Velké štěstí měl třináctiletý hoch z Ukrajiny, který ve středu 10. ledna tohoto roku dostal od rodičů vynadáno kvůli školnímu prospěchu a rozhodl se odejít z domova, ačkoli v dopise na rozloučenou napsal, že rodiče má rád. Jeho kroky vedly do nedalekého lesa u Cvikova, a to se mu málem stalo osudným. Nebýt všímavého seniora Miroslava Synka.

„Každý den chodím do lesa blízko dětské léčebny na procházku. Volím obvykle ze dvou, tří tras a rozhodl jsem se jít tou, o které jsem už ten den přemýšlel, ale vůbec se mi tam jít nechtělo. Nakonec jsem se rozhodl, že tam půjdu. Vlastně ani nevím proč,“ řekl vitální devětašedesátiletý Miroslav Synek.

„Jak jsem procházel krajinou, všiml jsem si něčeho červeného. Z dálky to vypadalo jako batoh. Trochu jsem se obával, že by to mohla být past. Přece jen do těchto končin nikdo nechodí. Jenže to červené byl ležící kluk, totálně promrzlý a ukrajinsky říkal ruka a noha,“ popisoval okolnosti. Že by byl mladík v pátrání, o tom neměl zachránce Synek nejmenší tušení.

Ke skalnímu převisu moc lidí nezabloudí

„K nahlášení, že rodina postrádá chlapce, došlo předchozího dne v půl čtvrté. Policie obvolala okolní nemocnice. Po negativní odezvě jsme vyhodnotili, že by mohlo jít o dítě v ohrožení,“ prozradil detaily mluvčí policie Tomáš Robovský.

A měl pravdu, protože hoch v šeru kráčel lesem, nešťastně zakopl, dokutálel se ke skalnímu převisu a při pádu si zlomil ruku a nohu. Nemohl se nikoho dovolat, navíc mu hrozilo umrznutí. „Ten kluk byl hodně podchlazený, sotva byl při vědomí. Přes den bylo tak minus tři a v noci mohla teplota klesnout i k deseti pod nulou,“ vylíčil Synek.

Třináctiletý Ukrajinec měl velké štěstí, protože k místu jeho pádu u skalního převisu chodí málo lidí. „Nejsem si jistý, co by se stalo, kdybych tam nebyl. V zimě a touhle trasou moc lidí nechodí, ale vážně nechci spekulovat. Kluk se nemohl moc hýbat, tak se za mne zahákl a přenesl jsem ho na nedalekou lavičku. Tam mi dal číslo na mamku, ale to číslo bylo špatné, tak jsem volal rovnou záchranku, “ popisoval dramatické chvíle Miroslav Synek.

A díky rychlému zásahu záchranné služby a policie, která po chlapci už pátrala v terénu, byl odvezen do nemocnice v České Lípě.

Tři sta kliků denně, dřepy a jóga

Zachránci Slavia pojišťovna ve spolupráci s Policií ČR předala za jeho statečný čin v budově Krajského ředitelství policie Libereckého kraje v projektu „Ztracená pomněnka“ zasloužené ocenění. „Je to projekt, kterým chceme lidi upozornit na to, aby nebyli lhostejní ke svému okolí, protože svou všímavostí, jako to bylo v případě pana Synka, mohou pomoci mnohdy dříve než profesionálové,“ konstatoval zástupce pojišťovny Václav Bálek.

Slova o tom, že trend moderní doby je nastavený tak, že lidé se koukají pouze před sebe a co se děje kolem nich vůbec neregistrují, potvrzují i samotní kriminalisté. Mnohdy za to může i lenost nebo neochota. „Když někdo najde pohozený batoh, tak ho raději nechá být, aby nemusel řešit odevzdání dokladů a podobně,“ podotkl Vladimír Lukášek z Úřadu kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia ČR.

„Mám ohromnou radost,“ přiznal po převzetí ocenění Miroslav Synek. „Kluka jsem od té doby neviděl a po té záchraně jsem to trochu vypustil z hlavy. Pak mne oslovili z pojišťovny,“ dodal Synek, u kterého si nelze nevšimnout, že je ve vynikající kondici, což bylo zřejmě příčinou toho, že se nacházel v místech, kde byl zraněný hoch.

„Denně udělám tři sta kliků, zhruba dvě stě dřepů, chodím kolem osmi kilometrů a ještě cvičím jógu,“ prozradil tajemství své fyzické kondice Synek, který před důchodem pracoval jako dělník v dopravě.