Poslední společenskou událost hostil pivovar ve čtvrtek vpodvečer. Na nádvoří porotci vyhlásili Krkonošskou cenu za architekturu 2024, hlavní cenu získal ateliér ADR za dřevostavbu horské chaty Bučina v Malé Úpě. Konal se tu koncert i noční prohlídky.
Pivovar se poprvé otevřel před čtyřmi lety. V areálu s rozlohou sedm tisíc metrů čtverečních je malý penzion s pěti pokoji, zachovalá budova bývalého chladového hospodářství má zčásti novou střechu. Z objektů nechal majitel vyklidit metráky suti a odpadu.
Ambiciózní cíl, který si Josef Smutný s architektonickou kanceláří Ilex Design stanovil, se však nejspíš nepodaří.
„Byl covid, začala válka na Ukrajině a ekonomická krize jde napříč Evropou. Není vhodná doba na to tady budovat byty a obchodní centrum. Investoři se nehrnou, využitelných pro ně je třicet procent areálu, navíc je to kulturní památka,“ říká. Náklady na rekonstrukci odhaduje na přibližně tři čtvrtě miliardy korun.
V poslední době se majitel zaměřil na vyklízení brownfieldu. Prokoukl distribuční sklep, humno i varna. Úprav doznalo okolí.
„Tímto způsobem budeme pomalu postupovat a čekat, co se stane v České republice a jestli stát bude schopný dotovat záchranu kulturních památek,“ poznamenává Smutný.
V bývalém pivovaru se konají akce i prohlídky pro veřejnost. „Důležité je, že areál má pozitivní atmosféru a žije to tu. Budoucnost ukáže, co se s tím stane. Jako architekt se památkami zabývám dlouho. Po čtyřech letech jsem dospěl k názoru, že bych byl radši, aby se z tohoto areálu, který je symbolem mikroregionu, stalo kulturní centrum spíš než nějaký developerský projekt,“ naznačuje.
O něco reálnější než rekonstrukce památky je revitalizace návsi, která leží mezi vstupem do pivovaru a hlavní silnicí. Kdysi to bývalo centrum Heřmanových Sejfů, jak se Rudník do roku 1952 jmenoval. V roce 2016 se sem vrátil pomník obětem první světové války z roku 1934.
Obec plánuje úpravu veřejného prostranství. Chceme to řešit koncepčně, budeme zadávat architektonickou studii a pokusíme se na projekt získat dotace,“ uvádí rudnický starosta Jiří Stuchlík (nestraník). Kromě terénních úprav by podle něj mělo dojít k přesunutí autobusové zastávky.
Školní jídelna, sklady obilí i garáže
V závěru srpna se zchátralý pivovar po čtyřech letech znovu otevřel. Na akci Rudník žije! dorazily desítky lidí, na programu byly koncerty, komentované prohlídky a také zahájení 3. ročníku Krkonošské ceny za architekturu. Nominované projekty z aktuálního i minulých ročníků byly vystavené ve varně a dalších prostorách brownfieldu.
Prohlédnout si pivovar přišla také čtyřiaosmdesátiletá Irena Linková, která zažila dobu, kdy se zde vařilo pivo. Do Rudníku se s rodiči přistěhovala v roce 1945, pivovar byl v provozu ještě dalších osm let.
„Bydleli jsme hned vedle, přes pivovar jsem chodila každý den do pekárny. Z komína se kouřilo, všechno bylo pěkné, nové. Dokonce jsem znala starého pana majitele Klugeho. Pivo se dalo koupit i tady, ale pivovarská hospoda byla v dnešním Penzionu Heřman,“ ukazuje naproti přes silnici. Vybavuje si, jak do hostince chodila s dvoulitrovým džbánkem tátovi pro pivo.
Na přelomu 50. a 60. let v části pivovaru byla školní jídelna, kam docházela na obědy. Pivovar podle ní nejvíc zchátral v 80. letech minulého století, když se do areálu po JZD nastěhovali traktoristé. Na otázku, co říká současnému stavu památky, odpovídá jedním slovem: „Šílené.“
20. dubna 2020 |
První zmínka o pivovaru v Heřmanových Sejfech je z roku 1560. Dnešní vznikl v roce 1813 přestavbou původního renesančního zámku z přelomu 16. a 17. století. Největší rozmach zažil po roce 1880, kdy jej vlastnila firma J. A. Kluge. Po rozsáhlé rekonstrukci se proměnil v jeden z nejmodernějších pivovarů u nás.
V roce 1895 majitelé pořídili moderní parní stroje, turbínu a výkonný generátor, do všech místností zavedli elektrické osvětlení. V roce 1924 dřevěné kádě nahradily železobetonové kvasné nádrže. Během třiceti let, co pivovar vlastnila rodina Kluge, se objem vařeného piva zvedl ze 3 600 na 14 500 hektolitrů za rok.
Majitelé byli po druhé světové válce odsunuti. Za komunismu areál mělo JZD a státní statky, skladovaly zde obilí, byly tu garáže a dílny.
V roce 1990 budovy státní statek bezplatně převedl na obec. Nově založená akciová společnost už tehdy plánovala vybudovat minipivovar, supermarket, restauraci, společenský sál a ubytování. Plány však brzo vzaly za své. Od roku 1992 je pivovar památkově chráněný.
Společnost Ilex Design koupila ruinu pivovaru v roce 2020 od nizozemské společnosti DC Capital. Obě firmy se původně pokoušely památku zachránit společně.
