Patřili mezi vážené občany Liberce a podíleli se na jeho rozkvětu. Většina z nich se hlásila k německé národnosti. Nic z toho však rodiny nezachránilo před rasovými zákony nacistického Německa.
„Ze 771 v současnosti identifikovaných libereckých mužů, žen a dětí označených za Židy a Židovky přežilo druhou světovou válku pouze pětapadesát. Osudy několika z nich jsou obsahem knihy Návrat domů. Po stopách obětí holokaustu v Liberci,“ popisuje historička Kateřina Portmann z katedry historie na místní univerzitě.
Publikaci, jejímž cílem bylo vrátit tyto zapomenuté občany Liberce alespoň symbolicky do paměti města a konkrétních domů, představí v pondělí 21. října od 17 hodin v krajské knihovně. A to jak veřejnosti, tak zejména potomkům lidí, kteří museli Liberec opustit a nikdy se do něj nevrátili.
„Čtenářstvo s nimi může prožívat chvíle, kdy se jim dařilo, stavěli si vily a posílali své děti na studia. O to děsivější jsou pak jejich další osudy – od nuceného odchodu z libereckého domova přes rostoucí obavy a marné snahy o odchod do exilu až k transportům na smrt,“ přibližuje Portmann.
„Rodiny se musely znát“
Kniha kolektivu autorů a autorek je výsledkem dlouhodobého výzkumu liberecké katedry historie, který Kateřina Portmann vede. Publikace vyjde v češtině a má mimo jiné studujícím ukázat, že jejich práce má smysl a neskončí někde v šuplíku.
Součástí výzkumu, který trvá zhruba 15 let, je detailní zpracování osudů lidí z řad předválečných elit Liberce. Právě při sběru dat a pročítání textů vysokoškolskou pedagožku napadlo, že se jednotlivé rodiny musely navzájem znát. To potvrdil i deník Otty Golze, jednoho z nejvýznamnějších podnikatelů Liberecka, který si vedl před deportací do terezínského ghetta.
„Otto Goltz se narodil ve Vídni a po absolvování prestižního Theresiana byl vyslán řídit rodinnou továrnu do Hrádku nad Nisou. Přes Žitavu pak přesídlil do Liberce, kde si nechal vystavět jednu z nejluxusnějších vil ve městě. Byl vášnivým sportovcem a stejně tak jako většina současných Liberečanů miloval hory. Měl jedno z prvních aut ve městě, byl členem řady spolků, mecenášem a žil životem intelektuální a ekonomické elity města,“ líčí Portmann život hlavy rodiny Goltzových, kterou norimberské zákony označily za židovskou. A jejíž osud po roce 1938, kdy musela Liberec nuceně opustit, nabral tragický směr.
Slavnostní obřad nebude veřejný
Výzkumníci, kteří se příběhy rodin podrobně zabývali, během studia navázali kontakt i s jejich potomky. Detektivní práce přinesla výsledky hlavně díky sociálním sítím. V pondělí tak přijede do Liberce zhruba dvacet členů rodin takřka z celého světa – z Jihoafrické republiky, Velké Británie, Německa, Rakouska či ze Švédska.
Idea umožnit potomkům rodin se navzájem potkat a strávit spolu čas se zrodila během výzkumu. „Jsem velmi vděčná za to, že dotyční na tenhle můj nekonvenční návrat kývli a do Liberce dorazí v tak hojném počtu,“ svěřuje Portmann.
Samotnému představení knihy bude od 15 hodin na radnici předcházet slavnostní obřad symbolického udělení čestného občanství třinácti libereckým obětem holokaustu in memoriam. Tomu budou přihlížet zástupci rodin Goltz, Benda, Perlmann a Freund. „Potomkům obětí holokaustu předá symbolické ocenění náměstek primátora Ivan Langr, v zastoupení primátora Jaroslava Zámečníka,“ prozrazuje mluvčí Liberce Jana Kodymová, podle níž akce není určena veřejnosti.
Zájemci se však mohou zúčastnit přednášky od 17 hodin v knihovně, pokládání Kamenů zmizelých, které organizuje Židovská obec Liberec, nebo – po předchozí rezervaci – koncertu v Památníku obětem šoa od 19:30 v Ruprechtické ulici.