Olomoucký kraj nedávno postihly katastrofální povodně. Jak ovlivnily byznys v regionu?
Povodňové záležitosti teď řešíme intenzivně. Kraj je rozdělený na dvě části. Jedné se povodně nedotkly a tam běží život vcelku normálně, většina věcí funguje tak, jak fungovala i předtím. Firmy tam řeší spíš věci spojené s energetikou, produktivitou práce, automatizací, digitalizací a zejména nefunkční stavební řízení. Pak máme oblast, která povodněmi prošla. Bohužel je to Jesenicko a celá severní část okresu. Tam je to hodně napjaté. Všude se tam zhoršila celková dostupnost. Lidé musí řešit svoje vyplavené, někdy úplně zničené domy. Takže nemohou ani chodit do práce. Velká voda protekla i přímo některými firmami. Jak se to bude celé vyvíjet, je teď těžké předpovídat. Já doufám, že se jako vždycky vzpamatujeme, dáme se do pořádku a bude zase všechno fungovat. Ale bude to trvat a pro spoustu lidí jde o nervy. Zvláště pro ty, kterým se to stalo třeba už podruhé či potřetí.

Mohou povodně pro některá odvětví představovat i příležitost?
Určitě ano. Doufám, že v zaplavených územích dojde k úplné rekonstrukci, vylepší se tam dopravní infrastruktura a začne výstavba nových domů. Ale je to navázané hodně na stavebnictví – a tím pádem na stavební řízení, které se teď nachází v problémech. My sice můžeme využít krizových podmínek při výběrových řízeních a podobně, ale to jen v určité omezené části, kde se hasí problémy a zachraňují věci. Ale ne tam, kde se buduje a mělo by dojít k rozvoji. Současný stavební zákon – hlavně digitalizace stavebního řízení – je nyní obrovská komplikace.

Plánované investice se na Jesenicku kvůli povodni neodkládají, bude i nový bazén

Jak velký problém nefunkční stavební řízení představuje?
Samozřejmě, že nás to teď hodně omezuje, protože v tuhle chvíli se prakticky nevydávají žádná stavební povolení. Máme stavební úřady zasypané žádostmi, jež byly podané do konce června. Když přijdete na kterýkoli úřad, tak tam uvidíte stohy žádostí, které byly podány v několikanásobném množství, než bylo běžné. A pak máme novější žádosti, jež se snažíme nacpat už do toho nového digitálního stavebního řízení. Někomu se to podaří, někomu ne, ale vesměs to nefunguje. Mají s tím problém úředníci, kteří jsou tím pádem přetíženější. A když nevydáváte povolení, nelze začít stavět. V době inflace vám rostou ceny, prodlužují se termíny. Řadu firem a hlavně investorů to dostává do problémů, protože se jim úplně mění cenové relace a doby dokončení, na něž měli navázané úvěry. Piráti říkali, že ušetřili přes miliardu na výběrových řízeních pro digitalizaci toho systému, na druhou stranu nám tady stovky milionů možná miliardy měsíčně ubývají jenom tím, že nemůžeme stavět a dělat, co jsme si naplánovali. Je potřeba systém proto spustit co nejrychleji, alespoň v nějakém omezeném režimu, aby se začalo něco dělat. Teď se blíží zima a zejména v těch zaplavených oblastech je to potřeba.

Jak jste byl spokojený s fungováním končící krajské koalice v uplynulých čtyřech letech?
Vcelku jsem byl spokojen, věci fungovaly. Problém je v tom, že krajské a podobné reprezentace fungují vždycky po dobu čtyř let, a to nemáte šanci nic připravit. Pokud se budeme bavit o stavebnictví, tak rok se řeší, co by to mělo být a jak by to mělo vypadat. Rok se projektuje a pak několik let čekáte na stavební povolení. Takže pokud si něco vymyslíte, málokdy to stihnete zrealizovat, většinou se ty projekty posouvají. Pokud jsou odsouhlasené jak koalicí, tak opozicí, tak už to má šanci na realizaci. Kraje navíc nemají zas tolik kompetencí – dělají hlavně zdravotnictví, silniční infrastrukturu, školství a sociální věci. To se, myslím, dařilo řešit. Byť tady byla kauza Autostráda – cinklé výběrové řízení na stavby silnic. Ale právě to kraj odhalil a snažil se to řešit. Z hlediska podnikatelů bychom do budoucna potřebovali, aby nám bylo házeno míň klacků pod nohy, aby se snížila byrokracie, administrativa a počet formulářů, a my si nějak poradíme.

V kauze Autostráda šidili stavbu silnic, místo bourání vozovku položili na starší

Co je hlavní výzva pro novou koalici?
Teď to budou určitě problémy té severní zatopené části regionu, kde jsou opravdu značné škody po povodních. Spousta silnic se nedá projet a bude trvat dlouho, než se vrátí do normálního stavu. A pak je tu samozřejmě školství. Potřebujeme studenty, kteří budou flexibilní a schopní přebíhat mezi různými obory. A nebudou to takoví ti jednoúčeloví vyučenci, kteří když se něco vyučí, tak už neumí nic dalšího. Svět se bude měnit, a to rychle. Pro podnikatele je hlavní digitalizace, automatizace, robotizace. Prostě zvýšení produktivity práce. Bez toho nemůžou zvýšit odměny, jinak zkrachují. Když ale lidem nepřidají peníze v době inflace, tak bude kraj chudší a chudší. My bohužel ve všech ekonomických ukazatelích patříme mezi kraji do spodní třetiny.

Před povodněmi firmy prošly i jinými zkouškami. Covid, inflace, zdražování energií. Jak se s tím vypořádaly?
Zatím jsem nezaznamenal žádné velké krachy nebo propouštění. Naopak máme pořád nedostatek pracovní síly. Vyrovnali jsme se s tím, i když řada firem měla problémy převážně s tou energetikou. Pokud máte například energeticky náročnou sklárnu, tak vás to zasáhlo hodně. „Kancelářské“ firmy se s tím vypořádaly, strojírenské musely taky a přivedlo je to k tomu, že se snaží budovat svou vlastní nezávislou energetiku, aby snížily náklady do budoucna. Covid byl případ sám pro sebe, protože to na určitou dobu zavřelo celé provozy. To byl obrovský problém. Tady si ale zase myslím, že se vcelku slušně zachoval stát, když zavedl dotace na zaměstnanecká místa, aby firmy nemusely propouštět, i když lidé byli doma a nemohli pracovat. To doufám, že už máme za sebou a už nás to znovu nepotká. Přírodním živlům bohužel neporučíme. Teď jde o vybudování takových opatření, aby se do budoucna další takové ztráty minimalizovaly.

Jakému odvětví se v kraji obecně daří, a jakému naopak ne?
Méně se daří v zemědělství. Na jaře nás postihly mrazy a zejména ovocnářství, jež v kraji máme, mělo problémy. Strojírenství, které tvoří zhruba třetinu produkce kraje, funguje dobře. Automotiv začíná kulhat přechodem na elektromobilitu, zatím tam ale není žádný závažný dopad. Pokud se začne budovat jaderná energetika, tak některé firmy u nás do toho budou zapojeny a doufám, že to zvýší hrubý domácí produkt regionu. Lékařská pracoviště po kraji samozřejmě bojují s nedostatkem pracovní síly, ale v zásadě to všechno fungovalo. Školství taky běží, byť bychom potřebovali nějakou transformaci oborů, aby absolventi byli flexibilnější a schopní reagovat na poptávku na pracovním trhu. Myslím si, že kraj fungoval takovým standardním způsobem. Nebylo to nic, co by nás mezi regiony posunulo dopředu, ale ani jsme se nijak nepropadli. Bohužel, pořád ubývají obyvatelé a kraj stárne. Je potřeba se zaměřit na bydlení, aby mladí zůstávali.

U Kojetína už funguje obří logistické centrum Amazonu a brzy se k němu přidá průmyslová zóna u Troubek. Celkem tam bude až pět tisíc pracovních míst. Je tady tolik pracovní síly?
Je to právě o té produktivitě práce a výdělcích, od nichž se pak odvíjí i důchody. Pokud máte nízký výdělek, máte nízký důchod. Bohužel, práce ve skladech, kde hodně zjednodušeně největší požadavek je řidičák na ještěrku, výdělky nezvedne. Amazon v Kojetíně je obrovská záležitost. Jde o velké robotizované pracoviště blízko u dálnice. Díky tomu můžou stahovat pracovníky ze širokého okolí. Zatím to však na firmy nedopadlo tak, že by začaly razantně ztrácet zaměstnance. O nějaké samozřejmě přišly a musely se tomu přizpůsobit jak platově, tak i třeba skrz nějaké benefity, žádné firmy to ale zatím nepoložilo. Nový logistický areál jsem očekával, máte tam dálnici, letiště, významný železniční uzel i vysokou školu logistiky. Navíc kromě logistických center by v areálu měly být i jednodušší strojírenské výroby. Přerov býval strojírenské město a předpokládám, že těch strojařů se tam ještě řada najde. Pokud by se podpořilo vyřešit bydlení v okolí, mohli by sem přijít i mladí lidé s rodinami a mohli bychom zvrátit stárnutí regionu. Ale to je jako věštit z křišťálové koule.

Před dvěma lety jste mluvil o tom, že firmy musí své zaměstnance přeplácet, aby o ně nepřišly. Změnilo se to?
Nezměnilo. Pokud vedle vás vznikne někdo, kdo potřebuje najednou nabrat třeba dva tisíce zaměstnanců a chce je odněkud stáhnout, tak je musí přeplatit, aby od vás odešli. Ne vždycky je ale všechno o penězích. Pro někoho je úleva, že nemusí dojíždět, i když jde o hůře placenou práci. Vybudování tak velkého podniku má každopádně na okolí vždy nějaký vliv.