Marek Fryš z Horské služby Krkonoše na cestě pod Zlatým návrším, která vede ke Šmídově vyhlídce, vytahuje ze země zlomenou smrkovou tyč. Bere do rukou víc než metr dlouhý ocelový pajsr zakončený hrotem a několikrát ho silou zapíchne do země.
Z vozíku připojeného k terénní čtyřkolce si z hromady vezme čtyřmetrový dřevěný kůl, umístí ho do díry hluboké 20 až 30 centimetrů a druhým koncem deset kilogramů vážícího pajsru ještě udusá zeminu. Po dalších zhruba deseti metrech celý postup opakuje.
Stejným způsobem členové horské služby před zimou kontrolují a vyměňují tyčové značení na 160 kilometrech krkonošských cest. Každý záchranář má na starosti úsek dlouhý deset až dvanáct kilometrů. Začínají v září a do konce října, než začne mrznout a hřebeny zapadnou sněhem, musejí mít hotovo.
Velkým problémem v poslední době je vandalismus. Třeba v horní části Masarykovy horské silnice, která vede z Míseček na Zlaté návrší, horská služba minulý týden vyměnila 70 procent tyčí.
Vandalové řádí v létě
„Po zimě je paradoxně poškození daleko menší než po letní sezoně. Jednak za to můžou povětrnostní vlivy, jednak turisté, kteří kolikrát nevědí, k čemu tyčové značení je. Lidé nám běžně volají a oznamují, že viděli skupinu turistů, kteří tyče vytahují, zahazují nebo lámou. Tento druh vandalismu je pro nás naprosto nepochopitelný,“ říká Marek Fryš.
S kolegy každoročně vymění 20 až 30 procent tyčí. Nejvíc jich chybí nebo je poničených na cestách s velkou frekvencí výletníků. „Patří mezi ně třeba stezka od horní stanice lanovky na Medvědíně vedoucí přes Šmídovu vyhlídku na Masarykovu horskou silnici. Značení ve volném terénu většinou není poškozené,“ dodává.
Tyčové značení se v krkonošských mapách objevuje už na přelomu 17. a 18. století. Vzniklo jako orientační systém pro obyvatele v té době těžko dostupných oblastí.
Dnes přispívá k bezpečnosti horské turistiky. Největší význam mají řady tyčí v zimě, kdy sněhová pokrývka na hřebenech může dosahovat mocnosti i několika metrů. Nepostradatelné jsou na zimních turistických cestách, kde jiný typ značení schází.
Tyče měří tři až čtyři metry. Zvlášť důležitým pomocníkem jsou v situaci, kdy se zhorší viditelnost, fouká silný vítr a hustě sněží. Horští záchranáři značení průběžně doplňují také během zimy. Pokud je v některých místech tolik sněhu, že už není vidět, nastaví ho novou tyčí zapíchnutou přímo do sněhu. Kůly se také lámou působením námrazy.
Úložiště tyčí připomíná týpí
Nové tyče na jaře a v létě vyrábějí profesionální i dobrovolní členové horské služby z celých Krkonoš, celkem tedy asi 150 záchranářů. Každý jich za sezonu udělá deset až patnáct. Kácí a odvětvují stromky na místech, která pro to vyčlenili lesní hospodáři.
Kontrolu a výměnu značení mají na starosti pouze profesionální záchranáři. Tam, kde je to možné, dopravují smrkové tyče na místo čtyřkolkou nebo terénním vozidlem s vozíkem. V těžko přístupných oblastech je musejí nosit ručně.
„Když nám pomáhá technika, dá se za den vyměnit i sedmdesát tyčí. Pokud je musíme nosit ručně a instalujeme je navíc v kamenitém terénu, tak za službu vyměníme třeba jen patnáct tyčí,“ poznamenává Fryš.
Pro zjednodušení a zrychlení práce si členové horské služby přes léto na hřebenech vytvářejí úložiště tyčí, která připomínají indiánská týpí. Tyče vyrovnané do velkého kuželu vysychají. Nacházejí se na několika místech, například u mohyly Hanče a Vrbaty.
„Na podzim nám to hodně pomáhá, protože nemusíme všechno vozit z údolí. Stává se, že si turisté kužely pletou s přístřešky a schovávají se uvnitř. Kvůli bezpečnosti to rozhodně nedoporučujeme. Základ kuželů tvoří jen tři svázané tyče, o které ostatní tyče opíráme. Není to příliš stabilní,“ upozorňuje Marek Fryš.
Němé Muttichovy značky
Na některých tyčích jsou umístěné světově unikátní Muttichovy němé značky. V roce 1921 systém zavedl lyžařský svaz, aby pomohl bloudícím turistům a vyřešil vyhrocené národnostní spory mezi Čechy a Němci.
Červené značky z dvoumilimetrového plechu měří na výšku od 30 do 50 centimetrů, označují hřebenové boudy, osady, luční enklávy nebo přírodní útvary. Díky své velikosti a červené barvě jsou dobře viditelné i za špatných povětrnostních podmínek. Dnes existuje 31 symbolů, na hřebenech je asi 150 značek.
Správa Krkonošského národního parku je před dvěma lety ve velkém obměnila.
„Tento systém navádění na významné turistické cíle nikde v Evropě neexistuje a nesetkali jsme se s ním ani ve světovém měřítku. Muttichovy značky jsou kusem historie Krkonoš a nechceme, aby vymizely,“ uvedl mluvčí správy parku Radek Drahný. Klasické turistické pásové značení bylo v Krkonoších zavedeno v roce 1945.