„Pamatuju si, jak u nádraží Ostrava střed stála čistička koksu Karolina. Ta tu dělala tehdy velkou neplechu. Bylo mi sedm a pokaždé jsem se při cestách do nedalekých Beskyd těšil, ať už jenom odsud vypadneme a ujedeme mračnům kouře, prachu a popílku. Ve Frýdku už to bylo o poznání lepší,“ líčí muž, který v lednu oslavil sedmdesátku.

Doly ani hutě mu nikdy nepřirostly k srdci. „Teď klobouk dolů, co Ostrava dokázala udělat na své cestě k proměně z průmyslového města, jak jsme na tom v rámci celé České republiky a co se v ní všechno buduje. Jsem rád, že jsem tady a mohu být u toho,“ říká známý cestovatel a organizátor festivalu outdoorových filmů.

Tramvají z Ostravy do Petřvaldu

Dříve sice byla podle Kráčalíka v Ostravě velká prašnost, nicméně už tehdy měla moravskoslezská metropole možnosti jako žádné jiné město.

„Kousíček za ní se už odvíjely její rekreační vymoženosti, Žermanická přehrada, Těrlická přehrada, vodní nádrž Baška, kousíček bylo do Beskyd, vlaky na Ostravici jezdily velice často, autobusy na Morávku každou hodinu. Taková tady byla sedmdesátá léta,“ vzpomíná Kráčalík.

Z těch šedesátých si pamatuje tramvajovou trať, o jejíž obnovení se poslední dobou uvažuje. „Jezdil jsem za tetičkou do Petřvaldu, směrem do Karviné. V Radvanicích byla zastávka a stará tramvaj jela do kopce, což se mi moc líbilo. Trať vedla spodem přes Hranečník a směrem nad dnešní LDN (léčebnu dlouhodobě nemocných – pozn. aut.).“

Vedle rekreačních možností obyvatel Ostravy zaujaly mladého nadšence rovněž jiné atrakce, zejména kino.

„Dalším fenoménem v Radvanicích bylo tehdejší první ostravské širokoúhlé kino Odboj. Jsem totiž srdcem kinař, odmalička jsem se chtěl účastnit filmového dění, což se mi sice až tak úplně nepodařilo, protože jsem se začal věnovat fotografii, ale nakonec jsem vlastně u filmu zůstal, když vezmeme v potaz naši přehlídku outdoorových filmů,“ zmiňuje Kráčalík, jenž stále natáčí několik pořadů pro televizi Noe.

„Tehdy bylo v Ostravě velmi známé kino Vesmír a vedle něj právě panoramatický Odboj. Vzpomínám si, jak jsem v něm zažíval šílenou mánii kolem promítání série filmů s Vinnetouem. To byly roky 1964, 1965, když se na něj stály strašné fronty. Dnes, protože mám vnuka, tak vím, že na školách frčí dinosauři, ale Vinnetoua to zdaleka nepředčí. Tehdy někteří mí spolužáci chodili i čtyřikrát za sebou na jeden film,“ líčí nadšeně Kráčalík.

Do kina každý týden. Mnohdy i dvakrát

Posedlost kinem se mu pomalu a jistě stala až životní mánií. „Prakticky jsem chodil do kina jednou dvakrát do týdne. V patnácti jsem prošel čtyřletým oborem reprodukční grafik v Olomouci, tam jsem se ke kinům přimknul ještě více. Žádné blbnutí s holkami, ale kino. Dívat se na filmy bylo fascinující. Strejda byl také kinař, chodili jsme na všechno možné, na odpolední představení, na pohádky, na kriminálky, dobrodružné filmy, cokoliv,“ říká Kráčalík.

S radvanickým kinem má spojenou ještě jednu vzpomínku. V budově radvanického kina Odboj se před válkou nacházel nejsilnější spiritistický spolek v tehdejším Československu. „Ve své době jej údajně navštívil i prezident Masaryk. Vím to od svého dědečka Jana Kráčalíka, legionáře, který bojoval v Rusku,“ vypráví Jiří Kráčalík.

Návštěva kina tehdy nabízela také rozmanitá překvapení. „Stávalo se, že se film přetrhnul nebo začal nečekaně hořet. Jenže každý promítač měl po ruce pohotově lepičku, takže poškozená místa rázem ustřihl, slepil izolepou a jelo se dále. Když skončila projekce, mohli jsme jít do vedlejší části budovy, kde se nacházela knihovna, ve které byla zaměstnána jako knihovnice moje maminka,“ vzpomíná známý cestovatel.

Jiří Kráčalík na vernisáži fotografií v rámci zahájení Mezinárodního festivalu outdoorových filmů v roce 2006 (25. července 2024)

Vedle promítání se tehdy v Radvanicích mohla mládež bavit i jinde. Začátkem sedmdesátých let tam bylo vybudováno na svou dobu moderní koupaliště.

„Rád bych na zdejší koupaliště upozornil, protože podle mého názoru bylo určitě jedním z nejkrásnějších v kraji. Bylo zasazeno do místa, které dnes už nikdo nezná, Pastrňákův důl, kam jsme ještě předtím chodili lyžovat,“ podotýká Kráčalík.

„Nepřeháním, když řeknu, že se tam někdy sešly mraky lyžařů, sáňky, všechno možné. Zdejší krajinka byla velmi členitá, plná svahů. Pak se z tohoto místa stalo krásné koupaliště, padesátka s dvěma větvemi,“ připomíná Jiří Kráčalík.

Koupaliště bylo po sametové revoluci zavřeno a nakonec pro nevyhovující podmínky zrušeno. Dnes se na jeho místě nachází novodobý fenomén, nedávno otevřený moderní park nazvaný Koupark.

Na Koupark jezdí zájezdy z Polska

„Chodím kolem skoro každé ráno běhat a dělám si z toho srandu, protože to vypadá, jako by tento krásný Koupark postavili přímo pro mě. Je to velice dobře udělané, prý sem jezdí dokonce i zájezdy z Polska. Děti tu mají velkou příležitost se vyřádit a dospělí si mohou odpočinout,“ popisuje Kráčalík.

„Je to možná ještě lepší, než si sednout na pivo do jedné ze dvou místních hospod, které jsou opravdu staré a jejichž historie sahá do první republiky – U Káňů a U Břenka. Já v nich přitom na pivu nikdy nebyl, což je možná ostuda, ale je to tak,“ usmívá se sportovně založený pamětník.

V současnosti plánuje velkou retrospektivní fotografickou výstavu a hledá mladé posily pro další ročník populárního festivalu sportovních filmů, který se bude v říjnu konat v televizi Noe, ale také v jeho oblíbeném Minikině poblíž kostela sv. Václava v srdci Ostravy.