Zazní Svatební pochod od Wagnera a špalírem mezi dětmi v záplavě květů přichází Glorie bok po boku Melmenovi. Ona má na hlavě růžovou čelenku a závoj, on kravatu a zelený cylindr.
„Pane Melmene, berete si slečnu Glorii ve zlém i dobrém?“ „Slečno Glorie, berete si za svého manžela pana Melmena?“
Alpaky skloní své dlouhé krky a ochutnají baby mrkvičku. Řekly ano, zvolají nadšeně děti. Alpaky na krk dostanou místo prstenu náhrdelník a děti jim podepíší na památku svatební přání. A pak už všichni usednou ke sváteční tabuli a jde se hodovat.
Na farmě v Dolní Sukolomi u Uničova na Olomoucku se v červnu uskutečnila možná vůbec první svatba lamího párečku alpak v Česku. Děti ji vystrojily spontánně, alpaky se v minizoo U Běloušků staly jejich miláčky. A nejen jejich.
Nádherné oči, rozkošný zjev i rozverné čupřiny alpak učarovaly i chovatelce Adéle Axmannové. A tak se rozhodla, že do své minizoo nějaké pořídí.
Pro ročního samce Melmena nemusela jezdit do hor někde v jihoamerickém Peru, objevila ho na statku v Úsově na Šumpersku. A protože jí Melmen v ohradě připadal tak nějak smutný a sám, brzy k němu přibyla Glorie.
Lamy se rychle zabydlely
Páreček alpak mezi koňmi, kozami a kamerunskými ovcemi našel nový domov a rychle se zabydlel. Stal se miláčkem všech zvířecích obyvatel minizoo, a hlavně dětí, které se alpak nemohou nabažit.
„Berou je na vodítku na vycházky na louku, kde si s nimi hrají v trávě. Pokud však chcete alpakám opravdu přilepšit, milují březové listí,“ prozrazuje Adéla Axmannová, která se o minizoo stará se svou mladší sestrou Julií.
Alpaky má krátce, teprve měsíc, ale s Melmenem už si ledacos prožila. Například ji stihl pěkně vystrašit, když skončil s otravou v péči veterináře.
„Bylo to s ním hodně vážné. Ačkoliv to byla první alpaka, kterou paní doktorka ošetřovala, zákrok se podařil a zachránila Melmenovi život. Jsme jí za to moc vděční,“ svěřuje se chovatelka.
Chovatelka Adéla Axmannová se o minizoo na farmě stará se svou mladší sestrou Julií.
Pro své miláčky hledá adekvátní péči jen stěží. „Specialisty na lamy aby člověk pohledal, stejně tak, když je chcete nechat ostříhat. Každý dělá jen ovce, ale alpaky skoro nikdo,“ vysvětluje Axmannová.
Melmena nechala ostříhat na jaře, aby lépe snášel horka. Z první vlny zatím nikdo nemá svetr, visí na stěnách klubovny coby součást výtvorů dětí.
„Srst z alpaky je přírodní duté vlákno, oproti ovčí vlně je navíc suchá a je více ceněná. Vlna se spřádá na kolovratu na přízi a z ní si potom můžete nechat něco hezkého upříst,“ vysvětluje chovatelka. „Zatím nemělo smysl něco vymýšlet, ale z příští vlny si už něco určitě vyrobíme,“ plánuje.
Melmenova vlna tak zatím ozdobila zátiší před klecí králíka Arnošta i morčat Riri a Luisy. Ta do minizoo U Běloušků věnovala čtyřletá Josefínka.
U nich doma už pro ně nebylo místo, ale v minizoo je ho dost a může za nimi chodit, kdykoliv se jí zachce. Pravidelně dochází i osmiletá Zdenička a řada dalších dětí z blízkého i vzdálenějšího okolí.
„Děti se u nás starají o zvířata, když je doma mít nemohou. Kromě chovatelských kroužků pořádáme i tábory, kde se se zvířaty mohou seznámit nebo si třeba zajezdit na koních. Na exkurze k nám chodí i školky,“ popisuje Adéla Axmannová.
Od loňského podzimu se aktivity na farmě snaží rozšiřovat. „Děti se k nám těší a jsou smutné, když tábor končí. Jsme rádi, že je vedeme k přírodě a mohou si u nás rozšířit obzory,“ pochvaluje si.
Melmen miluje sprchu, Glorie zase kaluže
Ranč s běloušky pro ni a její sestru vybudoval před deseti lety otec, od té doby tam tráví veškerý svůj volný čas.
„Než jdete do práce, musíte zvířata nakrmit a pohladit, to stejné odpoledne a večer. Ale se vším mi pomáhá sestra, kamarádky i děti,“ svěřuje se Adéla, zatímco vyvádí z ohrady své tři běloušky.
Andorina, Lukas a Bony stáli u zrodu toho všeho, na nich se kdysi závodilo a pro ně vznikl i ranč. Dnes už si koníci užívají zasloužený důchod a vozí jen děti. Na ranči mají veškerou péči.
„Zaslouží si to, s našimi běloušky to všechno začalo a hodně pro nás znamenají,“ vyzdvihuje Adéla a hrdě ukazuje polici plnou trofejí.
Ani Melmen a Glorie na statku rozhodně nestrádají. Denně spořádají okolo dvou kilogramů sena, přilepšením je čerstvá pastva i granule s vitaminy a minerály.
Pravidelně je čeká také sprcha, kterou Melmen miluje, Glorie dává přednost spíše válení se v kaluži. V tropických dnech si pak dopřejí koupel v nedalekém potoce.
„Jsou to zvířata, která žijí v Andách ve čtyřech tisících metrech nad mořem, takže tam takové teplíčko jako u nás nemají,“ vysvětluje chovatelka, pro kterou jsou lamy balzámem na duši.
„Jsou neuvěřitelné tiché, klidné a milé, možná trochu plaché, ale na krmení vždycky přijdou. A zatím na nás neplivou,“ směje se Adéla Axmannová.
A jestli se někdy dočká kýženého potomstva? „To bychom do budoucna byli moc rádi, ale možná to bude dřív, než jsme čekali, protože než jste přijela, děly se tu zajímavé věci,“ pomrkává.