„Je to světová rarita. Pracujeme s informací, že nikde nic podobného neexistuje,“ chlubí se Zdeněk Lhotský, sklář a majitel Studia Lhotský, kde se obří skleněná kostra zrodila.
Lhotského studio oslovili majitelé obchodního domu přibližně před rokem. „Proběhla schůzka, na které jsme se dohodli, a architekt nám následně poslal návrh pětimetrového kostlivce. Byla to výzva, protože původně jsme se bavili o třech metrech,“ vzpomíná na začátky spolupráce jednatelka studia Martina Kulhavá.
 |
Socha kostlivce představuje věrnou, jen lehce zjednodušenou verzi anatomického modelu lidské kostry. Tu železnobrodskou tvoří 37 detailně zpracovaných skleněných součástí s celkovou hmotností 803 kilogramů.
„Kromě lebky, která má dvě stě kilogramů, jsou nejtěžší dlouhé kosti jako například stehenní. Ta má zhruba šedesát kilo. Nejmenší je naopak klíční kost, která váží třináct kilo,“ přibližuje Lhotský. „Kostra je celá broušená, pískovaná a leštěná v kyselině. Některé části jsou proleštěné, aby to mělo větší dynamiku. Lebka je vyleštěná celá,“ doplňuje.
Lebku tavili dva měsíce
Tvorba kostlivce od úvodních modelů až po zkušební sestavení trvala v dílnách studia přes 10 měsíců.
„Výroba je velmi náročná na čas, který spotřebovává například chlazení skla v rámci procesu tavení, ale vyžaduje také mimořádnou přesnost při výrobě voskových modelů a následné přípravě forem pro tavení. Protože jakákoli chyba na počátku by se pak propsala i do finální podoby díla,“ uvádí Kulhavá.
Studio Lhotský zpracovalo sochu kostlivce metodou tavení skla do formy, což je starobylá sklářská technika, která se po staletí zapomnění znovu začala používat až v 50. letech 20. století.
U vzkříšení technologie, která umožňuje vytvářet skleněná umělecká díla obrovských rozměrů a složitých tvarů, stálo legendární umělecké duo Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, jejichž díla zdobí například vysílač a hotel na Ještědu.
Socha kostlivce představuje lehce zjednodušenou verzi anatomického modelu lidské kostry. (18. března 2025)
Při výrobě nejprve autoři vytvořili z anatomického modelu lidské kostry trojrozměrného kostlivce v digitální podobě. Následoval 3D tisk 37 dílů, podle nichž ve studiu vyrobili voskové modely a následně pískové formy. Do forem se pak tavily jednotlivé součásti za použití speciálního skla určeného právě pro tuto techniku.
„Časově nejnáročnější součástí vzniku díla bylo tavení skleněných částí kostlivce ve formách, kdy například lebka se tavila v peci téměř dva měsíce,“ zmiňuje Kulhavá.
„Není to on ani ona. Spíše takové ono.“
Kostlivec měří pět metrů a je na přání majitelů obchodního domu modrý. „Původně jsem s modrou nesouhlasil a prosazoval čistý křišťál, ale pak jsem musel uznat, že jsem se mýlil. Tato barva je daleko lepší,“ zamýšlí se Lhotský a vysvětluje, jak je na tom kostlivec s pohlavím. „Nepracovali jsme s tím, zda je to on nebo ona. Je to takové ono.“ Cenu unikátního díla Lhotský odmítl sdělit. Pouze naznačil, se pohybuje v řádech milionů.
Sklář ze Železného Brodu tvoří unikátní sarkofág pro dánskou královnu |
Aktuálně je kostlivec částečně rozebraný, aby se mohl vydat do Prahy na Národní třídu. „V Máji bude viset u stropu nad půlkruhovým barem. Způsob zavěšení kostry vymyslela společnost ArtGlass,“ upozorňuje Kulhavá. Podle spolumajitele ArtGlassu Vlastimila Václavů bude socha viset na nerezových lankách.
„Mají průměr jeden až jeden a půl milimetru. Skutečně nemůže dojít k tomu, že by se něco stalo,“ ujišťuje Václavů a jeho kolegyně Dana Hlušková dodává, proč má kostlivec otevřenou pusu. „Zadání bylo, aby šlo hýbat s dolní čelistí. Aby to byl zkrátka řvoucí kostlivec!“
