K autorům, jako je Stephen King, se dostal až v 90. letech. Mimochodem, se světoznámým autorem jej pojí i láska k rockové hudbě. Zdeněk Milata ve volném čase vystupuje s ostravskou formací The Firedog, kterou s kamarády Honzou Horrorem Holušou a Jirkou Štverkou založil.

„Asi do třetí třídy jsem vyrůstal v Ostravě-Hulvákách. Kousek od původního klubu Rockhill. Bydleli jsme v tom rohovém domě (typická šikmá dominanta zdejší zástavby, pozn. red.). V přízemí bývala dříve hospoda, před ní zelenina a do roku 1947 tam měla babička koloniál,“ vypráví Milata. „Naproti, přes hlavní třídu, se nacházel původní Rockhill. Než se stala tato budova za socialismu kulturním domem, tak za první republiky byla veřejným domem.“

Milatův dědeček vzpomínal i na Klementa Gottwalda a jeho ženu Martu, kteří kdysi v ostravské části Hulváky působili. „Marta tam šlapala chodník. Existuje o tom knížečka a také nám to vyprávěl můj děda. Hulváky byly totiž za 1. republiky dělnická kolonie,“ říká Milata. „Kromě toho Gottwald v Hulváckém lese mazal karty za ‚velký‘, hrál hazard, karban. Se svými kumpány si najímali důchodce, aby jim dávali echo před četníky.“

Více dětské volnosti

Archaické vzpomínky na ostravskou periferii 60. let se mu pojí s postavou dědečka. „Děda pil, tak jak to tehdy bylo zvykem. Taková byla doba a on byl horník. To takhle jednou, měl jsem asi pět let, mě děda dostal na starost a vzal mě k hulváckému koupališti. Nacházelo se v místech, jak vede tramvajová dráha a u Hulváckého kopce odbočuje cesta na Zábřeh. V rohu se tam nacházel kolotoč, takový plechový se sedačkami,“ popisuje Milata.

„Děda mě tam posadil, roztočil a pak šel na pivo. Po chvíli mě to přestalo bavit, tak jsem seskočil, ale jak jsem byl malý, tak mě ta sedačka odhodila, spadl jsem na hubu, postavil jsem se a bum, srazila mne druhá sedačka… Až po chvíli jsem se vymotal, přišel za dědou, který seděl ve výčepu.“

O děti se podle něj rodiče rozhodně nestarali tak jako dnes. Nechávali jim daleko větší volnost. „Tenkrát nikdo nikoho nikam nevodil, prostě vás poslali do školy a šel jste do školy. Nebo třeba do plavání a musel jste si poradit. V Hulvákách se stávalo, že jsem byl sám na celém koupališti. Lidé tam přestali chodit, jakmile ho začali navštěvovat nepřizpůsobiví,“ říká Milata.

„Areál koupaliště na mě působil prvorepublikovou atmosférou, funkcionalistickou. Typická byla třeba půlkruhová pokladna, žluté barvy, různé šatny a podobně,“ líčí.

Zájem o dosud nepřeložené knihy

V 90. letech, když začal překládat, se musel naučit znovu anglicky. Dříve se sice na středních školách angličtina vyučovala, ale bez nějaké další možnosti využití, takže jazykové znalosti upadaly.

„Ani ve snu mě nenapadlo, že bych se dostal za socialistické hranice. Všichni šli na báňskou, tak jsem šel taky, na hutnickou fakultu. Pak se to změnilo,“ vysvětluje Milata.

„Po revoluci mě zajímaly jako první knížky, které nebyly přeloženy, ale rád bych si je přesto přečetl. A tak jsem je začal shánět. Třeba povídky Stephena Kinga. No a nezbylo mi nic jiného, než si oprášit základy angličtiny. Začal jsem překládat hard sci-fi od Stephena Baxtera,“ popisuje své překladatelské začátky.

Právě tady se ukázalo, že i v knižním světě se mu budou hodit odborné znalosti z dob studií na Vysoké škole báňské.

Jaderná metalurgie pomocníkem

„Baxterovy knihy jsou plné fyzikálních motivů, takže jsem mohl uplatnit i svůj vystudovaný obor jaderného metalurga. Po pravdě, nikdo ho nechtěl překládat a bez technických znalostí bych těžce pohořel, bez toho by to zkrátka nešlo,“ směje se Milata.

„Kolega překladatel se podivoval: Ty to překládáš? Já se po prvních pěti větách ztratil. Pravdou zůstává skutečnost, že jsem si ty sci-fi světy musel kreslit, abych věděl, kde je nahoře a kde dole, vně nebo uvnitř. Tak složitě je děj v Baxterových románech koncipován,“ pokračuje.

Ostravský překladatel však nezůstal jenom u jednoho žánru. S jeho jménem se mohou čtenáři setkat také u knih o kontroverzních osobnostech 20. století, jako byla ikona motorkářského gangu Hells Angels Sonny Barger nebo obskurní mág a kultovní modla Aleister Crowley.

„Překládal jsem všechno možné. Pekelný anděl mě fakt bavil a hodně mě ovlivnil. Aby byl překlad co nejlepší, kvůli konzultacím jsem kontaktoval české Hells Angels, skamarádil se s nimi, koupil si motorku, a dokonce jsem dostal nabídku stát se jejich členem,“ poznamenává Milata. „Toho jsem si velmi vážil, ale kvůli rodině jsem byl nucen odmítnout. Mít o deset let míň, nikdo mě nezastaví.“

„Překládáním beletrie se neuživíte“

U vydání životopisu Aleistera Crowleyho přiznává, že nebyl spokojený: „Žádal jsem po nakladateli někoho, kdo mi udělá faktické korektury, protože jsem neznal hermetické názvosloví, což se nestalo, a kniha byla přijata rozpačitě.“

Živit se překladatelstvím nikomu nedoporučuje. „Překládáním beletrie se neuživíte, pokud nepřekládáte červenou knihovnu nebo nenarazíte na kšeft v zahraničí. Já jsem dělal překlady, kromě pár výjimek, až na druhém místě. V mém případě byla hlavním zdrojem obživy třeba vzdělávací agentura. Přesto jsem se pro překládání rozhodl, protože jsem narazil na knížky, které byly tak špatně přeloženy, až jsem si říkal, že takhle blbě bych to dokázal i já,“ uvádí Milata a dodává, že na začátku jen tak na zkoušku přeložil dvě povídky od Stephena Kinga.

„Přes doporučení knihkupce Jiřího Pilcha jsem se dostal do frenštátského vydavatelství Polaris. Pro ně jsem překládal svou prvotinu Nekroskop III. Tehdy to bylo 60 korun za normostranu. Pak jsem přešel k dalším,“ říká Milata. „Na začátku tisíciletí jste byli kolikrát rádi, když jste po mnoha urgencích dostali od vydavatele zaplaceno. Když šlo jedno nakladatelství k čertu, dostal jsem honorář ve formě tří beden od banánů plných knih, které nechtěli ani v antikvariátu.“