Vítu Večeřovi se během okamžiku změnil život 26. srpna 2020. „Mladý hasič pomáhal tátovi při řezání dřeva a shodou nešťastných náhod téměř přišel o levou ruku. Díky odhodlání, houževnatosti a perfektní práci plastické chirurgie a rehabilitačního týmu Fakultní nemocnice Olomouc se mohl letos v březnu vrátit naplno k své práci,“ popsal mluvčí FN Olomouc Adam Fritscher.
Před zraněním sloužil na olomoucké stanici rok. „Táta řezal dřevo a chtěl na chvíli pomoci jeden kus přidržet. Jenom v papučích jsem vyběhl z domu, že mu pomůžu. Ujela mu ale bruska a pořezala mi levou ruku,“ zavzpomínal na událost mladý hasič.
„Vykousala mi svaly, šlachy, zajela až do kosti, takže mi ruka zůstala viset jen na jedné části zápěstí. Poškodila i tepny, takže všude chrstala krev. Ruku jsme s tátou zaškrtili a volali jsme záchranku,“ popsal Večeřa.
V nemocnici absolvoval řadu operací a rehabilitací. „Nejdříve to vypadalo, že o ruku úplně přijdu, ale díky péči na plastické chirurgii a rehabilitačním oddělení se ji podařilo zachránit, za což jsem jim moc vděčný,“ poznamenal hasič.
Motivace byla důležitá
Podle primáře Oddělení plastické a estetické chirurgie FN Olomouc Bohumila Zálešáka byly pro záchranu ruky důležité tři věci – perfektní chirurgický výkon operatéra Daniela Stehlíka a jeho týmu, včasná komplexní rehabilitace a pozitivně smýšlející a extrémně motivovaný pacient.
„Panu Večeřovi byly nejprve sešity všechny nervy zásobující ruku a obě vyživující cévy. Tak byla obnovena cirkulace a ruka zachráněna. Současně bylo sešito všech jedenáct šlach ohýbačů prstů a zápěstí a tři šlachy natahovačů palce a zápěstí. Následovaly další operace, během nichž byly postupně uvolněny nervy a šlachy, a také byl opakovaně proveden regenerační lipografting,“ přiblížil primář Zálešák.
Mladý hasiči navíc intenzivně rehabilitoval pod dohledem odborníků. „V začátcích byla funkčnost ruky téměř nulová, vše doprovázely bolesti a s ní spojené poruchy spánku,“ uvedl primář oddělení rehabilitace Petr Kolář.
„Hlavním cílem fyzioterapeutů, lékařů, a především pacienta byl návrat k původním aktivitám, tedy práci profesionálního hasiče a jeho koníčkům – sportovnímu lezení. Po dlouhé a vytrvalé rehabilitační péči a několika reoperacích se cíl nakonec povedlo splnit,“ poznamenal Kolář.
Podle primáře odvedli skvělou práci lékaři Stanislav Horák, Jiří Horníček a fyzioterapeutky Naděžda Calabová a Lucie Hubálková.
Všechny operace a rehabilitace byly pro Víta Večeřu velmi náročné. „Ale byl jsem odhodlaný být zase hasič, přes to nejel vlak. Moc mi pomáhali kluci ze směny, občas jsem se za nimi zastavil,“ naznačil.
Po roce a půl v práci
Nejvíce mu pomohlo, že se mohl po roce a půl od úrazu zase vrátit do práce. „Začal jsem sloužit na operačním středisku, musel jsem se naučit nové věci, nahlédl jsem do praxe z jiného úhlu a získal další zkušenosti,“ vysvětlil.
„Je to úžasný pocit moci zase dělat to, o čem jsem vždycky snil, pomáhat a zachraňovat druhé. Vrátil jsem se na stejnou směnu a do stejné party, která mě podporovala i po úrazu, byl jsem se všemi v kontaktu a moc mi to pomáhalo,“ přiznal Večeřa.
„Jsem společenský člověk a potřeboval jsem mít kolem sebe v podstatě své nejbližší,“ uvedl s tím, že po zranění už zase slouží a věnuje se i sportovnímu lezení. „Začal jsem zlehka a objíždím horolezecké stěny v okolí Olomouce a zase dělám, co mě baví.“
To bylo i jeho největší motivací, když se zotavoval. I když to vypadalo, že o ruku přijde úplně, pak zase, že ruku sice bude mít, ale nebude funkční, stále věřil, že to dopadne dobře.
„Měl jsem štěstí na lékaře profíky, kteří odvedli skvělou práci. Takže jsem dělal maximum pro to, aby ruka zase fungovala. Ta naděje, že bude v pořádku, mě hnala dopředu,“ svěřil se.
