iDNES.cz

Jaroměřské muzeum ukazuje život na březích Nilu, mumie jsou zvířecí

  10:40
Skarabové, zvířecí mumie, amulety, sošky, a dokonce zdobná rakev paní Taditamon ze západních Théb. Městské muzeum v Jaroměři v hlavní sezoně láká návštěvníky na výstavu Na březích Nilu, kterou před pěti lety připravilo pražské Náprstkovo muzeum především pro školáky a studenty.

K překvapení svých tvůrců má výstava už druhou reprízu, tentokrát v Jaroměři. Vedle cenných exponátů přidává i dávku humoru o povoláních starého Egypta.

„Všechny vystavené věci jsou historicky cenné, každý předmět jsme vybírali z určitého důvodu. Jsou tu exponáty od několika milimetrů až po rakev, která je dlouhá skoro dva metry. Jde o doklady faraonské kultury. Ústředním exponátem je právě rakev, ale máme tu i sošky, například moc hezkou sošku písaře, nebo nástroje, jež se používaly k budování hrobek v Údolí králů, třeba dřevěný tlouk, který používali královští řemeslníci,“ popisuje afrikanista a egyptolog Pavel Onderka z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, jehož tým za výstavou stojí.

Výstava se působivou formou dotýká života na březích Nilu, protože právě řeka umožnila vznik nejvýznamnější civilizace starověku. Probírá se tu zoologie od včel, jejichž med sloužil jako obětina, až po kočky, ryby, opice, lvy, velbloudy, hady či krokodýly.

V botanické části tu představí oblíbené květiny i plodiny pěstované v zahradách. Předlohu pro obrázky zvířat, rostlin, lidí i bohů na stěnách přitom tvůrci našli v monumentální několikasvazkové publikaci o památkách starověkého Egypta a Núbie, kterou vydal Ippolito Rosellini z expedic podniknutých i s jeho učitelem Jeanem Francoisem Champollionem v letech 1828 až 1829.

Arcivévodova sbírka

K vidění je 124 originálních předmětů a jedna kopie stará přes sto let. Asi třicet artefaktů pochází ze sbírky Josefa Ferdinanda Habsburského (1872–1942), jenž v roce 1903 podnikl inkognito coby hrabě Buriano výpravu do Egypta za lovem i památkami. Viděl Théby, Údolí králů, Luxor, Asuán, Memfidu, Sakkáru či Gízu.

Dostal se tehdy i k předmětům z objevů učiněných v druhé polovině 19. století. Legálně bylo možné nakoupit a vyvézt egyptské památky ještě před padesáti lety.

„Arcivévodu tehdy doprovázel konzul Vetter, o kterém víme poměrně málo. Ten mu údajně měl věnovat celou sbírku čítající 400 egyptských starožitností. Je velmi nepravděpodobné, že by vzplanul k arcivévodovi takovou oddaností, že by mu věnoval sbírku, kterou musel dlouho pořizovat. Věříme spíše tomu, že konzul zpeněžil svou sbírku a arcivévodovi ji prodal, ale jelikož strýček císař František Josef I. velmi detailně kontroloval hospodaření všech členů dynastie, můžeme předpokládat, že arcivévoda se snažil před ním ukrýt sumu, kterou za ty staré krámy dal,“ vypráví egyptolog.

Výstava Na březích Nilu v Městském muzeu v Jaroměři

Sbírku šlechtic odkázal muzeu v Olomouci pojmenovaném po Habsburkovi, od roku 1981 ji převzalo Náprstkovou muzeum.

Vysněné písařské povolání

Část výstavy se věnuje i geologii a také člověku a životnímu prostředí. Vodítkem bylo oblíbené naučení, které opisovali žáci v písařských školách. Jeho začátek je přímo k vidění, k tomu i soška písaře z černé žuly ze 13. dynastie a příhodně i model polychromované loďky ze Střední říše.

„Využili jsme originální staroegyptský text Satiry na povolání, tedy naučení Duachetiho. Tam je příběh, kde otec veze syna Pepiho do hlavního města, aby se stal písařem, a na březích Nilu vidí lidi různých povolání. Je to ve stylu Uč se, nebo skončíš jako... Poukazuje na těžkosti různých povolání a zdůrazňuje roli písaře, který je v manažerské pozici a nemusí se lopotit s těžkou prací. Každé to zaměstnání také pracuje s přírodními zdroji, i tam se ukazuje postavení člověka v přírodě,“ vysvětluje Pavel Onderka.

Výstava Na březích Nilu v Městském muzeu v Jaroměři

Čtenář se tak po staletích dozvídá, že „tkadlec v tkalcovně je na tom hůř než žena“, protože kolena mu tlačí na žaludek a nemůže ani dýchat. Zemědělec má zase páchnoucí vředy na prstech a soužení s hrochy, kteří mu v Deltě ztrojnásobují práci.

Muzeum také připomíná osobnost Břetislava Vachaly (1952–2020), prvního velvyslance České republiky v Egyptě a ředitele Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy, který satiru přeložil. V Jaroměři se narodil jen souhrou okolností, protože hradecká porodnice byla tehdy plná, ale potomci zájem Jaroměřských oceňují. Do zdejšího kraje totiž vědec jezdil za rodinou, pro inspiraci i odpočinek.

„Jeho práce mu byla velikým koníčkem. Jako rodina jsme byli rádi, že jsme ho mohli na té jeho cestě doprovázet. V Egyptě jsme žili a stále se tam vracíme,“ podotýká dcera Šárka Vachalová. Rodina zapůjčila egyptologovy zápisky či fotografie, na vernisáži se potkaly dvě generace jeho žáků.

Rakev ovinutá hadem stačí

Pro jaroměřské muzeum je to náročná zkouška. Loni tu dokončili rekonstrukci původního Wenkova obchodního domu i sousedícího zázemí podle návrhu architekta Davida Vávry. Když se tu byl podívat šéf hradeckého muzea, vnukl zdejšímu řediteli, že když teď mají dům krajské úrovně, je třeba usilovat i o takovou náplň. Protože však jaroměřské muzeum ještě nedostěhovalo své sbírky, rozhodli se vypůjčit si autorskou výstavu odjinud a volba padla na Egypt. Náprstkovo muzeum ji poskytlo zdarma, Jaroměřští však museli hradit pojistné i architektonické provedení. Pomohlo město i kraj.

Do jednoho sálu se tu vchází jako do chrámu. „V Uherském Brodě měli i iluzi hrobky s mumií, ale já už zkraje řekl, že tady mít mumii nemusíme. Nevidím zásadní důvod dělat z mrtvého těla zajímavost, kromě toho pojistná hodnota mumie je značná. Víka rakví jsou naproti tomu pěkná, je to i estetický zážitek. Trošku jsme potlačili motiv záhrobí, ale máme tu přírodu a všední život,“ hodnotí proměnu výstavy ředitel muzea Rudolf Havelka.

Výstava Na březích Nilu v Městském muzeu v Jaroměři

Novinka cílí na místní, turisty i školy. Pro děti tu mají hravé otázky, pro školáky edukační program. K vyzkoušení je i originální starověká egyptská hra Senet neboli Hra o průchodu podsvětím, obdoba Člověče, nezlob se, kde má každý pět kamenů.

Zpětně jsou tu rádi, že se muzeum podřídilo požadavkům architekta výstavy Tomáše Bílka. Jeden sál obklopený speciálně vyrobenými panely tak dostal intimnější ráz.

„Celkově se povedl vizuál. V krajských muzeích se tak dělají i sezonní výstavy, s tímto kvalitním estetickým provedením je to možné jednou za dva roky také u nás. A náplň výstavy je pochopitelně úžasná,“ pochvaluje si ředitel Havelka.

Výstava potrvá do 29. září.

zpět na článek