„Cítím se tu jako doma a užívám si práci na čerstvém vzduchu. Dílo se rodí den po dni, šedá zeď se mění v zářivé barvy. Bohužel nemám moc času podívat se po městě, maluju od rána do noci a pak jdu do hotelu odpočívat. Ale je to v pohodě,“ říká malíř v rozhovoru pro MF DNES.

Co je cílem vaší práce?
Je to jednoduché. Věřím, že oživím tuto odlehlou industriální zónu svými barvami a svým otiskem. Chtěl bych každému, kdo se na zeď podívá, předat pozitivní energii a vizuální vjem. Chci ukázat výsledky své práce a nechat každého, aby objevil moje umění.

Jaký volíte přístup u streetartových děl?
Moje tvorba je rozdělena do několika úrovní. První je koncept, následuje náčrt a motiv. Třetí složkou jsou barvy a poslední fází je ztvárnění návrhu. K malování přistupuju velmi metodicky až matematicky. Nejprve použiju mřížku, která mi pomáhá zvětšit náčrt do potřebné velikosti. Pak motiv překreslím tužkou a zachytím tvary. Nakonec pracuju s válečkem a štětcem a závěrečné úpravy a detaily dodělám sprejem. Je to takové balancování mezi uměleckým dílem a manuální prací.

10 fotografií

Jak jste se stal „sprejerem“ a proč?
Začal jsem až později, když mi bylo 26 let. Neuměl jsem nic speciálního, ale měl dobrý cit pro grafické umění a streetart, a to díky mé vášní k hip hopu a hlavně k francouzskému rapu. Podvědomě jsem inklinoval k městské tvorbě. Streetartovým umělcem jsem se stal spíše náhodou. Původně jsem chtěl být grafický designer, ale nemohl jsem najít práci, protože mě považovali za příliš uměleckého na to, abych mohl působit v komerčním odvětví. To byl důvod, proč jsem místo toho začal malovat obrazy. Zprvu je složité vžít se do role umělce, chvíli to trvá.

Na co se nejvíce zaměřujete?
Profesionálním umělcem jsem od roku 2020 a poslední dva roky se specializuju na streetartové díla na velkých plochách. Studoval jsem malbu na budovy a grafický design, takže pro mě bylo přirozené propojit tyto dvě oblasti v umělecké praxi. Řekl bych, že kombinace toho všeho je důvod, který mě přivedl až do Hradce Králové. Obecně bych řekl, že používám geometrické tvary a linie ke ztvárnění abstraktní vize světa na konkrétní téma. Potom jednotlivé kusy sestavuji, znovu rozkládám, řežu, kopíruju a zase skládám do jedinečné podoby.

Vaše díla jsou plná barev.
Barvy v mém umění hrají důležitou roli, proto je vybírám velmi pečlivě.

Věnujete se i jinému umění?
Také rapuji, s mou kapelou Arm & Hässlich jsme právě vydali album Final Portrait, které si lze poslechnout na Spotify. Práce se slovy je také součást mého života.

Hradečtí objevují kouzlo graffiti, pořadatelé chtějí víc legálních ploch

Nedávno, když už jste byl v Hradci, přišly prudké deště a ve městě hrozily povodně. Byl to pro vás velký problém? Práci jste asi musel přerušit?
S přírodními živly nic nenaděláte. Když pracuju venku, déšť není můj velký kamarád, ale nebylo to tak dramatické. Prostě jsem si musel udělat přestávku. Vrátil jsem se do Drážďan a zůstal čtyři dny u strýce své partnerky. Když vylezlo slunce, vrátil jsem se do Hradce. Strávil jsem trochu času se svým malým synem, přítelkyní a rodinou.

Udělal jste si tady nějaké přátele?
Ano, pracuju s dvěma hradeckými asistenty, které mi poskytl Street Art Festival. Každý den mi pomáhají, takže jsme se mohli poznat.

Myslíte si, že má Hradec potenciál pro další streetartové díla? Město je považováno spíše za konzervativní, kde se podobné novinky uchytávají pomalu...
Viděl jsem tu mnoho šedých zdí a potkal řadu mladých lidí. Setkal jsem se s otevřeným přístupem, takže potenciál tu určitě je. Musíme vytrvat a pokračovat v projektech, jako je streetartový festival, abychom rozšířili povědomí o pouličním umění a umění obecně.

Jakou radu byste dal mladým, kteří by se taky rádi stali profesionálními tvůrci?
Aby to dělali se zápalem, byli sami sebou, měli trpělivost a tvořili pozitivní věci, které přetrvají.