„V Ostravském muzeu jsem teprve dva a půl roku, a tak nemůžu úplně hodnotit dřívější období. Ale před covidem mělo muzeum sestupnou tendenci, co se návštěvnosti týče. Covid to pak akceleroval. Teď jsme se vrátili na předcovidová čísla, což je všeobecný trend. Věřím, že je to i tím, že k tomu v muzeu přistupujeme jinak. Snažíme se více otevírat a více se prodat, trochu více se propagovat. I výstavy se snažíme dělat trochu jiným způsobem a to se postupně propisuje i do té návštěvnosti. Postupně rosteme,“ naznačil ředitel Filip Petlička.

Všeobecným trendem v muzeích posledních let je i to, že ubývá individuálních návštěvníků a hlavní část teď tvoří skupiny – zejména školní, ale i jiné. Jak je to u vás?
Zejména školní skupiny, které chodí na naše edukační programy, tvoří důležitou část návštěvnosti, je to necelá čtvrtina. Obecně je to trend, že muzea se snaží více spolupracovat se školami, stát se vzdělávacím partnerem, nabízet doplněk ke klasické výuce, což pedagogové oceňují a mají větší zájem chodit s žáky a studenty do muzeí.

Nedávno jste říkal, že velkou část návštěvníků u vás tvoří cizinci?
U nás máme roční návštěvnost okolo deseti tisíc lidí, z toho dva a půl tisíce jsou studenti a nějaké tři tisíce jsou návštěvníci ze zahraničí, v našem případě zejména z Polska.

To je poměrně velký podíl. Když odečteme školáky z edukačních programů, tak je to téměř polovina z celkového počtu běžných návštěvníků. Čím to je?
Je to zejména tím, to slyším i z jiných muzeí, že Poláci jsou zvyklí do muzeí chodit. Je to u nich pevnější součást kultury. Takže, když přijedou do Ostravy na výlet, třeba i jednodenní, tak jedno z míst, které určitě navštíví, je muzeum.

Fotogalerie zobrazit 4 fotografie

Takže Poláci mají jiný vztah k muzeím než my?
Nemám proto žádná tvrdá data, ale dá se říct, že to tak je. Může to být i tím, že polská muzea jsou trochu vstřícnější vůči svým návštěvníkům než naše. Snaží se s nimi pracovat, zajímat se o to, co ti našinci potřebují, a pak jim to nabídnout. Mít také kvalitnější servis, protože ta návštěva není jen o tom, co máte ve vitríně, ale i o tom, jak se dokážete o návštěvníka postarat, jaký servis pro něj máte. Od toho, že si má kam odložit bundu, že pro něj máte kafe, že texty, které jsou v expozici, jsou srozumitelné. Že se tam návštěvník cítí pohodlně, že tam chce trávit čas. Myslím, že s tím kolegové v Polsku hodně pracují a že se to projevuje na tom, že lidé chtějí do muzeí více chodit.

Evropský a světový trend

Jak jsou na tom v takovém srovnání česká muzea? Díky práci, kterou jsem dělal před příchodem do Ostravského muzea, toho vím o muzeích poměrně hodně. Navštívil jsem jich velké množství jak u nás, tak v zahraničí, a myslím si, že tady v Česku trochu doháníme evropský či celosvětový trend. My jsme hodně konzervativní a trochu nám ujel vlak ve vnímání návštěvníka a v tom, pro koho to muzeum vlastně děláme. Jedním z hlavních úkolů muzea sice je sbírat a uchovávat kulturní dědictví, mít předměty, které nesou nějakou hodnotu, ale ne tak často přemýšlíme o tom, pro koho je sbíráme. Neměli bychom je sbírat jen proto, abychom je měli, ale také s nimi dále pracovat a návštěvníkům je nejen ukazovat, ale také vysvětlovat.

Jak to míníte s tím vysvětlováním?
Často se stává, že přijdu do muzea, kde se prezentuje téma, o kterém já nic nevím, a vlastně i když je tam řada krásných, unikátních, velmi signifikantních předmětů pro to téma, tak ty předměty samy o sobě mi toho moc nevysvětlí. Já je vidím, ale nic to ve mně nezanechá, protože chybí kontext a vysvětlení, proč je ten předmět důležitý pro dané téma. My se tedy potřebujeme dostat více od ukazování k vysvětlování.
Že předmět zasadíme do nějakého kontextu, vysvětlíme, v čem je zajímavý, unikátní, kde se vzal, proč by mne měl vůbec zajímat. S tím souvisí i celá řada věcí, formy výstav. Návštěvníci dnes už neocení dlouhé odborné texty, protože jim zkrátka nerozumí. Já když jako historik a muzeolog přijdu do nějaké skvělé geologické expozice, tak k ní dostanu velmi hutný text, se kterým si geologové poradí, ale mně jako laikovi neřekne vůbec nic. Pak nemám šanci docenit vůbec nic. I to je věc, jak bychom měli jako muzejníci přemýšlet.

Filip Petlička ve funkci vystřídal dlouholetou ředitelku Jiřinu Kábrtovou, která odchází do důchodu.

Může té změně napomoci stále silnější edukační složka? S těmi dětmi se musí naučit pracovat, nabídnout jim vše tak, aby je to zajímalo. Logicky mi to připadá jako cesta.
Svým způsobem určitě ano, protože kolegové a kolegyně edukátoři a edukátorky jsou v muzejních týmech často těmi nejkreativnějšími složkami, protože jsou nuceni publikem, které mají, informace zjednodušovat, srozumitelně je vysvětlovat. Jsou k tomu nejvíce nuceni. Kurátor, který výstavu připravuje, nepřichází do styku s návštěvníkem tak často. Napíše text, který tam umístí, ale už nesleduje, jak na něj lidé reagují.
Zatímco edukátoři jsou s dětmi tváří v tvář a vidí, jak na něj reagují, jestli mu rozumí, nebo ne. I my, když chystáme nějakou novou výstavu, se snažíme, aby u toho procesu byli kolegové edukátoři hned od začátku, aby viděli celý ten proces, znali myšlenkovou mapu, na které expozice stojí, a dokázali to pak třeba těm školním skupinám předat dále. Zároveň mohou do výstavy vnést interaktivní či zjednodušující prvky, které běžným návštěvníkům pomohou lépe pochopit, co se jim snažíme říct.

Dříve fungovala muzea především tak, že lidé chodili kolem věcí ve vitrínách, na které si nemohli sáhnout. Dnes se snaží muzea nabídnout i to, aby si lidé mohli věci ohmatat nebo prožít.
Určitě je to dnes naprostá nezbytnost. Pokud chceme, aby si od nás návštěvník odnesl nějaké poznání, nějaký zážitek, tak je ideální, když je to spojené s nějakou emocí a s nějakým prožitkem, že si něco vyzkoušel, že měl z něčeho radost, že na něj něco zapůsobilo. A není to zase nová myšlenka, už od Komenského víme, že je škola hrou, že nějakou činností si informace zapamatováváme mnohem lépe. Takže, pokud si mohu něco osahat, něco vyzkoušet, něco potěžkat, tak to ve mně utkví mnohem lépe, než když budu číst nějaký dlouhý odborný text z panelu.

Potřebujeme se více soustředit na vzdělávací činnost, říká nový šéf muzea

Jak to děláte u vás v muzeu?
Teď máme od konce listopadu výstavu, která se věnuje ostravským Laubům, což je jedno z nejstarších osídlení ve městě. A tam kolega kurátor už velmi dbal o to, aby výstava byla co nejvíce interaktivní, aby si lidé mohli co nejvíce věcí vyzkoušet, je tam dokonce i malá archeologická laboratoř, kde si lze zkusit práci archeologa. Návštěvníci třeba zjistí, jaké to je z úlomků poskládat středověkou kachli, vyzkouší si práci s mikroskopem a spoustu dalších věcí.
Je tam i kino, kde se promítá krátký film, jenž vytvořil náš kolega archeolog Zbyněk Moravec. Takže u této výstavy jsme dbali, aby byla co nejzábavnější, texty, které tam lidé najdou, jsou většinou velmi krátké a stručné, autorovi se dařilo opravdu jít po podstatě sdělení, aby návštěvníci nebyli zahlceni informacemi, ale pochopili podstatu problematiky.

A co stálé expozice, ty také čeká nějaká proměna? Naše expozice jsou z roku 2009, už je máme 16 let, to je hraniční doba, kdy expozice může fungovat. Z toho důvodu chystáme projekt nových expozic. Teď jsme ve fázi průzkumu, snažíme se získat zpětnou vazbu od všech možných skupin obyvatel, především místních. Cílem je vědět, co lidé od toho svého muzea chtějí, co od něj očekávají. Snažíme se mít data nejen od našich návštěvníků, kteří v pokladně mohou vyplnit formulář s otázkami, ale i od lidí, kteří do muzea nechodí. Chceme vědět, co by chtěli od muzea, aby do něj přišli.
To je první fáze, kterou chceme během tohoto pololetí uzavřít, a na základě získaných dat pak budeme připravovat novou expozici. Abychom třeba mysleli na to, že lidé od muzea chtějí i kavárnu, což se nám v odpovědích poměrně často objevuje. Bavíme se i s pedagogy, co potřebují, aby sem chodili s žáky a studenty, dokonce jsme se vypravili i do jedné základní a jedné střední školy, bavili jsme se s žáky a studenty, jak oni si představují muzeum. S tím se budeme snažit pracovat, aby muzeum bylo na míru obyvatelům Ostravy. Jsme městské muzeum a měli bychom tu být pro lidi. Našim cílem je, aby počet návštěvníků rostl a abychom se v budoucnosti dostali na dvojnásobek dnešních čísel.