Pravidelné bohoslužby ve znakovém jazyce bývají v České republice vedle tohoto ostravského kostela už jen v Praze a České Třebové.
„Ve Svinově se nás schází obvykle kolem pětadvaceti až třiceti,“ říká františkán, který do Ostravy dojíždí ze svého současného působiště v Uherském Hradišti každou čtvrtou neděli v měsíci.
Znakovou řeč se začal učit během studií na teologické fakultě v Bratislavě a s komunitou sluchově postižených věřících intenzivně spolupracuje dvacet let.
Neslyšící z Ostravy dříve jezdívali na bohoslužby do Žiliny, v ostravském Svinově se scházejí zhruba pět let.
Felix Maria Žiška se v české znakové řeči stále zdokonaluje. Původně ovládal jen její slovenskou verzi, která se od té české dost liší. „Protože Ostraváci nejdříve jezdili na Slovensko, rozumí mi a já se zase učím české znaky,“ vysvětlil farář.
Možnost i znakové zpovědi
Neslyšící věřící, kteří jsou kvůli svému handicapu silně izolovaní, se u něj mohou ve znakovém jazyce i vyzpovídat.
„Někteří komunikují s knězi ve svých farnostech psaním na papír. Já je zpovídám v otevřené místnosti, kde na sebe vidíme,“ doplnil Žiška. Pokud se mše neúčastní i slyšící, vede ji celou pouze ve znakovém jazyce.
Jinak znakuje a zároveň nahlas mluví. To byl i případ lednové bohoslužby, kterou u příležitosti svátku patrona neslyšících Františka Saleského navštívil biskup ostravsko-opavský Martin David.
„Bylo to krásné setkání,“ uvedl františkán. Dodal, že pro neslyšící je svátkem každý společný duchovní prožitek.
