Nejstarší zoologická zahrada v Česku slaví 120 let, začínala s ptáky a srnci

  11:08
Liberecká zoo za dobu své stodvacetileté existence zažila mnohé. Válku, stavební boom a povodně, kdy na záchranu zvířat přispěchal i Cirkus Humberto. Ve vedení se vystřídalo několik ředitelů, změnilo se také osazenstvo výběhů. U příležitosti kulatého výročí dnes zahrada nabízí symbolické vstupné 120 korun a láká návštěvníky na bohatý program.

Ředitel Erich Sluwa se zebrou Chapmanovou. | foto: Archiv Zoo Liberec

Nejstarší zoologická zahrada v České republice, ta liberecká, slaví 120 let od svého založení. Patří k nejoblíbenějším turistickým cílům v kraji, ročně se na zvířata přijdou podívat statisíce návštěvníků.

Oficiálně byla založena v roce 1904, její příběh sahá ale ještě dál. „Za přímého předchůdce liberecké zoo lze považovat ptačí park, který v roce 1895 otevřeli na Perštýně nadšenci z Ornitologického spolku pro severní Čechy,“ vysvětluje ředitel zoo David Nejedlo.

Bílí tygři v Liberci zatím zůstanou.

Park si oblíbili dospělí i děti. V roce 1902 byla postavena voliéra v městském parku a o dva roky později vznikl v údolí za Labutím jezírkem takzvaný Tierpark.

„Do zoologické zahrady měl v té době ještě daleko, k vidění bylo pár druhů vodních ptáků a několik srnců. V roce 1907 byl do zoo přestěhován z Německočeské výstavy domek Čapí hnízdo, který se stal přirozeným centrem zahrady, kolem něhož postupně začaly vznikat další výběhy,“ dodává Nejedlo.

Zoo v Liberci chtěla slavit 100 let. Badatelé zjistili, že je o 15 let starší

V údolí se postupně zabydleli plameňáci, vačnatci, tuleň, aligátor, kopytníci, ale i vlci, oceloti nebo puma. Návštěvníky lákali zejména medvědi hnědí, které zoo chovala už od roku 1909, kdy pro ně postavila první medvědinec. Pod vedením dlouholetého člena ornitologického spolku Ericha Sluwy se areál slibně rozvíjel. Zvětšil se o zimní halu, lachtani získali bazén, vznikla takzvaná medvědí jáma a celkově se počet chovaných druhů rozšiřoval. Do liberecké zahrady se sjížděli návštěvníci i z daleka. Erich Sluwa ji však musel při odsunu Němců v roce 1945 opustit.

  • Nejstarší stavbou je jezírko s ptačím ostrůvkem v dolní části zahrady. V současnosti jej obývají sklenění plameňáci z dílny Jiřího Pačinka.
  • Zmiňované Čapí hnízdo bylo původně postaveno jako pavilon pro šampaňské víno na Německočeskou výstavu v roce 1906. Nejprve v něm bydlel hlídač parku s rodinou, pak sloužilo jako správní budova a dnes je z něj cukrárna.

„Zoo tak poprvé za dobu své existence přešla do českých rukou a na místo ředitele nastoupil přírodovědec Čeněk Podaný, před kterým stál těžký úkol,“ naznačuje mluvčí zoo Barbara Tesařová. Válka se na zbídačeném areálu podepsala a na opravu nebylo dost peněz.

Zlom nastal v roce 1954, kdy se vedení ujal Jiří Badalec. Spolu se zoologem Lubošem Bulířem se jim podařilo vybudovat za pár let respektovanou zoologickou. „Nebyla pouhou výstavkou exotických zvířat, ale zaměřila se především na chov ohrožených druhů,“ zdůrazňuje Tesařová.

Nově se zde zabydleli cenní kozorožci dagestánští, kozy šrouborohé, zubři nebo tygři ussurijští. V roce 1958 se zoo poprvé pustila do chovu slonů. Dvouletá slonice Kitty se do Liberce přesunula z Německa. Pobyla zde sedm let, otevření pavilonu slonů v roce 1972 se už nedožila. Postupně vznikaly i další výběhy, návštěvnost areálu se zvedala, přičemž v sedmdesátých letech čítala téměř 350 tisíc lidí ročně.

Získal bílé tygry i vzácné takiny z Číny. Zemřel bývalý ředitel liberecké zoo

„Masivní stavební boom nastal za ředitele Josefa Janečka,“ připomíná mluvčí zoo. Pod jeho vedením se postavily pavilon žiraf, expozice levhartů, pavilon opic i pavilon tropů. Za něj si zoo dokonce převzala ocenění nejlepší expozice roku.

Bílí tygři, které si dodnes se zoo mnozí spojují, obsadili zrekonstruovaný pavilon šelem v roce 1994. Nezvykle zbarvené šelmy působily už od začátku na návštěvníky jako magnet. Díky nim získala zoo dost peněz i na chov ohrožených druhů zvířat.

    • Medvědinec pochází z roku 1909. Takzvaný Zwinger využívala zahrada pro chov medvědů nepřetržitě do roku 1975, kdy jej nechala kvůli havarijnímu stavu zbourat.
  • V červnu 1958 zatopila skoro celou dolní část zoo povodeň. Kromě zaměstnanců se na pomoc vydali i pracovníci Cirkusu Humberto, který v té době hostoval ve městě. Povodeň připravila o život několik ptáků ve voliéře, znečištěná voda následně infikovala kachny a husy. Přesto, že povodeň napáchala velké hmotné škody, urychlila zároveň rozvoj zoo do horní části směrem k Lidovým sadům.

V dnešní době žije v zahradě už jen poslední tygřice Surya Bára, v chovu bílých tygrů už se totiž pokračovat nebude.

„Vzhledem k tomu, že se nejedná o samostatný druh, ale uměle vyšlechtěnou formu pocházející z jednoho samce, trpí bílí tygři řadou zdravotních potíží,“ zdůvodňuje ředitel Nejedlo. Návštěvníci mají v oblibě také třeba orangutany sumaterské, gepardy nebo nahury modré.

Na počátku nového tisíciletí se stala liberecká zoo členem Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií. Nynější ředitel David Nejedlo převzal vedení v roce 2004, do té doby zde působil jako veterinář. Za jeho éry se zoo rozrostla o středisko ekologické výchovy nebo o Centrum pro zvířata v nouzi Archa, které si Liberečané mohou pamatovat ještě pod starším názvem Bobík. „Od roku 2011 je součástí zoologické také Kulturní centrum Lidové sady,“ doplňuje Tesařová. V současné době se zoo připravuje na dosud největší rozšíření – na výstavbu Údolí ohrožené divočiny.

Na ploše čtrnácti hektarů žije přes 170 druhů zvířat ze všech kontinentů. O tom, že nenechávají návštěvníky chladnými, svědčí i to, že zahrada patří mezi nejoblíbenější turistické cíle v kraji. V loňském roce sem zavítalo téměř 410 tisíc lidí.

21. května 2016