Snímek Stíny Kraje, na kterém jste se autorsky podílel jako kameraman, je poctou Tolkienovým dobrodružstvím a dárkem všem fanouškům světa plného skřetů, elfů, čarodějů a draků. Měl úspěch?
Docela ano, měl premiéru v kině pro přispěvatele a hodně jsem se u natáčení naučil. Pro diváky, kteří nejsou přímo fanoušci, je asi nejvděčnější film o filmu. Co se týče natáčení, zatímco u Stínů Kraje jsem používal těžkou filmovou techniku, u Bytosti se snažím hodně cestovat nalehko, mám menší foťák s menšími objektivy, aby se vše vešlo do jednoho batohu.
V čem vás první film autorsky posunul?
Zjistil jsem, že mnohem více než práce ve velkém štábu, kde se musí vše předem připravit a vyzkoušet, mi vyhovuje, když sám s batohem vypadnu někam, kde nikdy dopředu nevím, co mě na cestě může potkat.
Připravovaný dokument Bytost má být audiovizuálním rozjímáním nad krásou tajuplného světa stromů, vody a kamenů. Proč jste si vybral toto téma?
Myslím si, že dnes hodně lidí – a sám se s tím také potýkám – řeší své problémy nějakou látkou, činností nebo vyhledávají společnost, ale já si myslím, že člověk musí být občas sám v přírodě, ze které vzešel a ze které se ve skutečnosti oddělit nelze. Jinak to vždycky vede jen k dalším problémům. Proto jsem si jako hlavní téma vybral stromy, vodu a kameny, dá se s nimi dobře pracovat obrazově a na jejich symbolice dobře ukázat, jak až moc svět vnímáme objektivně, materiálně, vědecky, technicky, zprostředkovaně, ale zapomínáme, že většina věcí je zkrátka nevysvětlitelných. Vše souvisí s naším vnitřním světem, který se odráží v krajině. A naopak prostředí, ve kterém žijeme, se odráží v nás.
Upoutávka k filmu má sugestivní meditační až duchovní rozměr. Proč jste zvolil tuto formu vyprávění?
Ukázka je krátkým náhledem podoby, kterou bych rád vtiskl celému filmu, pokud se projekt na Hithitu podaří. Zvolil jsem spíše meditativní a poetickou formu, protože si myslím, že jsme hodně stimulováni rychlými mediálními obsahy, zatímco v přírodě je vše pomalé a vše má svůj čas. Chci dát dostatečný prostor hudbě a zvuku na úkor množství informací. Byl bych rád, aby film vedl ke zklidnění. Rád bych také zmínil, že autory hudby v ukázce jsou Irena a Vojtěch Havlovi.
Upoutávku namluvil Alfred Strejček. Koho dalšího ve filmu uvidíme nebo uslyšíme?
Alfreda Strejčka jsem oslovil, protože ho mám rád už od dětství z různých vyprávění a dokumentů. Ve filmu není vidět, ale přednáší různé básně o přírodě, jsou to intermezza mezi jednotlivými částmi filmu. Dále ve filmu promluví lidé, kteří se na přírodu dívají různorodou optikou a z různých perspektiv, například Pjér la Šé'z, Václav Vokolek, Alena Wehle, Anna Hogenová, Viliam Poltikovič, Jan Rak. V jejich výpovědích se snažím hledat souvislosti, které mi přijdou podstatné.
Proč by si měl divák na váš další počin počkat?
Film na jedné straně vnímám jako oslavu krásy přírody a audiovizuální rozjímání, ale také jako varování před bezduchým pragmatismem, který vede jak k plenění přírody, tak k ničení nitra člověka samotného, který je bez kontaktu s přírodou vykořeněný. Pokud si z filmu divák odnese zklidnění a sám se vydá do přírody vědoměji, budu moc rád.
Má to terapeutický efekt i u vás?
Ano. Když strávím u nějakého krásného stromu dva dny a vnímám jeho okolí, je to jedna z možností, jak se uklidnit a zároveň i udělat záběry, se kterými jsem při střihu spokojený. Obvykle vyrážím do přírody sám a samozřejmě jsou chvíle, kdy je to náročné, protože ne vždycky vyjde počasí, člověk uvízne v horách v bouřce nebo v mlze, ale to k tomu patří. Samozřejmě je to taky hodně náročné na čas, film připravuji ve volném čase už čtyři roky. Zatím jsem natáčel v devíti zemích a přípravy byly finančně náročné. Ale teprve pokud projekt na Hithitu, který končí 6. června, bude úspěšný, budu se moct do tvorby pustit naplno.
V kterých zemích jste natáčel?
V Česku, Moldavsku, Norsku, Portugalsku, na Madeiře, v Polsku, Švýcarsku, Irsku a Slovinsku.
Pracujete sám?
Ano, s výjimkou lidí, kteří ve filmu mluví a které jsem oslovil ke kratší spolupráci. Později v postprodukční fázi budu potřebovat pomoc zvukaře a barviče, ale to hlavní dělám sám. Dává mi to volnost.
Nacházíte v novém projektu odkaz opět k Tolkienovi, nebo jste teď jeho fantastický svět Středozemí zcela opustil?
Ve Středozemi tak trochu opravdu žijeme, protože v přírodě je plno kouzel, která v dnešní uspěchané době mnohdy přehlížíme. Moc rád se pořád do Středozemě vracím, ke knížkám i filmům, ale někdy si říkám, že často utíkáme do různých světů, místo abychom žili v tom našem, který je stejně magický. V Bytosti bych rád lehce navázal na Tolkiena pohledem na stromy, ve kterých slavný spisovatel taky viděl podivuhodné bytosti, a vadilo mu, když se příroda ve velkém devastovala. Povídal jsem si o tom do filmu s Janem A. Kozákem, který přeložil dvě Tolkienovy knihy a má k němu hodně blízko.
Na skok bych se vrátil k Hobitínu. Jak to s ním teď vypadá?
V Českém Hobitíně je nyní turismus omezen, jsou tam specifická pravidla, která se často mění podle návštěvnosti. Už ho jen udržuji tak, jak je.
