Stop stereotypům, demonstrovali mladí proti hře na Jiráskově Hronově

Třebaže se na Jiráskově Hronově objevily kusy, které řešily náročná témata i vztahy, suverénně největší pozornost na sebe strhla středeční hudební komedie Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách.

Před patnácti lety Miroslav Hanuš zdramatizoval bestseller manželů Peaseových o rozdílech mezi muži a ženami. Hudební revue se nyní hraje třeba na pražské Fidlovačce. Do Hronova s ní dorazil spolek Štítinská akademie múzických umění s nominací z Krakonošova podzimu ve Vysokém nad Jizerou.

10 fotografií

A značná část publika v Jiráskově divadle bouřila nadšením. „Už dlouho jsem neslyšela tolik potlesků na otevřené scéně, fandících výkřiků, smíchu a skandovaného aplausu,“ všímala si kritička Radmila Hrdinová v recenzi. Po třech hodinách zábavy pochybovala hlavně o sobě.

Ukázalo se však, že i další měli s komedií problém. Několik mladých se tak už o přestávce smluvilo, že musí něco podniknout. Jak později vysvětlovali, přemítali o vylepení plakátů, což však zavrhli jako nedůrazné. Přeběhnutí po pódiu jim zase přišlo příliš agresivní.

Nakonec při děkovačce prošli pod pódiem s protesty narychlo sepsanými na kartonech, pak s nimi mlčky stáli před divadlem. Stálo na nich: Zvládnu najít máslo nebo Stop stereotypům.

„Byly to tři hodiny šíleného urážení,“ vyjádřil se ke hře jeden z protestujících ve zpravodaji. Před divadlem se pak k nim přidali i někteří další nespokojenci z publika.

Neútočili, oceňuje teatrolog

Překladatel a teatrolog Michal Zahálka, který jezdí do Hronova od roku 2007, tvrdí, že v minulosti se už objevily některé skandály třeba z nepochopení avantgardního divadla.

„Tahle demonstrace ale vznikla z toho, že mladí seminaristé či návštěvníci měli dojem, že inscenace neférově a lacině pracuje se stereotypy, se sexismem. Měli potřebu se vyhradit a udělali to ohromně přívětivou a uctivou formou, neútočili na soubor. Není to tentokrát nepříjemná kauza, ukazuje to festival jako místo, kde se dá vést otevřená debata,“ tvrdí šéfredaktor festivalového zpravodaje Zahálka.

Podle něj jde o hru určenou jinému segmentu publika a může to být i vzkaz porotcům ve Vysokém, přístupu takových her na Hronov by však rozhodně nebránil.

„Divadlo nemusí jen bořit mýty“

Debata rezonovala dobré dva dny a slyšet o ní bylo až do konce festivalu. „Něco jsem zaslechl o demonstraci a říkal jsem si, že bych se třeba taky zapojil do debaty. Divadlo nemusí jen bořit mýty, může se brát i jako stereotyp, je to hrozně široký pojem. Překvapilo mě to,“ usmívá se Vladimír Vincour z Kostomlat nad Labem a docela lituje, že se u téhle kontroverze nevyskytl.

Na Jiráskův Hronov jezdí i s rodinou asi patnáct let. Letos stihli jen tři poslední dny, dcera dokonce dala Hronovu přednost před pobytem na chatě s kamarádkami. Přes den výletují, večer jdou do divadla. Výběr se teď řídí hlavně podle dětí, aby je to bavilo, což třeba písničková westernová komedie splnila.

„Je tu krásně uvolněná atmosféra, člověk se dá občas s někým do řeči, kouzlo je právě v té uvolněnosti. Dotáhla nás sem kdysi manželčina kamarádka, která tady hrála s jedním souborem, ona už tu nevystupuje, ale nám to zůstalo,“ říká divák, profesí technolog ve skladu.

Semináře nutí lidi vymezit se

Demonstrace nakonec vyzněla jako příjemné osvěžení. „Jako seminaristé jsme kdysi také vyhlašovali demonstrativní stávky a v recesi požadovali výkop metra od Jiráskova divadla až do vinárny Triton, tyhle projevy sem patří. Je to festival tvořivý, právě semináře nutí lidi tvořit a vymezovat se. Na Hronov jezdí komunita asi pěti set lidí, mají podobný zájem, mohou mít jiné názory a jsou schopni o nich s jinými hovořit, což je v dnešní době ne-li nemožné, tak vzácné,“ říká programový ředitel Jan Julínek.

Festival však hasil ještě jeden drobný konflikt. Českotřebovský spolek Triarius totiž v anotaci hry Ahoj můj miláčku vyzýval diváky, aby si rezervovali místa na zážitkovém divadle, jenže avizoval, že „představení je určeno pouze dvěma divákům, je nezbytné, aby to byl muž a žena (jiná pohlaví neuznáváme).“

Šlo o opakující se desetiminutovku z útržků korespondence Juliany a Magora z let 1977 až 1989. Jednoho seminaristu zklamalo, že s kamarádem tam tedy nesmějí. Festival se omluvil a podle Jana Julínka se na formulování anotací v budoucnu zaměří, dosud do nich totiž souborům nikdy nezasahovali.

Štve mě to, říká technik o facce

Naopak závěr loňského festivalu měl nepříjemnou pachuť kvůli facce, kterou dal místní technik herečce přelézající sedačky. Pořadatelé letos kvůli tomu nastavili nová pravidla.

„Probíhalo podrobné školení personálu, který jsme také posílili. Se soubory jsme víc komunikovali, také divákům sdělujeme víc, co se bude při inscenacích dít. To, na čem se dohodl loni festivalový výbor, jsme naplnili,“ říká mluvčí festivalu Julínek.

Facka padla loni 4. srpna při odpoledním představení souboru D.R.E.D., kdy se v závěru inscenace Totování několik herců vydalo přes sedačky mezi diváky. Po incidentu pak někdo přivolal policii. Kauza skončila již loni pokutou. Policie nejprve vyhodnotila, že půjde o přestupek proti občanskému soužití, a dořešení nechala na přestupkové komisi.

„Byl jsem potrestán pokutou, ale její výši uvádět nemůžu. Je to pro mě uzavřená věc, řešila to policie i přestupková komise. Omlouval jsem se od začátku, ze souboru nikdo, až s několikadenním odstupem se za soubor omluvil režisér,“ poznamenává technik. MF DNES jeho jméno zná, ale uvádět ho nebude.

Technik však pochybuje o tom, že by podrobnější instrukce mezi technikou a soubory, jak je festival nyní zavedl, zamezily sporné situaci, která se tehdy stala.

„Jejich režisér napsal, že ho ze souboru nikdo neposlechl a dělali si to po svém, takže to nebyla ani chyba moje nebo techniky. Nemluvím o facce, ale o tom, že se dělo něco, co se dít nemělo, vymysleli si to herci na místě a nevěděl o tom ani režisér,“ říká technik. Vyvrací také názor, že dal ženě facku kvůli tomu, co hrála. Chtěl prý pouze bránit ničení majetku, a žena se mu vysmívala. Jak reagoval, ho prý štve.

Festival slíbil bezpečnost

Událost loni značně rezonovala přímo na festivalu i na sítích. Někteří diváci dokonce nabyli dojmu, že facka byla předem domluvená a do představení patřila. Hned následující představení stejného souboru totiž končilo skutečným svatebním obřadem s matrikářkou a všemi náležitostmi. Festivalové vedení se několikrát omluvilo a slíbilo větší bezpečnost.

Dlouholetý červenokostelecký ochotník Pavel Labík, který s divadelním souborem Na tahu letošní Jiráskův Hronov zahajoval, si o loňské kauze myslí své. Do divadla se má prý chodit slušně a nikdo tam binec dělat nemá, a proto stojí za technikem.

„Co herci dělají na místě, za to zodpovídá režisér, to je bez pardonu. Hraju dost let a nedovolil bych si to, protože bych šel proti režisérovi,“ tvrdí Pavel Labík.

Servis je lepší, říká herec

Letošní změny jsou však ku prospěchu, potvrzují členové divadelního spolku ze Suchdola nad Lužnicí, který uzavíral hlavní program westernovou komedií Wes.

„Do každého hracího prostoru letos přidali stage manažera. Ti komunikují se soubory, nabízejí pomoc, ptají se nás. Rozhodně se zázemí a servis souborům vylepšil, předtím to nebylo špatné, ale takový důraz na to nebyl. Řekneme, co potřebujeme, a stage manažer pak určí konkrétní lidi, s kterými vyřešíme světla, prodlužovačku a podobně, má to řád,“ tvrdí novinář a amatérský herec Martin Rumler, který ve hře zaskakoval.

Facku už letos nikdo neřešil. „Loňský incident byl ultravýjimečný, to se tady opravdu neděje. Jsou tu skvělí, ochotní, vždy nám vyšli vstříc,“ dodává herec. Soubor zamířil do kavárny, před sebou měl ještě reprízu. Poslední den je v Hronově vždycky prý hlavně smutným loučením.