Knihu sestavily etnografky Eva Hovorková a Lucie Kaminská. Ta slavnou národopiskyni poznala už ve svém dětství.

„Mí rodiče byli členy folklórního souboru, a tak mě vozili s sebou na vystoupení. Jiřina Králová byla velmi výrazná osobnost, a to i svým vzhledem. Zapsala se do mých dětských vzpomínek,“ říká Lucie Kaminská, která se krojům věnovala i během své diplomové práce na vysoké škole.

Jak vlastně vznikl nápad vytvořit publikaci věnovanou místním krojům?
Myšlenku vytvořit katalog sbírek Jiřiny Králové iniciovala Eva Hovorková, dnes emeritní etnografka Muzea Těšínska, která měla velkou část pozůstalosti Jiřiny Králové ve svých svěřených fondech. Fond textilu a archiv dokumentů Jiřiny Králové jsem pak po ní převzala. Dnes je v muzejní sbírce Jiřiny Králové více než tři tisíce sedm set kusů předmětů a sbírka ještě stále není uzavřena. Jak rodina, tak lidé z folklórního světa ještě občas přinášejí předměty, které se vztahují k jejímu dílu, způsobu práce, textilie a podobně.

V čem je její práce výjimečná?
Výjimečné je to, že Jiřina Králová nebyla pouze sběratelka, ale že sama dokázala projít všechny kroky od hledání pramenů v literatuře a ikonografii, přes terénní výzkum v obcích u konkrétních informátorů, po ušití odpovídající krojové varianty. Králová nebyla studovaným etnografem, přesto hlavně díky důkladnému studiu podkladů dokázala velmi přesně pracovat se získaným materiálem a informacemi.

Další výjimečnost spočívá v množství lokalit, které při své terénní práci navštívila. Je jich více než sto padesát. Do terénu jezdívala od 50. let 20. století. A když si uvědomíme, že to vše absolvovala pěšky, vlaky a autobusy, je to úctyhodný výkon. Její práce byla i mezi odborníky natolik uznávaná, že jí bylo v roce 1981 uděleno čestné členství Národopisné společnosti při Československé akademii věd.

Jakým způsobem se svou sbírkou krojů pracovala?
Velkou zásluhou Jiřiny Králové bylo šíření povědomí a hlavně také rukodělných technik směrem k veřejnosti. Pořádala kurzy a přednášky, na které se vždy poctivě připravovala. K tomu si vytvořila celou řadu vzorníků různých vyšívacích technik. Byly papírové i textilní. Nákresy výšivek, prostupů a výsledných motivů. Byly velmi promyšlené a názorné. Směle bychom je mohli použít i dnes k přiblížení jednotlivých způsobů zdobení tradičního oděvu. To vidím já jako obrovskou přidanou hodnotu její práce…. I současným zájemcům o rukodělné textilní postupy je k užitku.

Jak dlouho vám trvalo zpracování fondu?
Práce na katalogu byly rozděleny do dvou let. V prvním roce se připravovaly podklady. Oslovily jsme muzejní organizace, se kterými Králová spolupracovala a také pamětníky, kteří nám poskytli své osobní vzpomínky na Jiřinu Královou. Ty jsou zachyceny v digitální příloze na stránkách Muzea Těšínska. V roce 2024 jsme pak tvořily texty a finální podobu publikace.

Co všechno sbírka Jiřiny Králové obsahuje?
Největší částí je lidový textil – originální sbírky z terénu a také rekonstrukce krojových kompletů. Dále krojové šperky, vzorníky, písemnosti, korespondence, etnografická literatura, scénáře výstav paní Králové, krojových přehlídek a jejích pořadů na folklórních festivalech, fotografie s tématem tradičního oděvu a pohlednice.

Kolik z toho je zachyceno v knize?
Publikace je jen výběrovým katalogem této národopisné kolekce, rozhodně ne úplným výčtem. Snažily jsme se s Evou Hovorkovou sbírku Jiřiny Králové přehledně popsat a roztřídit, aby si čtenáři udělali obrázek o šíři jejího záběru. Do sbírky patří nejen předměty z jejích sběrů, ale také její osobní oděv, který byl velmi často ovlivněn tradičním oděvem, a to jak ve výběru materiálů a vzorů, tak v jeho zpracování.

Co jsou největší unikáty?
Nejdražšími kusy sbírky jsou bezesporu těšínské krojové šperky. Jde o stříbrné doplňky k těšínským a jablunkovským krojům – krojové pásy, girlandové náhrdelníky, háčky, filigránové perly... Jsou to velmi reprezentativní kusy, které si uchovaly specifickou renesanční a barokní ornamentiku. Ve sbírce Muzea Těšínska je jich sto sedmnáct kusů.

Mezi nejstarší předměty ze sbírky Jiřiny Králové pak patří fotografie. Například vzniklé kolem roku 1890 ještě na kovových destičkách. Pozoruhodná je dokumentace Národopisných slavností v Orlové v roce 1937. Unikátním předmětem je „Slezský betlém“ s textilními figurkami. Jde o dřevěný domeček a textilní figurky s kroji různých regionů od Hlučína po Kysuce.

8 fotografií

Čím je podle vás charakteristická tvorba Jiřiny Králové?
V celém jejím díle je vidět důraz na osobitost a krásu. Pro své přátele vytvářela drobné dárky, které byly velmi originální. Byly to malé rukopisné knížečky. Vždy v nich byly jak citáty, texty lidových písní, tak její vlastní verše na „lidovou nutu“. Vkládala do nich také kousky textilií, které se používaly na místní kroje a někdy lisované čtyřlístky a kresby. Její vlastní tvořivost se vždy ubírala cestou lidového oděvu a jeho ztvárnění. Její byt byl plný textilních koláží, které představovaly jednotlivé typy krojů, které rekonstruovala v životní velikosti pro tanečníky souborů, se kterými spolupracovala.

Dá se tematika krojů nějak porovnat s dnešním životem? Třeba přes módu?
Kdyby Jiřina Králová žila v dnešní době, věřím, že by se mohla stát módní návrhářkou. „Modely“ jejích civilních šatů byly vždy originální. Svérázným způsobem si vytvářela také šperky, které korunovaly její vzhled. Často používala jednotlivé kousky těšínských šperků, které nosila netradičním způsobem. V současné době se i někteří módní návrháři nechávají inspirovat siluetou původních textilií, jednotlivými kusy nebo třeba motivy výšivek. Věřím, že i tady by se dala najít inspirace.

Jak se s fondem Jiřiny Králové bude pracovat dál?
I v tomto roce budeme zpracovávat sešity z terénních výzkumů. Budou nafoceny a digitalizovány tak, aby mohly sloužit jako podklady pro dotazy badatelů na témata tradičního oděvu. Rozhodně by bylo zajímavé vybrat z jejích zápisků také informace o tradicích, lidové stravě nebo bydlení, o které se zajímala.

Víte, proč se začala věnovat zrovna krojům?
Dnes již těžko můžeme říci, co vlastně způsobilo toto její zaměření, ale jistě v tom mělo velkou roli rodinné prostředí. Její babička a maminka se věnovaly ručním pracem. Dále jí ovlivnila škola pro dívčí povolání, kterou navštěvovala v Českém Těšíně.

Co připravujete dalšího?
Na podzim bude v pobočce Muzea Těšínska, v Muzeu Trojmezí v Jablunkově, výstava věnovaná dílu Jiřiny Králové. Dále bych byla ráda, kdyby se nám podařilo podle podkladů znovuvytvořit alespoň některé již ztracené rekonstrukce, které Králová vytvořila v 70. letech 20. století, a které se nám nepodařilo dohledat. Jde o rekonstrukci krojů „moravsko-lašských“, jak je sama Králová nazývala. Tedy varianty lidového oděvu ze Štramberka, Bernartic nad Odrou nebo také ženský kroj podle votivního obrazu sv. Vendelína z Příbora. Ale to je běh na dlouhou trať.