Svatováclavský hudební festival patří k nejvýznamnějším akcím prezentujícím klasickou hudbu v republice. Zcela unikátní je v tom, že se zaměřuje na starou a duchovní hudbu a provozuje ji v kostelích.

Přestože se jedná o projekt na hony vzdálený většinové zábavě, navíc v Moravskoslezském kraji, o kterém se traduje, že je nekulturní a ateistický, většina koncertů Svatováclavského hudebního festivalu je tradičně vyprodaná.

Už z programu letošního festivalu je zřejmé, že se něco změnilo. Část koncertů jste umístil do jiných než sakrálních staveb, jako jsou muzeum nákladních aut v Kopřivnici nebo divadlo Jiřího Myrona v Ostravě. V Kopřivnici bude jazz a v divadle folklor. Znamená to, že původní myšlenka festivalu – vrátit duchovní hudbu do kostelů – se už vyčerpala?
Koncerty v kostelích nikdy neztratí svůj půvab. Potřebovali jsme pouze překročit jistá omezení, která s sebou tyto prostory přináší. Folklor, jazz, alternativa, crossover, big band, balet či film v kostele, to vše už jsme publiku nabídli a je nám jasné, že ve festivalovém programu skvěle fungují. Právě tyto přesahové projekty by se ale mnohdy více hodily do jiných zajímavých památek regionu, výborně by pulsovaly v jiných hudebních parametrech.

Jak dlouho ve vás ten nápad vykročit z kostelů zrál?
Myšlenka zrodu Svatováclavského hudebního festivalu se vznášela pouze nad koncerty v kostelích. Jsem asi staromilec, old-fashioned man a není pro mě snadné měnit svoje vnitřní nastavení. Třeba deset let trvalo, než jsme především kvůli chladu, který znepříjemňoval produkci, posunuli termín zahájení festivalu z konce září na jeho začátek. Vzpomínám si třeba na to, jak v polovině října ve Frýdku-Místku nasněžilo a autobus se sborem nebyl schopen ani vjet ke kostelu. Rozhodnutí, že vyjdeme z kostelů ven, jsem poprvé avizoval před dvěma roky. Takže po dalších deseti letech růstu festivalu teď nastává další obrovská změna.

Nebojíte se, že festival ztratí svou jedinečnost?
Než jsem učinil tento krok, velice jsem to zvažoval. Koncert v kostele bude vždy zážitkem a určitě se toho nevzdáváme. V sakrálních budovách stále zůstávají dvě třetiny programu. O tu další třetinu je program festivalu rozšířen, základ ale stále stojí dál. Navíc si myslím, že žádný jiný organizátor podobné zaměření neměl a mít nejspíš ani nebude. Zjistil by totiž, že je to produkčně velice náročné, neboť se musí podřídit církevnímu provozu.

Interiér nového muzea Tatry v Kopřivnici

Proč jste si vybrali jako jedno z alternativních míst, do kterých jste program festivalu nově zasadili, muzeum nákladních automobilů?
Souvisí to s naším celoročním projektem Hudební výlety. Když v roce 2018 uplynulo sto let od založení republiky, zorganizovali jsme sto koncertů na nejrůznějších místech a osahali jsme si přitom řadu historických i technických památek, které mají úžasnou atmosféru. Právě Muzeum nákladních automobilů Tatra patří k těm, kde v rámci festivalu letos prezentujeme špičkový jazzový projekt, kterému to tam velice sluší. Akustika je tam naprosto úžasná.

Tak trochu nerozumím tomu, proč má festival na programu představení vojenského folklorního souboru Ondráš v divadle Jiřího Myrona v Ostravě. Má to něco společného s duchovní hudbou?
Folklor je část naší národní, kulturní a duchovní podstaty. A folklor v podání Ondráše je špičkově interpretovaný, což splňuje další linii našeho festivalu, a to přivážet do regionu umělce evropských uměleckých parametrů, pyšnit se jimi i doma, nejen v zahraničí. Je to jeden z těch projektů, které ani nemohou být uvedeny v kostele, protože obsahují podstatnou taneční složku.

A proč jste jeden z nejvýznamnějších projektů letošního ročníku festivalu, koncert Pražské filharmonie s houslistou Janem Mráčkem, umístili zrovna do bývalého kina Vesmír? Tento prostor mi nepřipadá moc reprezentativní.
V sále Vesmír hraje celý rok naše filharmonie, je to prozatímní koncertní sál, slušně akusticky upravený pro provoz tohoto druhu symfonické hudby. Pokud bych to měl přiblížit z organizačního hlediska, tak když chcete pozvat kvalitní orchestr, nemá kde hrát. A to platí jak pro Ostravu, tak rovněž pro většinu České republiky. Pevně věřím, že nová ostravská koncertní hala, jejíž stavba byla zahájena, bude důstojným místem, kde bude možné provozovat a poslouchat hudbu v plné její kráse.

Další prostor, do kterého vstupujete, je nový sál Fakulty umění Ostravské univerzity na Černé louce. Proč?
Nový univerzitní koncertní sál je vybaven velmi dobrou akustikou a především prvotřídním koncertním křídlem, které v kostelích nenajdete. Zazní tam jak koncert nejlepšího polského saxofonisty s komorním orchestrem, tak i projekt koncertních mistrů České filharmonie Jiřího Vodičky a Václava Petra s pianistou Martinem Kasíkem věnovaný Roku české hudby.

Od začátku existence festivalu přinášíte koncerty souboru Collegium 1704 s Václavem Luksem, který patří k evropským špičkám v interpretaci barokní hudby. K dalším proslulým ansámblům, které se specializují na starou hudbu a pravidelně vystupují na Svatováclavském hudebním festivalu, patří Collegium Marianum. Do té doby neměli posluchači z Ostravy a vůbec celého kraje příležitost poslechnout si hudbu Bacha, Zelenky či Händla v interpretaci nejlepších evropských souborů. Jak se vám to podařilo?
Bylo to štěstí. Podobně jako před dvaceti lety začínal náš festival, začínaly se profilovat také tyto skvělé ansámbly, které se specializují na dobový provoz staré hudby, používají historické nástroje a vycházejí z původních notových rukopisů. Naše propojení není od začátku jenom obchodní. Přidaná hodnota je daleko větší v tom, že spolu nejen muzikantsky, ale i myšlenkově souzníme. Osobně jsem s těmito soubory i často hrával. Vzájemně se podporujeme. Je pravdou, že žádný jiný festival v Česku se nemůže pyšnit takovými rezidenty, jako jsou Collegium 1704, Collegium Marianum nebo Český filharmonický sbor Brno.