Od experimentálního Smetany po Laibach. Metalisté na Brutalu snesou hodně

  16:14
Páteční set, při kterém se v josefovské pevnosti vystřídali blackmetalisté Cult of Fire spolu se symfonickým tělesem Bohemian Symphony Orchestra Prague, po nich britští Architects a nakonec Laibach, byl naprosto výjimečný. Jistě vstoupí do historie festivalu Brutal Assault. Metalisté jej unesli, a spíš byli unešeni.

Na dvou hlavních pódiích vznikl brutální long drink s tolika ingrediencemi, že není možné jej namíchat znovu. Zjednodušeně: trocha black metalu, hrst symfonického Smetany, protřepat metalcorem a nakonec nechat uzrát v industriálním a omamně-psychedelickém kotli.

Už když pořadatelé oznámili, že uctí Bedřicha Smetanu a jeho dvousté výročí narození metalově-symfonickým koncertem, nešlo přeslechnout hlasy, podle kterých to mělo být prznění té či oné hudby. Nebylo!

Možná přemíra snahy anebo nastavení zvuku způsobily, že zpočátku se Smetana slil do směsi, ve které jako by se chvíli symfonici přetahovali s metalisty, kdo bude mít navrch. Jenže vše se pod taktovkou dirigenta Martina Šandy ustálilo a když i smyčcová sekce rozpustile hecovala publikum paroháči a Cult of Fire ubrali plyn, Bedřich Smetana a blackmetal do sebe perfektně zapadli.

Bohemian Symphony Orchestra Prague už mají za sebou turné s rockovými legendami Deep Purple, Nazareth nebo Uriah Heep. Spolupracovali s Vanessou Mae i operním pěvcem José Carrerasem. A kvůli setu pro Brutal Assault obě skupiny ve zkušebně strávily už od prosince mnoho hodin. Nebylo to obyčejné přearanžování skladeb, ale skutečný experiment složený speciálně pro Brutal a inspirovaný Bedřichem Smetanou.

Sukces to byl obrovský. Koncentrace metalistů se z celého areálu napěchovala tak, že pouhý hudební experiment nejen návštěvností, ale i atmosférou hravě překonal mnoho zavedených značek, které bývají považovány za legendy žánru. Selfie fotka šťastně rozesmátých symfoniků s jásajícím kotlem metalistů byla spontánní tečkou.

Působivá show Architects

Za headlinera celého letošního ročníku josefovského festivalu lze jednoznačně považovat britskou kapelu Architects. To kvůli nim se vlastně celý den hrálo jen asi na dvou třetinách pódia.

Skupina měla dokonce tu výsadu, že techniku nestěhovala takzvanou myší dírou jako ostatní, ale přímo do areálu hluboko v noci vjely dva kamiony, aby technici mohli chystat pódiově velmi náročnou a působivou show. O půl osmé ráno jejich snažení korunoval okamžik, kterému se říká welcome drink, tedy zvuková zkouška. Pak se celé patro na dalších 12 hodin schovalo a čekalo na architekty večera.

Navázat na Cult of Fire, Smetanu a Bohemian Symphony Orchestra Prague nešlo, ale Architects to vzali po svém. Kapela s dvacetiletou historií se stala kultem, umí vytvořit velkolepou atmosféru na obřím pódiu například jako loni na hradeckém Rock for People, ale také v těsné pevnosti dostála své pověsti.

Světelná show, konfety vystřelené z děla a jeden hit za druhým. Frontman Sam Carter oblečený v dresu české reprezentace ani publikum nemusel hecovat.

Kotel mu zobal z ruky. Vyžádal si jen obří circle pit, tedy vířící kolo mnoha fanoušků, a s nadšením sledoval ochranku, která postupně snesla do bezpečí desítky statných chlapů i křehkých dívek, jež na rukách publika dopluly až do chráněné zóny pro fotografy.

Ikonické básnění Laibach

Slovinští Laibach nejsou tak pódiově náročnou kapelou jako Architects. Vystačí si s málem, ale nesmí chybět plátno s černo-bílo-rudými dystopickými výjevy či sekvencemi jako od filmařky pošpiněné národním socialismem Leni Riefenstahlové.

Laibach do Josefova přivezli festivalovou verzi ikonického alba Opus Dei s takovými hity jako Life is Life, Leben heißt Leben a Geburt einer Nation. Zatímco Sam Carter působil jako čertík z krabičky, zpěvák Milan Fras se vyvaroval rychlých pohybů a vyloženě se odvázal, když rozpřáhl ruce anebo pokynul do publika. Ale aby to nevyznělo špatně: to vše zapadlo do precizně sestavené choreografie značky Laibach.

V Česku jsou slovinští průkopníci industrialu dobře známí. Po půlnoční mši, kterou si po šesti letech střihli v kulisách josefovské pevnosti, jejich fanouškovská základna nejspíš zesílí.

„Je to zas*** nádhera. Přijel jsem na tvrdý metal a objevil jsem tuhle psychedelickou alternativu, při které se nemusí skákat a stačí jen poslouchat a koukat na plátno,“ řekl fanoušek, který do Josefova přiletěl z Portugalska.