Honba za dřevem skončila, tvrdí šéf hradeckých lesů. Rozhlednu nevzdává

Začalo to rytířským hradištěm. Později vznikl dnešní cyklo a inline fenomén – dvanáctikilometrový asfaltový okruh. A pak už to se Zerzánovými projekty šlo ráz na ráz. Altány s grily, pohádková stezka, lesní posilovny a tělocvičny, běžecký okruh, otevření přísně střežené pískovny Marokánka, úspěšné správcovství Stříbrného rybníka nebo nedávné převzetí zanedbaného útulku spojeného se zlou kauzou týrání zvířat. To vše společnost Městské lesy Hradec Králové vydupala ze země.

V kanceláři má šanon plný dalších nápadů, jak les ještě více otevřít. I kdyby se podařila jen polovina, bude to dost. Příští rok na jaře chce otevřít bikové traily na Marokánce, letos začne stavět chatky s moly na Stříbrňáku, plánuje do lesa nastěhovat trolla a věří, že se podaří vybudovat rozhlednu.

„Plánuju, abych profesně nevyhořel. Musím být pořád ve střehu. A dělám to i pro své zaměstnance. Pro mě je důležité, aby je práce bavila. Pak se to odrazí ve výsledku a pochopitelně ani oni nevyhoří,“ vykládá nad knihou z roku 1914 Estetika lesa od lesního rady Josefa Strachoty, kterou sehnal v antikvariátu.

51 fotografií

Už někoho napadlo angažovat vás a vaše nápady ve volbách?
Nabídky byly, ale zatím nechci. Třeba je to věc na důchod (smích). Víte, co se mi líbí? Říkám tomu hrát šachy. Se všemi. A musíte u toho vidět až za roh. Bavím se se všemi. Jenže když jste v politice, dostanete se do škatulky, a to já nechci. Jsem opravdu šťastný, že můžu dělat na takovém majetku, jako jsou městské lesy uprostřed republiky. Na majetku, který má historickou tradici od roku 1307. Na majetku, který vždy sloužil obyvatelům a nikdy nebyl odlesněn kvůli průmyslu. Na majetku, na který se sáhlo jen ve výjimečných případech, například když požár zničil domy. Pro mě centrum republiky není Praha, ale Hradec. Pořád se něco děje, třeba teď jsme začali obnovovat pomníky.

Hezké. A současně si – obrazně řečeno – stavíte pomník vlastní.
Jistě, doufám, že nebudu zapomenut. Třeba si někdo vzpomene, že vstoupil do přívětivého lesa, který se za mě otevřel. Ale zpátky k jiným pomníkům. Mrzí mne, že se zapomnělo na pár lidí, kteří tu něco znamenali. Takovou autoritou byl právě lesní rada Strachota, který učil estetiku lesa. Bylo to před 110 lety a už tehdy šlo o začátek rekreace v místních lesích. To on zavedl paloučky a slunné louky. My se nyní vracíme k tomu, co bylo násilně přerušeno. Někdo se na to může dívat divně, ale honba za dřevem skončila a je to minulost. Estetika lesa je důležitější.

Strachota prý byl opravdu autorita...
Tehdy tu bylo 30 hajných. Když Strachota vjel do lesa, zatroubil, a když do čtvrt hodiny hajný neběžel podél koně a nepodal raport, měl problém. Tehdy to byl spíš institut velkostatku. A naší vizí je se tam vrátit. Máme písník, lesy, kemp... Do budoucna chceme i zemědělskou činnost. A snem je minipivovar. Opravdu se dá hrát si se spoustou vizí.

To je tedy pořádně velký pomník, který chystáte.
Ale pořád mi jde o estetiku lesa. Něco vám povím: Já taky doktorovi nemluvím do toho, jestli operuje nebo už pitvá. Někteří lidé zkrátka mají pocit, že jsou moc chytří a chtějí vám do toho mluvit. A to mě štve.

Jistě, jste pod tlakem. I pod tím politickým?
Vždy má někdo představu, že by to dělal líp. Jenže politici jdou leckdy jen po povrchu. Nepřijdou se za námi podívat, jako by je to nezajímalo. Občas mi s nimi chybí diskuse. Další problém jsou volební období. Politika dlouho přesvědčuji o tom, co a proč dělám, a pak přijdou volby a začínám nanovo. Občas je ubíjející pořád dokola jen něco vysvětlovat. Ale řekl bych, že se mi to daří. Musím předvídat. Občas si mezi nimi připadám jako katalyzátor, protože jeden se nebaví s druhým a pak vyzvídají.

Který váš projekt, který jste si vysnil, se ještě nepodařilo uskutečnit?
Rozhledna neboli protipožární věž na Černé stráni. Měli jsme už stavební povolení. Mohla posloužit i pro telefonní operátory nebo čidly hlídat opatovickou elektrárnu. Lidé by z ní zároveň viděli celé údolí. Ale byl jsem zaseknut těsně před realizací. A také se nepovedlo udělat z našeho 12kilometrového okruhu osmičku a menší okruhy pro méně zdatné a děti. To byla daň za pouze čtyřleté volební období.

A podaří se to někdy odbrzdit?
Všechno mám v podkladech! Hledám možnosti a peníze. Když je najdu, mnohem lépe se mi pak komunikuje. Třeba u rozhledny jednou budu moct přijít, že do toho s námi finančně jdou hasiči, výzkumníci i Opatovice. Přesně to je moje práce.

Přemýšlel jsem, co ještě se nepovedlo. Nebyl to projekt výukového centra na místě hájovny U Dvou šraňků? Ten případ vygradoval do velké kauzy a tragického konce kolem bývalého nájemce.
Poučilo mě to a naučilo pokoře. Do té doby mi všechno šlo, ale tohle mi dalo obrovskou facku ode všech. Přitom to byl projekt města, odehrálo se to v městských lesích a já byl první na ráně. Bylo to nefér.

A futuristické centrum dosud nestojí...
Pozor, to není odpískaná věc! Máme azyl pro zvířata, který chci rozšířit, a to výukové centrum u něj udělám a postupně dobuduju. Kemp také nevznikl najednou. Teď přibylo hřiště, vzniknou chaty s moly, domky v korunách stromů. A zbývá už jen voda.

S tou mají pomoct candáti. Nebo chystáte i něco dalšího?
Něco mám vymyšleno. Definitivní řešení by bylo probagrovat to a odtěžit bahno i s pískem. Druhé řešení možná je napouštění vody z řeky. Už se řeší studie proveditelnosti. Rybník je jak polévka, ze které se jen vyváří voda. Je to bolák a já se snažím přesvědčovat, že je to potřeba. Stříbrňák by si po 60 letech kvalitní vodu zasloužil.

Rok po vašem nástupu v roce 2012 postihla lesy bouře, při které padly desítky tisíc kubíků dřeva. Jak na ty dny vzpomínáte?
Dodnes to vidím. Byl jsem u Mělníka, vyhříval se na verandě, když vtom telefon, že nám padá les. Říkal jsem si, že je to normální, prostě spadnou dva tři tisíce kubíků jako vždy v létě, žádná tragédie. Jenže když mi volal hajný, že od rybníku Výskyt vidí Svinary, řekl jsem si, že je něco opravdu špatně, a jel domů. V Hradci na letišti jsem sedl do letadla a vše viděl z výšky. Odkrytou Osadu vycházejícího slunce, pruhy pokáceného lesa, kde stromy ležely v jednom směru jako domino a u Výskytu zase do kruhu, protože se tu srazily dvě bouře. Bonusem však bylo, že to byla lokální bouřka a popadalo to jen u nás.

Cena dřeva byla výborná, harvestory byly za rozumné ceny a v mapách jsme si jen píchali špendlíky, kam až technika postupuje. Jako ve válce. Bral jsem to jako příležitost změnit druhovou skladbu lesa. Protože v té době nikdo jiný nežádal, dostali jsme 12milionovou ministerskou dotaci na kalamity a sázeli listnáče. Tedy nebýt úředníka z Prahy, který nám od stolu přikazoval, kolik sázet smrků.

Co by podobná bouře napáchala v hradeckých lesích nyní? Byly by škody po nutné druhové obměně mírnější?
Mám tady mapu. Žlutá pole označují místa, kde to spadlo před deseti lety, červená lokality s popadanými stromy před 60 lety. Když je síla větru 130 kilometrů v hodině jako v roce 2012, nepomůžou opatření, která uděláte. Vítr bere všechno.

Když už jsme u problémů, které jen stěží můžete ovlivnit: Jak hradecké lesy ustály kůrovce a pak sucho?
Právě sucho ovlivnit můžeme. Když odeberu smrk, voda se dostává dál. Když jsme u písníku Marokánka začali vysazovat borovice, někteří lesníci se chytali za hlavu. co blbneme. Teď jsou borovice krásně tmavé a pod nimi nové přírůsty. Když spadne déšť na smrk, dvě třetiny vody se odpaří z koruny. A kůrovec? Ten napadl víceméně jen oslabené smrky na jílovité půdě.

Když jste nastoupil, uvedl jste se rytířským hradištěm. Zcela výjimečné však bylo před deseti lety vyasfaltování lesního okruhu kolem lesního hřbitova, hájovny U Dvou šraňků a Stříbrného rybníka. Z toho okruhu se stal hradecký fenomén, který znají tisíce lidí. Předpokládali jste to, když jste okruh otevírali?
Rytířské hradiště jsem viděl v lese u kamaráda v Karlových Varech, úžasně fungovalo. Věděl jsem, že bude fungovat i u nás. Asfalt už v lese byl, ale opravdu v hrozném stavu. Když jsme se pustili do opravy, šlo nám o to, aby cyklisté a bruslaři pořád nejezdili jen tam a zpátky, ale měli celý okruh. Doba tomu byla nakloněná a byl to obrovský úspěch. Musím říct, že nečekaný. Od té doby u okruhu přibyly lesní tělocvičny, posilovny, altány s grily, pohádková stezka, stánky s občerstvením, obory se zvěří, půjčovna sportovního vybavení nebo běžecký okruh se štěpkovým povrchem.

Co chystáte dál?
Příští rok například bikové trasy u písníku Marokánka – opravdu těžké trasy podél vody, ale i lehké pro děti. Lidé jsou ubytovaní v kempu na Stříbrňáku a my jim připravíme propojovací cesty. V zásobníku mám i trollí stezku, které začaly v Norsku. Proč by troll nemohl být i nás? Prostě se zaběhl a zabydlel se tu. Další je stezka pověstí. Chceme zachovat a vysvětlit, proč se jednomu místu říká Masné krámy, dalšímu U Kříže, kde se dívka zabila z nešťastné lásky. Důležitý je příběh.

Proč tedy Masné krámy?
U řezníka na Novém Hradci byla kdysi drahota. Někdo ho proto v noci vykradl, rozvěsil maso po lese a udělal výprodej.

Zaznamenal jsem však také názory, že z městských lesů se stává Disneyland a že množství návštěvníků škodí.
Doba se mění. Jeden známý hradecký lékař mi vyprávěl, kolik lidí mu chodí do ordinace zbytečně. „Ten, kterého z paneláku vytáhneš do lesa, mi nepřijde a já budu rád,“ říkal. I proto to děláme. Nejde o to, aby znali všechny stromy, ale aby se cítili dobře. A pak za ně společnost neutratí tolik peněz na doktory. Máme úžasné místo a komu jinému by mělo sloužit než lidem. A nemusí se jen koncentrovat kolem asfaltové stezky. Ty lesy vedou až do Orlických hor. Městské lesy je definice. Stát je dal městům, aby sloužily obyvatelům.

Když Městské lesy převzaly a zgruntu změnily kemp na Stříbrném rybníce, vedení radnice o areálu mluvilo jako o zlatém vejci města. Přitom do té doby jako by to pro město byl pukavec...
Byla to příležitost, kterou jsme ani nečekali. Přijali jsme to a pochopitelně je vždy lepší začít se starat o to, co před vámi padalo na hubu, než co dobře fungovalo. Z toho důvodu jsme šli i do azylu pro zvířata. Stříbrný rybník k lesům logicky patří, navíc jsme na to měli i lidi, bylo to v takovém stavu, že to prostě muselo dopadnout dobře.

Město nám trochu pomohlo s investicemi, ale drtivá většina byla na nás. Potýkali jsme se se stavbami načerno, vše museli zlegalizovat, byla to dřina, ale proměna z retrokempu vyšla. Návštěvníci už chtějí mít všude wi-fi signál, i táborníci ve stanech chtějí elektřinu, všichni pak dobré jídlo a čisté sociálky. Další práce nás ještě čeká, například úplně nová restaurace. Dál potřebujeme nabídnout nové stezky a propojení, je místo asi pro další čtyři chaty, další domky budou nad vodou, uvažujeme, že k nim dáme i saunu.

Chystáte se obnovit i další tradici, která stejně jako rybník a útulek spadla na dno. Už ani trosky nezbyly z bývalého lesního divadla...
My víme dávno, že tu kdysi bylo. Loni jsme se o tom zmínili a najednou se toho chytili všichni včetně divadelníků. Obnovíme jej, ale narazili jsme na územní plán, a proto tu investici musíme dočasně zastavit. Než žádat mimořádnou výjimku v územním plánu, je lepší počkat a udělat to pořádně. Také politicky by to pro město nemuselo dopadnout dobře.

Už několik let se snažíte na městě, ale i na ministerstvu zemědělství otevírat otázku koupě asi tisícovky hektarů státních lesů. Proč by si podle vás měl Hradec pořídit další lesy?
Začněme cenou, která se pohybuje od nuly až do asi půl miliardy korun. Lesy byly ve 30. letech minulého století nabídnuty městu, které je však nekoupilo, a když o deset let později změnilo názor, už na prodej nebyly. Nyní máme dvě varianty. Můžeme udělat společné rekreační lesy se společností Lesy ČR. Já však stále neberu jako odpískanou možnost, že by je město jednou nemohlo dostat. Jde o vyjednávací schopnosti stát přesvědčit, že to děláme pro lidi.