Válka bude, to bylo jasné v polovině roku 1938, přestože ke skutečnému obsazení Československa došlo až patnáctého března 1939 a napadení Polska bylo v nedohlednu. Jenže v severním pohraničí Československa docházelo k ozbrojeným konfliktům už v druhé polovině zmíněného osmatřicátého roku a jeden z nich se odehrál na celnici v Dolní Světlé.
„Atmosféra v našem pohraničí přitom stále houstla. Nenávist většiny německy mluvícího obyvatelstva vůči Čechům a antifašistům byla všudypřítomná. Vše vygradovalo po Hitlerově štvavém projevu z 12. září a pohraničím se šířilo krvavé násilí,“ říká Jaroslav Beneš, autor literatury faktu a publikace o celnici v Dolní Světlé.
Další vlna ozbrojených střetů se odehrála 22. září, což byl důsledek rozhodnutí vlády, který přišel o den dříve. Vláda rozhodla na základě nátlaku západních mocností a postoupila území s více něž padesáti procenty německého obyvatelstva. Přestože rozhodnutí vyvolalo mohutné protivládní demonstrace, zároveň podnítila Sudetoněmecký Freikorps k dalším ozbrojeným akcím a jedním z cílů byla celnice v Dolní Světlé.
„Přepadení celnice bylo patrně dobře naplánováno. Již 22. září dopoledne totiž Němci zpřetrhali telefonní vedení ve Světlé, čímž přerušili spojení s četnickou stanicí a inspektorátem finanční stráže,“ vysvětluje Jaroslav Beneš. Už kolem poledne byla slyšet u Varnsdorfu střelba i výbuchy a mezi druhou a třetí hodinou odpolední dorazilo na hranici několik autobusů a v nich nejen vojáci, ale i civilisté s páskami s hákovým křížem na rukávech.
Držet celnici za každou cenu
Obránci celnice měli jasný pokyn – držet celnici za každou cenu. Na vypjatou situaci, kdy celníci museli čelit hrozbám a mnohonásobně větší přesile, vzpomínal jeden z účastníků.
„Za stálého vyhrožování zbraněmi v rukou vyzvali naši hlídku u celního úřadu, aby do pěti minut vyklidila a vydala celní úřad. Hlídka tuto výzvu rázně odmítla. Mezitím několik ordnerů překročilo hraniční čáru a chtělo se zmocniti celního úřadu násilím. I tento postup byl likvidován. Jelikož ordnerů stále přibývalo a bylo vysloveně zakázáno stříleti přes hraniční čáru do Německa, bylo nutno této mnohonásobné přesile ustoupiti,“ vyprávěl po válce dozorce Václav Landa.
Lidé z kraje umírali jako legionáři i rakouští vojáci, přiblíží výstava |
Kolem patnácté hodiny celníci ustoupili značné přesile a na stožáru zavlál hákový kříž. Pyšní Němci ještě netušili, že obratem bude vypracovaný plán na dobytí celnice zpět.
„Můj plán byla klasická zteč. V tichosti jsme se dostali až k celnici, když se před námi ozvalo ‚Halt, wer da?‘ (Stůj, kdo tam?), šťouchl jsem do Kobra, jenž se při nácviku jevil jako nejlepší granátník z nás, ten hodil granát směrem, odkud se hlas ozval, nato propukly ohlušující rány granátů, pušek a silný křik. Po necelé hodině boje jsme celnici obsadili. V tom zmatku, způsobeném hlubokou tmou, jsme ještě museli pomoci jednomu z našich záložníků, kterého se Němci pokusili zajmout a odvléct přes hranici. Celnice byla prázdná, úplně zdevastovaná, dokonce i pokálená, jestli od ordnerů strachem či nenávistí vůči všemu českému, nevím, ale byla bez ordnerů,“ vyprávěl po válce velitel přepadu Jan Rejchrt.
Dva teroristé padli
Při nočním ozbrojeném střetu došlo ke ztrátám na životech, ale pouze na německé straně, kde padli dva teroristé. „Šlo o sudetského Němce Josefa Mockera a říšského celního asistenta Lindnera. První zmíněný pocházel z Kunratic u Cvikova a v roce 1938 provozoval s rodinou Hotel Schäfer v Dolní Světlé. Šlo o aktivního nacistu a funkcionáře Henleinovy strany. Při boji o celní úřad ho roztrhal ruční granát,“ vysvětluje Beneš. Osudy druhého zmíněného mrtvého Němce nejsou známé, jelikož jeho tělo bylo odtaženo za německou hranici.
Post celníci udrželi do druhého října, kdy museli z historických hranic odejít, protože mocnosti podepsaly bez účasti Československa Mnichovskou dohodu, která znamenala faktické odstoupení pohraničí. Hrdinové z nočního přepadu byli po vypuknutí války vyšetřování gestapem a někteří i vězněni. Jejich statečný skutek připomíná pomník.
„O památník se staráme už dvacet let. Přišlo nám, že místo bylo zanedbané a skoro zubožené. Památník je připomínkou hrdinného boje,“ říká Tomáš Pilvousek, místopředseda Československé obce legionářské, která pořádá osmadvacátého září pochod. „V deset hodin vystoupáme na horu Luž a ve čtrnáct hodin bude u památníku ceremonie,“ uzavírá Pilvousek.