„Kosař, to byl specializovaný kovář. Zvládal i technologii výroby kos, což i když se to nezdá, je velmi náročné,“ říká historik Muzea v Bruntále Igor Hornišer.
Unikátní karlovická kosárna ukazuje, v čem řemeslo kosařů spočívalo i jak vypadaly obytné prostory obyvatel budovy či její hospodářské zázemí. „Duch celého objektu kosárny je velmi silný,“ říká o architektonicky ojedinělé stavbě historik Igor Hornišer, který expozici kovárny sestavil.
Jak se prohlídky karlovické kosárny od letoška proměnily?
Až do minulého roku jsme tady předváděli venkovské bydlení, jak vypadalo a jak se vyvíjelo. Poté, co kosárna v první polovině 19. století zanikla, objekt skutečně k bydlení sloužil. Ale vzhledem k tomu, že jsme se stali součástí Technotrasy a že náš objekt i svým názvem vyjadřuje, čím kdysi byl, jsme expozici rozšířili i tímto směrem. Měla by lidem přiblížit, jak taková kovárna, popřípadě kosárna vypadala.
Kosař vyráběl kosy i další zemědělské nástroje. Kromě toho produkoval i běžný kovářský sortiment od hřebíků přes podkovy a sekery až po pobíjení rýčů.
Expozici jste umístili do přízemí. Kovárna tam reálně kdysi byla?
Historicky už ji nijak doloženou nemáme, ale kovárna právě tady v přízemí v minulosti zcela určitě byla. Už při venkovním pohledu vidíte, že budova kosárny má jeden roh jakoby zkosený, aby tamtudy mohly projet povozy. V kosárně kováři kromě kos vyráběli i další kovářský sortiment od hřebíků přes podkovy a sekery až po pobíjení rýčů. Kovali se tady koně, které sem sousedé přiváděli. Takový provoz musel být v přízemí.
Čím se lišila kosárna od klasické kovárny?
Kosárna byla specializovaná kovárna, kdy kovář zvládal i technologii výroby kos. Ono se to tak nezdá, ale na kose se setkávají dva druhy železa. Jeden drží tvar těla a má jiné vlastnosti než ostří, které je oproti tělu měkké, kujné a musí se dobře brousit. Spojit takto dva druhy železa dohromady, to byla právě zkušenost a odbornost kosaře. Ne každý kovář vyráběl kosy, kdežto karlovický kosař byl právě proto vyhledávaný a vyráběl tento sortiment ve větších sériích. Výrobu kos bychom v Karlovicích mohli zachytit už v 16. století a byla to tradice, která skončila až s průmyslovou výrobou.
Lepší společnost. Novou národní kulturní památkou bude i Kosárna |
Šlo o jeden rod kosařů?
Ano, žil tady rod kosaře Jana Michaela Hartela, který objekt také postupně přetvářel. Nejprve to byla přízemní budova, která se postupně vyvíjela. To, že rostla na patra a změnila se až skoro v městskou budovu, vypovídá i o výnosnosti řemesla. Když si stoupnete před štít budovy, nahoře na kabřinci, stříšce pod štítem, uvidíte dataci, kdy stavba vznikla, kdy vyrostla do této výšky, a jsou tam i iniciály.
Co je v expozici k vidění?
Ukazuje, jak taková kovárna vypadala. K modelu výhně se nám podařilo koupit kovárnu jako celek a ten spočívá v kovadlině, nástrojích od perlíku přes různá kladiva, zápustky a kleště až po měch, který je pro nás zvlášť cenný. Zespodu má dokonce cedulku výrobce, kterým byla vídeňská firma vyrábějící měchy a polní kovárny. My jsme ji dohledávali a můžeme říct, že tento měch pochází z doby okolo roku 1898. Ceníme si jej nejen kvůli jeho stáří, ale i proto, že je zcela v původním stavu a funkční.
Před kosárnou je i interaktivní model hamru. Proč?
Kosárna byla spojená s hamry. Na Bruntálsku šla celá výroba od počátku, kdy se tady vytěžila železná ruda, přetavila se a vzniklo surové železo a struska, přes hamry až po hotové výrobky. Hamry surové železo zpracovávaly a připravovaly k distribuci a k prodeji. Vyráběly ingoty, tyče, s nimiž se pak dál obchodovalo. Nebo se tam vyráběly přímo hrubé předlisky pro kováře. V Karlovicích bylo hamrů několik. Dokonce ještě v 17. století pro obec neexistovalo označení Karlovice, ale je jmenována jako Hamry podle provozů, které tady byly. Jeden hamr stál i poblíž kosárny a přímo kooperoval s kosařem.
Koho dalšího kosař potřeboval?
Uhlíře, který mu dodával dřevěné uhlí. To bylo důležitou součástí zpracování železa, protože dřevěné uhlí na rozdíl od dřeva vydává vyšší žár. V expozici jsme sestavili i model milíře, kde je v řezu vidět, jak vypadal. Kruhová základna, která má uprostřed nejvyšší kůl, kterému se říkalo král, a potom jednotlivé vrstvy polen, které se skládaly do milíře. Polena byly zhruba metrová, milíř míval tři metry na výšku, což bylo čtyři až pět kubíků dřeva.
Před uhlím, ropou a plynem jsme měli dřevěné uhlí. Pohánělo svět |
Jak tam dřevěné uhlí vznikalo?
Uhlíř vyskládal tuto hromadu dřeva, od středu do strany vyskládal chvojí a milíř zakryl hlínou. Pak vytáhl středový kůl, a tím vznikl odtah, komínový otvor. Zapálil chvojí, a když to prohořelo do středu a milíř začal hořet, umění uhlíře spočívalo v tom, že musel udržet hoření tak, aby nehořelo plamenem, a zároveň neuhaslo. Zhruba deset dní kolem milíře chodil, různě jej kropil, nebo naopak propichoval. Pak milíř uhasil a následovalo slavnostní rozvalení milíře. Pokud to dřevěné uhlí bylo velké, dobře se prodávalo a hodně utržil. Kdo to neuměl, měl drobnější uhlí. Výjimečně se stávalo, že to celé shořelo, v krajním případě se milíř natlakoval a bouchl.
Technotrasa se rozrostla, zavede turisty do stříbrného dolu i ostravské mlýnice uhlí |
I milíře byly v Karlovicích?
V nejbližším okolí. Všude, kde byly lesy. Šlo o jeden ze způsobů využití dříví, milířů bylo spousta. Dodnes tady turisté v lese objevují takové kruhové plošinky, pozůstatky milířišť. Když tam hrábnete do země, je tam dřevěné uhlí, protože jen první milíř uhlíř stavěl na dřevěném roštu. Další pak na spodní vrstvě toho původního. Terén pod milířem pořád mírně narůstal a dnes tam máme vrstvu až čtyřicet centimetrů nekvalitního dřevěného uhlí.
Proč kosárna zanikla?
Jak vznikaly větší celky, schopné zpracovávat na jednom místě kvalitní železnou rudu a vyrábět nejen kované, ale i lité výrobky jako roury a dráty, drobné provozy v okolí postupně zanikly. Kosař jako specialista asi ještě nějakou dobu přežíval, ale nakonec jej potkal stejný osud. Ve druhé polovině 18. století se na Bruntálsku také postupně vyčerpávaly zdroje železné rudy.
Ondráčkovi se už po generace věnují kovařině, ovlivnil je i „papež“ |
Co bylo s objektem potom?
Kosárnu a její okolí mezi léty 1900 a 1910, tedy už bez dílny kováře, ukazujeme na modelu v naší expozici. Nejvíc návštěvníky překvapí, že celou plochu zahrady před kosárnou zabírala velká nízká budova s plochou střechou a vysokým komínem. Už na počátku 20. století tady na náhonu mezi mlýnem a kosárnou byla turbína, která poháněla katry umístěné v této budově. Ty zpracovávaly dřevo a řezaly z kmenů stromů desky. Samotná kosárna sloužila k bydlení. Naproti stál moučný mlýn a vzadu za kosárnou hospodářské zázemí obyvatel kosárny – stodoly, chlévy.
Plánujete do budoucna další proměny expozice?
Prohlídka kosárny začíná v nejvyšším patře a postupně se schází dolů. Od expozice lesnictví na Bruntálsku, myslivosti a semenářství přes ukázky venkovského bydlení až do kovárny. Předminulý rok jsme také zprovoznili půdu, která se stala prostorem pro výstavy a máme tam expozici různých typů ptačích budek. Návštěvníci chodí také do stodoly a hospodářských chlévů. Pro příští sezonu připravujeme proměnu lesnické části kosárny, bude mít modernější pojetí. Její novou tvář lidé uvidí příští rok v květnu. Zároveň se chystá oprava fasády kosárny. Je to výjimečná stavba, duch celého objektu je velmi silný.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz