Úraz se Miroslavu Majerovi stal v pátek 6. října 2023. „Byl to pěkný podzimní den, konec pracovního týdne. Pracoval jsem na pokládce stropních panelů v Palačově nedaleko Nového Jičína,“ přiblížil Majer.
Zranil se tak, že chtěl posunout o milimetry jeden z panelů. „Jenže mu spadlo páčidlo a ve snaze nástroj zachytit, spadl. Zřítil se přitom z výšky šesti metrů na beton,“ přiblížil mluvčí.
Kolegové zraněnému hned zavolali záchranku, vrtulník ho přepravil do Fakultní nemocnice v Ostravě.
„V Ostravě byl devět dnů v kómatu. A připravovali nás na nejhorší. Nedávali mu moc šancí na přežití. To se ale naštěstí nepotvrdilo. Začali ho budit z umělého spánku, a když jsme za ním jezdili, tak nás už taky poznával,“ připomněla Majerova dcera Lucie Pehlová.
Cesta do Olomouce
Jakmile se stav pacienta stabilizoval, což se stalo loni na konci října, lékaři zorganizovali jeho převoz na střední Moravu, aby byl blíže ke svému bydlišti a rodině.
„Ve Fakultní nemocnici Olomouc se ho ujal personál oddělení Intenzivní péče chirurgických oborů Kliniky anesteziologie resuscitace a intenzivní medicíny - KARIM,“ řekl mluvčí olomoucké nemocnice (FNO) Adam Fritscher.
„V důsledku těžkého poranění mozku přetrvávaly poruchy mentálních funkcí a další komplikace v podobě ochrnutí nervů mimo jiné i hlasivek, které vyústily v závažné problémy s polykáním. Pan Majer byl na nitrožilní výživě, protože měl komplikace s přijímáním výživy do žaludku,“ uvedla primářka KARIM Šárka Fritscherová.
Podle ní byla tracheostomie nakonec i definitivním řešením zajištění dýchacích cest. „Opakované operace, infekční komplikace a také čím dál větší jistota, že polykání nebude nikdy obnoveno, výživa už trvale bude podávána do hadičky v žaludku a dýchání bude možné jen přes tracheostomickou kanylu, vedly u pana Majera k apatii a ztrátě motivace rehabilitovat,“ poznamenala.
Začal to vzdávat
V tomto stavu se loni v listopadu Miroslav Majer přestěhoval na oddělení následné intenzivní péče KARIM.
„Byl naživu, ale vzdával to. Jeho stav se příliš nezlepšoval, právě naopak. Poznala jsem na něm, že nechce žít. Ani na nás při návštěvách nereagoval, prostě propadal beznaději,“ popsala jeho manželka Ilona.
O tři měsíce později, tedy letos v březnu, se však situace obrátila k lepšímu. „Zejména díky ošetřujícímu personálu a fyzioterapeutům a možná i trochu proti své vůli se poprvé postavil u lůžka na vlastní nohy. Toto byl pravděpodobně zásadní zlom, který nastartoval pacientovu motivaci,“ prozradil vedoucí lékař oddělení Rostislav Horáček.
„Myslíme si, že mu sílu k dalšímu životu paradoxně dodalo i to, že můj manžel v lednu skončil v nemocnici, dokonce ve stejné budově, protože mu prasklo aneurysma. Táta podle nás prostě zabojoval proto, že měl strach, abychom tady nezůstaly ženský samy,“ uvažuje Majerova dcera.
K uzdravení přispěly také návštěvy a rozhovory s psychologem Drahomírem Ševčíkem. „Nejdřív se s ním vůbec nechtěl vidět, ale pak byl rád, moc mu pomohl,“ podotkla Lucie Pehlová.
Na cestě domů
Za pár měsíců udělal Miroslav Majer obrovský pokrok. Našel chuť do života a začal intenzivně rehabilitovat a posouval své hranice.
„Určitě ho k tomu motivovala i naděje, že by se mohl vrátit domů. Rehabilitoval v chodítku a v pár dnech zvládl chůzi i bez chodítka a v srpnu s jednou francouzskou holí i chůzi po schodech. Pilně cvičil jemnou motoriku rukou, které nejsou následkem úrazu v úplné kondici a nacvičoval péči o sebe sama,“ popsal Horáček.
Zpátky domů se Miroslav Majer mohl vrátit letos na začátku září. Sociální pracovnice FNO rodině zprostředkovala agenturu domácí péče a zapůjčení ošetřovatelských pomůcek a polohovacího lůžka.
„Jsme šťastní, že se to v dobré obrátilo, že táta zabojoval a mohli jsme si ho odvézt domů. Rozhodně by to ale nebylo možné bez pomoci lidí v nemocnici. Byli všichni naprosto perfektní,“ poznamenala Pehlová.
„Pan Majer má před sebou dlouhou a v mnoha ohledech i komplikovanou cestu, ale pevně věříme, že v ní bude dál statečně pokračovat a užívat si život. Přejeme mu a celé jeho rodině hodně radostných a šťastných chvil,“ dodal Rostislav Horáček.