Loučení pod Bezdězem. Kodym hodil fanouškům kytaru, Landa odmítl válku

  13:22
Putovní festival Hrady CZ se tradičně rozloučil s létem v podhradí Bezdězu. Loučení se konalo i v kapele Lucie, se kterou si v sobotu naposledy zahrál David Koller. O pozdvižení se na úplném konci festivalu postaral Robert Kodym, který se podělil s fanoušky o své osobní věci. Už v pátek bavil návštěvníky například Daniel Landa.

Koncert Lucie měl patřit k vrcholům nejen festivalu Hrady CZ, ale celé jedné éry. Vždyť obnovená kapela spolu hrála dlouhých dvanáct let. Že jde ale o skutečně poslední vystoupení pánů Kollera, Roberta Kodyma, Michala Dvořáka, P. B. CH a Adama Kollera, by na louce pod hradem hádal málokdo.

Nikdo z muzikantů během hodinu a půl dlouhého koncertu ani slůvkem nenaznačil, že tuhle sestavu fanoušci možná už nikdy neuvidí.

Z pódia zněly především hity. V první půlce došlo na Pohyby, Danielu nebo třeba Šrouby do hlavy, ve druhé půli si mohli návštěvníci užít Oheň, Černé anděly nebo Ameriku. Přídavky pak byly celkem tři, a to Medvídek, Dotknu se ohně a na úplný závěr Chci zas v tobě spát.

Písně uváděl Koller střídavě s Kodymem, ale ani z jejich intonace nebyl cítit smutek, že něco končí, nebo naopak úleva a vyhlížení věcí budoucích. „Nechtěl jsem, abychom tady plakali...,“ svěřil se po koncertě Koller v rozhovoru pro iDNES.cz.

Kytara v hledišti

Přitom řada návštěvníků očekávala, že tento koncert bude jiný. Nebyl. Tedy až na Kodymovo závěrečné extempore. Poté, co se ostatní členové včetně Kollera po dlouhé děkovačce odebrali do zákulisí, zůstal na mole a postupně divákům hodil trsátka, prsteny, náramky a ve finále i svoji kytaru. Jestli tím sám chtěl naznačit konec jedné životní etapy, to ví jen on sám.

S Lucií jsem si splnil dětský sen. Ale každá sranda jednou končí, říká Koller

Kromě Lucie se v sobotu v areálu festivalu představily kapely Jelen, Vypsaná fiXa nebo třeba Chinaski.

Pátek pak patřil slovenským Horkýže slíže, Migu 21 nebo Danielu Landovi. Ten se netajil tím, že si osm zastávek Hradů skutečně užil. „Dáváme do toho všechno, protože si to zasloužíte. Je to jízda jako svině,“ děkoval Landa, který byl chvílemi naměkko.

Například když vyznával lásku svým třem dcerám, které se na tátu přišly podívat. Jedna z nich navíc Landu celý koncert doprovázela jako vokalistka. Píseň Zombice pak věnoval své ženě Miriam, se kterou je přes třicet let. „Ta mě zabije,“ smál se poté, co ji doslova vytáhl na jeviště.

Došlo ale i na téma války. „My to nechcem, i když to vydělává obrovský peníze. My to nechcem,“ prohlásil před písní Ona, ve které se zpívá: Její jméno je válka, když objímá svý milence. Matky dál vychovávaj, někdy zbytečně, mladý šílence.

Autor: