Šestého srpna 1944 tam nacisté dva dny po přestřelce mezi partyzány a gestapem povraždili 36 zcela nevinných lidí, většinou polské národnosti
„Harmonogram je nastaven tak, aby úpravy přístupové cesty, sousoší i hrobu skončily ještě před pietní připomínkou,“ potvrdil ředitel muzea Zbyšek Ondřeka.
Výroční vzpomínka, kterou organizuje havířovský magistrát, se uskuteční v sobotu 3. srpna a podle informací MF DNES by se jí měl zúčastnit například i polský velvyslanec Mateusz Gniazdowski.
Po skončení 2. světové války byla v červenci 1945 těla zavražděných vyzvednuta a převezena z židovského hřbitova v Orlové do Životic a poté v roce 1949 vzniklo vedle hrobu sousoší matky s dítětem nad mrtvým mužem od karvinského sochaře Franciszka Świdera.
V roce 1984, při příležitosti 40. výročí tragédie, přibyl objekt památníku s expozicí, která byla v 90. letech částečně modernizována.
„Areál průběžně udržujeme, ale je zřejmé, že čas už se na něm výrazněji podepsal,“ poznamenal ředitel Muzea Těšínska.
Dlažba už byla na četných místech popraskaná, sousoší zchátralé a některé záhony nejsou osázené.
Sousoším i plochou se jmény obětí se zabývá restaurátor Martin Bocek, stavební stroje odstranily starou zlomkovou dlažbu a brzy položí žulové kostky. Obnova prostranství přijde na zhruba pět milionů korun.
„Smekám před životickými ženami a dětmi“
Za změnu je ráda i spisovatelka Karin Lednická, která v roce 2022 napsala knihu Životice, obraz (po)zapomenuté tragédie, díky níž se, na rozdíl od osudů Lidic a Ležáků, pro většinu republiku neznámý masakr slezského obyvatelstva dostal do obecného povědomí.
„Zahájení úprav jednoznačně vítám. Je třeba mít na zřeteli, že samotný památník byl vybudován v první polovině 80. let, což ovlivnilo jak architektonické pojetí, tak podobu a vyznění expozice,“ upozornila spisovatelka píšící o pohnutých osudech lidí na Karvinsku a Těšínsku.
Lednická má slova chvály pro Świderovo sousoší. „Sochař citlivě ztvárnil nejen zavražděného muže, ale taky ovdovělou ženu a poloosiřelé dítě. To je nesmírně cenné – vždyť to byly především ženy a děti, kdo se musel s nastalou situací vyrovnat, a to nejen v emocionální, ale také praktické rovině života,“ připomněla těžký úděl pozůstalých po zastřelených lidech.
„Smekám před životickými ženami i dětmi,“ dodala spisovatelka.
Modlím se, ať válka brzy skončí, říká Karin Lednická. Vydala novou knihu |
Slova potřebnosti proměny přidal i havířovský náměstek pro ekonomiku a správu majetku Ondřej Baranek. „Jsem moc rád, že se k rekonstrukci přistoupilo, jelikož Památník životické tragédie i stálá expozice v budově si celkovou rekonstrukci rozhodně zaslouží. My na životickou tragédii nikdy nezapomeneme a bereme ji jako varovné poselství, aby se něco takového již neopakovalo,“ uvedl Ondřej Baránek.
Muzeum chce poté renovovat i samotnou budovu s expozicí, na to však potřebuje desítky milionů korun, v případě naplnění všech plánů i více než sto milionů. Předpoklad termínu celkově proměny je tři roky až pět let.
„Pak věříme, že se zvýší i návštěvnost památníku,“ podotkl ředitel Ondřeka. V současnosti je památník kvůli pracím zavřený, předtím byl přístupný jen po předchozí telefonické rezervaci. Přes prázdniny chce muzeum památník veřejnosti otevřít v tradiční otvírací hodiny.
„Považuji za velmi důležité, aby byla expozice přebudována podle moderních muzeologických standardů. Jedině tak může upoutat žádoucí pozornost. A především bych si přála, aby do ní byly doplněny výsledky nejnovějšího historického bádání,“ doplnila spisovatelka Lednická.
Tragédie v srpnu 1944 se odehrála ve slezských Životicích, které jsou nyní součástí Havířova.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz