Bobry nezničily ani záplavy. Dva měsíce po velké vodě už jejich hráze opět stojí - regiony.impuls.cz

Bobry nezničily ani záplavy. Dva měsíce po velké vodě už jejich hráze opět stojí

  4:58
Všude tam, kudy si zářijová katastrofální povodeň drala cestu a změnila koryta řek a potoků k nepoznání, přežili zákonem chránění hlodavci řádění živlu bez úhony. Svědčí o tom i fakt, že dva měsíce po záplavách kompletně pobořené a rozebrané hráze či sofistikované bobří stavby opět stojí na svých místech, nebo jen opodál. Živel navíc bobrům díky naplaveným kmenům zajistil dost potravy na zimu.

Bobr evropský doplaval do Moravského krasu. Turisté ho však nejspíš neuvidí, protože žije v místech, kam nesmějí. | foto: Radovan Mezera

Ochranáři aktuálně evidují bobra evropského i v nejpřísněji chráněných jesenických rezervacích.

„Zaznamenali jsme bobří stavby v národní přírodní rezervaci Rejvíz, přírodní rezervaci Niva Branné kolem stejnojmenné říčky, kde si postavil více než dva metry vysokou hráz, a také na Černé Opavě nad Mnichovem, části Vrbna pod Pradědem. Takže všude tam, kde byl bobr před povodní, se vyskytuje i nadále a pilně pracuje,“ shrnul vedoucí Správy CHKO Jeseníky Vít Slezák.

Do tamní chráněné krajinné oblasti se bobr dostal zřejmě z Litovelského Pomoraví, kde ho v devadesátých letech lidé uměle vysadili, nebo ve směru od Polska, kde odborníci po roce 2000 zaznamenali výskyt tohoto hlodavce na Zlatém jezeře ve Zlatých Horách.

Zničená bobří hráz

„Bobr je teritoriální zvíře a šíří se plošně. Přestože to není úplně typický horský druh a pobývá spíše v nížinách, v některých jesenických rezervacích bobří rodiny našly vhodné prostředí a usadily se. Mají klid, nekácí se tu a pohybuje se zde minimum lidí, navíc mají dostatek potravy v podobě náletů dřevin,“ vysvětlil Slezák.

Podle něj není vzácností spatřit bobra i mimo území CHKO, ochranáři ho zaznamenali například na Přemyslovském sedle u obce Přemyslov na Šumpersku a mladé bobry procházející krajinou a hledající nové teritorium pravidelně svědci vídají i kolem Jeseníku.

Bobři si oblíbili Brannou

Podle Ondřeje Bačíka ze Společnosti přátel Jeseníků se první bobří rodinka u řeky Branné objevila v roce 2019 a o rok později přibyla další. Teprve poté se bobři rozšířili i do oblasti Rejvízu.

„Ačkoliv centrální část CHKO Jeseníky jsou vysoké hory, existuje pár lokalit, které bobrům poskytují vhodné říční prostředí, jako je právě říčka Branná. Bohužel v její blízkosti vede rušná asfaltová cesta, takže tam hrozí riziko kolize. Ale i tak jsou bobři, kteří se po několika letech vrátili do Jeseníků, fenomén,“ vyzdvihl Bačík.

Bobr se toulal po autobusovém nádraží v Liberci, strážníci ho lapili tyčemi

Podle expertů z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) jsou bobři jako ekosystémoví inženýři neodmyslitelnou součástí přírody, kterou dovedou utvářet a pomáhají se zadržováním vody v krajině a návratu života do řek.

A dokážou to bez dotací, papírů, razítek a rušivých efektů stavební činnosti. Bobří mokřad dlouhý kilometr a široký sto metrů zadržuje minimálně 20 tisíc kubíků vody, což je podobné množství, jaké pojme rybník o rozloze dvou hektarů.

„Pokud bychom počítali tzv. ekosystémové služby, tj. jaké finance bychom museli vynaložit k dosažení stejných benefitů v případě, kdybychom jeden takový plošně rozsáhlejší mokřad budovali bagry a technikou, jde kalkulace do desítek milionů korun,“ vypočítala mluvčí AOPK Karolína Šůlová.

Bobr evropský

Mokřady, které díky bobrům vznikají, jsou navíc domovem celé řady druhů živočichů a rostlin. V přírodních rezervacích také bobři nepůsobí škody okusem dřevin nebo podmáčením a zaplavením pozemků kvůli hrázím či norám.

Rybářům bobři nevadí

Nestěžují si ani rybáři. „Bobr nám neškodí, spíše pomáhá. Když už si někde na potoce postaví hráz, rybám vytvoří úkryty a zvedne se hladina vody, což je jenom dobře,“ objasnil vedoucí pstruží líhně Pavel Pupík z jesenické místní organizace Českého rybářského svazu (ČRS).

Podle něj bobr svými hrázemi nedokáže zabránit ani migraci ryb. „Nedělá tak velké překážky, aby je pstruh potoční nedokázal překonat. Ten hravě zdolá i metrovou bariéru,“ upozornil Pupík.

Olomoučtí bobři se vrátili v 90. letech, jejich hráze teď nestačí ničit

Bobr je býložravec, rybářům neškodí ani tím, že by drancoval rybí násadu. „Od toho jsou tu jiní experti, třeba vydra říční, která dokáže spořádat kilo ryb denně, a když má mladé, tak i kilo a půl,“ dodal. Podobně mluví i litovelští rybáři, podle nichž má bobr v CHKO Litovelské Pomoraví dost prostoru, aby si mohl nerušeně hospodařit.

„Žádné přímé škody neevidujeme, maximálně si někde u rybníků postaví hráze a zabraňuje přítoku vody do nádrže, ale to je tak všechno. Spíše jde o bezpečí rybářů, kdy se musejí mít na pozoru, protože hrozí pád nahlodaných stromů, hlavně po povodních je opatrnost namístě,“ zdůraznil Petr Machala z litovelské organizace ČRS.

V CHKO Litovelské Pomoraví se dlouhodobě vyskytuje kolem 250 bobrů obývajících zhruba pět desítek teritorií. „Bobři zde až na výjimky hráze nestavějí, protože zpravidla obývají dostatečně hluboké vodní toky, kde nemají potřebu zvyšovat hladinu vody. Nestavějí si ani bobří hrady – hnízda si budují v norách, které hrabou do hlinitých břehů,“ popsal Ondřej Dočkal ze Správy CHKO Litovelské Pomoraví.

Podle něj je tamní fauna na periodické záplavy adaptovaná. Problémy tak bobři působí hlavně tam, kde jejich základní životní potřeby narážejí na hospodářské zájmy lidí v krajině. Povodí Moravy ročně počítá škody způsobené těmito našimi největšími hlodavci za několik milionů korun.

Návrat bobra do přírody není návratem škůdce, ale i pomocníka

V olomoucké části Nemilany si v minulosti na potoce, který je odvodňovacím kanálem, bobři postavili hráz tak nešťastně, že lidem začala stoupat voda ve sklepích. Horké chvilky připravili před pár lety i správcům romantického zámeckého parku v Čechách pod Kosířem na Prostějovsku, kde se bobří rodinka nastěhovala k tamnímu rybníku a začala ničit vzácné stromy.

V roce 2015 v Lipníku nad Bečvou se kvůli bobřím norám začala propadat nová cyklostezka a nedávno škodili také jinde na Přerovsku, v lokalitě přírodní památky Svrčov káceli desítky stromů a kvůli jejich činnosti hrozilo také protržení hráze tamního rybníka.