Hradecké rodačce Zuzaně Navarové tím Klicperovo divadlo skládá hold. Jeho posilami jsou zdejší Filharmonie a kapela Razam zpěvačky Ivy Marešové držící se vlastní slovanské world music.

Inscenace v režii uměleckého šéfa činohry Pavla Kheka vznikla obdivuhodná a ve finále strhující, přesto si neodpustím několik poznámek.

17 fotografií

Úctyhodný počin, pod nímž je vedle režiséra a Marešové podepsána dramaturgyně Lenka Smrčková, nezakryje, že nevznikl z vnitřního tvůrčího pnutí pojednat odkaz Zuzany Navarové, ale jako nápaditá zakázka či projekt k roku 2025, kdy Hradec slaví 800 let, a zpěvačka se tak stala jednou z tváří bilboardových královen a králů.

Ono vystavit se srovnání s nezaměnitelným originálem chce odvahu, tu letos sebrala též zpěvačka Marie Puttnerová, jak dokládá čerstvé album Zelená oblaka, růžové stromy.

Šest hereček Martina Czyžová, Maria Leherová, Lucie Andělová, Kamila Sedlárová, Martina Nováková a Lenka Loubalová a jejich kolegové Daniel Krečmar, William Valerián a Jan Vápeník se toho střídajíce postavy (i podoby hlavní hrdinky) zhostili se samozřejmou muzikálností, aniž by si pomáhali činohereckým dramatickým pozpěvováním.

Vládnou výrazovou i intonační jistotou, s lehkostí slouží neokázale nápaditým choreografiím Marka Zelinky.

Po svém, a přesto pokorně nakládá s dílem Nerezu i samotné písničkářky znamenitá Iva Marešová. Všichni v jednom hávu, kostýmním i výrazovém, mají za sebou vlevo menší ansámbl symfoniků a vpravo převážně akustický Razam. Ten se v aranžmá Radka Doležala drží své syrovosti, s níž taví navarovský šanson, v němž je místo pro tango, klezmer folk, cikánské rytmy i latinu. Třeba úprava Námořnické dokonce, řekl bych, předčí originál.

Spíše než o hudební inscenaci jde o pásmo písniček (Tisíc dnů mezi námi, Samba v dešti, Andělská, Cesta dom, Kainarova Černá voda, Já s tebou žít nebudu či Taši delé) s drobnými situacemi, ať už jde o slávu Nerezu, klišovité útoky žurnalistů či o ztrátu ambicí. Čím méně jsou konkrétní, tím jsou silnější. Stejné je to i s projekcemi, jež zpočátku váznou v doslovné popisnosti. Jak přejdou do poetických animací, je vymalováno.

Skutečným hlasem Zuzany Navarové tvůrci šťastně šetří, škoda však, že i humorem. Vždyť ten její pozdější texty i muzikantství a vlastně poslední tvorbu s kapelou Koa ještě povyšuje. To nejpodstatnější dokázala říct lakonicky s moudrostí vědoucích lidovkářů: Za kouskem nebe/ dojíš se chlebem/a ten je s medem/ dokud dva jeden jsou...