„Tohle jsou vějířky z roku 1907 a 1908. Jsou ručně malované a jejich majitelka si na paměť tanečních na ně napsala jména jednotlivých tanečníků, se kterými tančila,“ ukazuje historik Tomáš Cidlina jeden z exponátů. Z něj jako by stále ještě dýchala rozvernost majitelky, když pomocí pera a tužky svěřovala vějíři tyto pozoruhodné informace.
Každá archiválie ve sbírce má podle Cidliny své poselství, nějaký příběh. „Nejsou to jenom věci,“ míní. Oblečení si dodnes můžeme spojit s člověkem, který je nosil. Talíř s kostelem, který by se dal koupit na bleším trhu za pár korun, také vydává své skromné svědectví – stačí jej otočit.
„Tady vidíme, že ho věnoval Franz Lerche k 73. narozeninám Albine Meier a že ten dům tady vlevo je jejich rodinný obchod, který měli v České Lípě,“ odhaluje Cidlina příběh dřevěného talíře.
Je to přitom jen kapka v moři informací, které mohou obcím z Novoborska, Dubska, Mimoňska, Českolipska či Českokamenicka, které sudetští Němci museli po druhé světové válce opustit, pomoci při rekonstrukci místní historie.
Panorama složené z deseti barevných fotografií vyobrazuje Českou Lípu v roce 1943. „Zachycuje také tábor wehrmachtu, který tu byl za války. Ten máme zachycený na obrázcích jen velmi vzácně,“ komentuje Cidlina. Kroniky, deníky, skupinové fotografie či alba. Díky nim se už nyní podařilo dohledat například fotografie starostů České Lípy od roku 1848, které město dosud postrádalo.
Nepřehlédnutelný exponát pak představují rozměrné číslice z ciferníku kostela v Novém Boru. „Pochází z 90. let 19. století. Někdy na začátku 90. let 20. století byly sejmuty z věže a nahrazeny jinými. Cifry hodil někdo do sběru. Tehdy bylo v Novém Boru ještě hodně Němců a někomu to bylo líto, tak je vzal k sobě. Potom se dostaly do Waldkraiburgu a následně zpátky sem,“ vypráví Cidlina, který spolu s archivářem Michalem Rádlem získal z Německa padesát archivních metrů vzácného materiálu.
Akvizici považuje za nejvýznamnější ve své muzejní kariéře. Českolipské muzeum sbírku získalo darem za příslib, že o ni bude dobře pečovat. Materiály se budou postupně digitalizovat, aby byly přístupné badatelům na české i německé straně, aby je mohli studovat i vzdáleně. Na to získalo muzeum dvoumilionový grant z ministerstva kultury, za který pořídí velkoformátové skenery a vybaví fotoateliér.
Vzájemná důvěra a pravda
„Začínáme novou kapitolu, která je založena na vzájemné důvěře a především na pravdě. Jsme instituce, která mapuje, dokladuje, sbírá, informuje a vzdělává. A měla by historii podávat, jak se skutečně odehrála, jak k tomu došlo,“ zamýšlí se ředitel Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě Zdeněk Vitáček, pro nějž je získaný archiv obrovskou studnicí, která bude sloužit dalším generacím. A až čas ukáže, jak velkou hodnotu má. I přesto, že se na archiv už obracejí lidé, kteří by si dokumenty rádi prohlédli, jsou i tací, kteří nešetří negativními komentáři.
„Jsme v situaci, a poslední doba to ukazuje víc než jasně, kdy je třeba historii reflektovat ve skutečné podobě,“ přitakává náměstkyně hejtmana pro rezort kultury a památkové péče Květa Vinklátová, která se počátkem června zúčastnila slavnostního předání archiválií ve Waldkraiburgu.
„Jsou to těžká témata, se kterými se na naší straně musíme vyrovnat. Není to snadné a pro některé lidi těžko přijatelné. To, že k zpřístupnění historie můžeme využít skutečné předměty lidí, kteří byli odsunuti, je, myslím, jedině správně. A rozhodně to bude přínosem, který přidá tomuto tématu na zajímavosti a autenticitě,“ uzavírá.
Zájem mají spíš Češi
Velká část sbírky se přestěhovala do Česka spolu s detailními inventárními seznamy, takže si badatelé mohou snadno najít v seznamu, co je zajímá. Podle Cidliny o studium dějin německého osídlení v Čechách projevují vzrůstající zájem především Češi, zatímco v Německu toto téma spíše hibernuje.
„Jsme po Děčínu druhým městem v bývalých Sudetech, kde takhle velký soubor německá strana s láskou a důvěrou navrátila do míst, odkud ten materiál pocházel,“ přibližuje Michal Rádl, archivář Státního oblastního archivu Česká Lípa, který se na dlouhodobém vyjednávání s Waldkraiburgem podílel.
Počátky tohoto města jsou spojené s Němci, kteří do Bavorska přišli ze Slezska, východního Pruska a především z Čech. V lesích na zbytcích továrny na munici a zbraní zde v poválečných letech začali budovat město. To v současnosti čítá kolem 24 tisíc obyvatel. Vzdušnou čarou je od České Lípy vzdálené přes tři sta kilometrů. Na tamním hřbitově je pohřbená i Erika Rahnsch, rodačka z Kytlice, jejíž zásluhou celá sbírka vznikla.
Ve Waldkraiburgu začala sbírat materiály týkající se Českolipska, Dubska a Nového Boru. Fotografie, pohlednice, korespondenci i osobní doklady. Sbírka se postupně rozšiřovala, až se dostala do péče městského archiváře Konrada Kerna. Ten ji chtěl z Německa, kde pamětníci umírají a zaniká i spolkový život s odkazy na česko-německou kulturu, dostat někam, kde by se mohla stát živým instrumentem k poznání dějin. To se podařilo, když ji dvě dodávky napěchované banánovými krabicemi a příběhy až po střechu v dubnu a červnu tohoto roku téměř po 80 letech vrátily zpět do Česka.
Výběr nejzajímavějších předmětů, o které se českolipské muzeum rozrostlo, si bude moci prohlédnout veřejnost v listopadu a prosinci.
