Zpřístupnění nejmladší části důlního díla stálo přibližně 20 milionů korun. Většinu nákladů zaplatí dotace, kterou získala Česká speleologická společnost Albeřice. Turistický provoz Kovárny zahájila už v roce 2004.

Dědičnou štolu Prokop horníci vybudovali mezi lety 1837 až 1844, sloužila k odvodnění dolu a vyvážení narubaného materiálu a rudy. V roce 1952 ji geologové obnovili, po ukončení průzkumu štolu však z bezpečnostních důvodů zastřelili.

Albeřičtí jeskyňáři museli vyzmáhat sto metrů štoly, většinou vyražené ve skále. Odstranili tuny kamenů a dva metry vysokou chodbu zajistili ocelovými výztužemi. Většinu prací dělali ručně nástroji a nářadím na stlačený vzduch.

V nitru Sněžky kutali dávní prospektoři, za komunistů tam hledali wolfram

S Mezipatrem, které turistům zpřístupnili už před třinácti lety, spojily štolu Prokop nerezové žebříky.

„Prohlídková trasa se díky tomu prodloužila na zhruba 600 metrů a vede do hloubky 75 metrů,“ říká šéf albeřických jeskyňářů Radko Tásler. V nejnovější části dolu si návštěvníci prohlédnou původní kolejiště, výhybky a důlní vozíky z 50. let. Pozoruhodná je štola také z geologického hlediska.

„Na jednom metru čtverečním je možné vidět třeba deset druhů hornin, což je unikátní,“ upozorňuje předseda speleologické společnosti.

Zatímco dříve výletníci do Kovárny vcházeli a vycházeli stejným místem, díky otevření dědičné štoly podzemí opouštějí novým východem na dně Obřího dolu.

Otevření před dvaceti lety

První prohlídková trasa vedoucí do nejstarších částí důlního díla, štoly Barbora, vrchních dobývek jam Gustav a Heinrich, se otevřela v roce 2004. Kromě velkých dobývacích prostorů jsou tu vytesané nádrže s vodou, skalní žebra a pilíře i zbytky rudy.

Přestože první zmínky o hornické činnosti pod Sněžkou pocházejí už zkraje 16. století, dosáhla těžba největšího rozmachu v 19. století. Důlní společnost tehdy vyvážela měděné a arzenové rudy z hutě v Peci pod Sněžkou do celé Evropy. Těžba skončila v roce 1876.

V roce 2011 albeřická společnost otevřela druhou prohlídkovou trasu, jež po soustavě nerezových žebříků vede do Mezipatra, kde v 50. letech minulého století komunističtí prospektoři hledali měděné, cínové a wolframové rudy. K těžbě strategických surovin pro zbrojní průmysl nikdy nedošlo, protože by byla příliš nákladná.

Do Mezipatra v hloubce 50 metrů turisté naposledy sestoupili v létě 2017, pak se Kovárna pro veřejnost zavřela a jeskyňáři začali zpřístupňovat zavalenou štolu Prokop.

Projektovou dokumentaci zpracovali už v letech 2011 a 2012, o rok později získali stavební povolení. Dotaci získali až na několikátý pokus. Samotné práce začaly na podzim 2019, v loňském roce speleologové zahájili zkušební provoz. Zpřístupnění dědičné štoly má zásadní význam pro zachování celého důlního díla.

Jeskyňářský trenažér

Spodní patra byla zatopená a zanesená bahnem, které nemělo kam odtékat. V případě, že by vystoupalo až ke stropu, zastavila by se v podzemí cirkulace vzduchu.

„Pokud bychom spodní část neotevřeli, nemohli bychom bádat a důl by jednou kvůli hromadění bahna zanikl,“ podotýká odborník. Odvodnění spodních pater zajišťuje systém příkopů a trubek. Tým speleologů kolem Radka Táslera začal podzemí Sněžky zkoumat už na konci 80. let.

Jeskyňáři ručně vynášejí kameny při obnově zavalené štoly pod Sněžkou

„V té době jsme neplánovali turistický provoz. Chtěli jsme udělat průzkum a jeskyňářský trenažér,“ vzpomíná.

Podoba prohlídkového okruhu krystalizovala postupně. „První trasa byla jasná, prodloužení do Mezipatra jsme vymýšleli víceméně za pochodu, v případě zpřístupnění dědičné štoly Prokop jiná varianta nebyla. Je to jedna štola s odbočkami a jinudy to vést nešlo,“ dodává.

Prospektoři v 50. letech v masivu Sněžky vykopali sedm kilometrů chodeb, teoreticky by tak turistickou trasu bylo v budoucnu možné dál prodloužit.

Kromě Kovárny je jediným zpřístupněným důlním dílem na východě Čech důl Bohumír v Jívce na Trutnovsku, kde se od 19. století těžila měděná ruda. Čtyřistametrová prohlídková trasa se otevřela v roce 2015.