislativa je dle mě v pořádku a na podobné případy pamatuje. Úřady by ale měly být aktivnější a rozhodnutí a osudu zubožených zvířat zbytečně neprodlužovat. Zároveň by to chtělo docílit, aby majitelé měli větší strach z trestů a věděli, že týrání zvířat se jim může tvrdě vymstít.

Při poslední návštěvě útulku mě zaujala mohutná fenka plemena kangal, která pocházela z nelegálních psích zápasů. Dnes už jsem ji tu neviděl.
Turečtí pastevečtí psi se hodně chovají v sousedním Německu, kde je cizinci používají k nelegálním zápasům. Přebyteční či nepoužitelní psi končí často u nás za hranicemi. Tak se k nám dostala Šejla.

Její příběh nakonec dopadl velmi pozitivně. Původně jsem myslel, že už v útulku tato mohutná fenka zůstane na dožití, ale nakonec našla nový domov. Chodila ji sem navštěvovat paní, která už měla s podobně velkými psy zkušenosti a nakonec si Šejlu adoptovala. Fenka žije na venkově u skvělých lidí, má dostatek pohybu, a dokonce jsem ji byl navštívit. To jsou příběhy, které mě vždy zahřejí u srdce. Hodně nových majitelů mi zasílá fotky nebo videa a je příjemné vidět, že se psi mají dobře.

Může veřejnost s chodem útulku nějak pomoci?
Na sklonku loňského roku se ozval rekordní počet lidí, kteří se nám rozhodli věnovat krmení a další užitečné věci. Byl jsem velice potěšený. Velmi mile nás překvapili například žáci první až čtvrté třídy Základní školy v Dalovicích. Ti napekli cukroví a za výtěžek z jeho prodeje nakoupili granule a piškoty pro náš útulek. Za to jim velice děkujeme. V případě, že by lidé chtěli našim pejskům něco věnovat, je vždy lepší útulek předem zkontaktovat a domluvíme se. Na druhou stranu, město nás podporuje, a tedy máme vše, co je potřeba.

Máte radu pro lidi, kteří zvažují pořízení psa?
Určitě bych doporučil, aby si nastudovali dostatek informací, zvážili svoje časové možnosti a zohlednili, zda mají pro pejska i vhodné ekonomické podmínky. Ale naštěstí takových těch „hurá“ nákupů štěňat výrazně ubylo, což mě moc těší.