„Jsou tu stovky starých jam zasypané tím, co tehdy bylo po ruce. Těmi, ale i dalšími cestami se do podzemí dostává voda, její stoupání musíme řešit, aby nedošlo k problémům pod samotnou Ostravou,“ vysvětlil Pavel Malucha, vedoucí oddělení životního prostředí ostravské pobočky státního podniku Diamo.
Do někdejších důlních děl navíc natékají také zbytky fosilní mořské vody a výsledkem je mírně slaná důlní voda, která může škodit. „Známe mnoho příkladů z Německa, Polska nebo Dánska, kdy se voda nečerpala a byl z toho na povrchu problém,“ připojil Malucha.
„Máme dvě možnosti. Buď budeme udržovat hladinu důlní vody na úrovni, jakou si určíme, nebo ji necháme vystoupat tak vysoko, že bude vytékat ven, což by mohlo být někde na úrovni soutoku Ostravice a Odry.
„Pro vystoupání úrovně důlních vod hovoří hlavně ekonomika. Je jednodušší čerpat vodu z menších hloubek. Zda se tak stane, se ale rozhodne až poté, co za zhruba rok a půl skončí těžba v karvinské části revíru. Ale to vše musí posvětit Báňský úřad,“ dokončil Pavel Malucha.
V současnosti čerpadla vytáhnou z podzemí 160 litrů vody za sekundu.
Poslední vozík vyvezli na dole Odra
Někdejší obligátní „černá Ostrava“, jedno ze synonym centra největšího černouhelného revíru někdejšího Československa, už neplatí téměř třicet let. Tehdy totiž bylo vytěženo poslední uhlí, vyvezen poslední vozík.
„Ten byl vyvezen 30. června 1994 na dole Odra. Od té doby se v Ostravě uhlí netěží,“ přiblížila blížící se jubileum Pavlína Sachová ze státního podniku Diamo.
Tato firma po skončení těžební činnosti postupně všechny šachty v Ostravě převzala a nyní o ně pečuje včetně starosti s výstupy důlních plynů nebo čerpáním vody. Ta je totiž, společně s plynem, poslední komoditou, která se nyní v Ostravě, v rámci údržby důlních děl, těží.
„Ostrava byla původně malou osadou, kterou těžba uhlí změnila k nepoznání. O útlumu uhelného hornictví v Ostravě bylo rozhodnuto v roce 1990, samotný útlum můžeme datovat od roku 1992,“ doplnila Sachová.
„Hlavním důvodem ukončení těžby pod Ostravou v devadesátých letech byla nerentabilita těžby,“ vzpomínal v roce 2019 při výročí čtvrtstoletí od ukončení těžby pamětník posledních ostravských dolů Libor Jalůvka.
„Dobývaly se zde sloje od mocnosti čtyřicet centimetrů, tedy takové, na jaké by se v karvinské části revíru ‚ani nepodívali‘. Tehdejší cena uhlí byla okolo 1 300 korun, náklady na těžbu byly zhruba 1 800 korun, těžba tedy byla ztrátová. Ale na druhou stranu se tady těžilo velice kvalitní uhlí,“ poznamenal Jalůvka.
Ozvěny minulosti
Konec těžby uhlí Ostravě přinesl hlavně velký sociální šok. Ještě v roce 1990 pracovalo v OKD a u jejích dodavatelů (včetně karvinské, petřvaldské a frýdecko-místecké části) 97 883 lidí. Ovšem už ne nadlouho.
Současně se výrazně snižovaly i počty v dalších velkých firmách regionu, takže hledání práce pro nezaměstnané nebylo z nejjednodušších.
V tomto směru se situace uklidnila v podstatě až po roce 2004, kdy už měly za sebou největší problémy jak Vítkovice, tak tehdejší Nová huť, což jsou firmy, které někdejší kolosy připomínají už jen velice vzdáleně.
A co se konkrétně Nové huti, dnešní Liberty, týče, to ukážou nejbližší týdny a měsíce.