Nedávno hostil křížovkářskou Grand Prix Prostějov. Tamní kroužek Hanáci zároveň letos slaví 70 let.
Luštění hádanek zní možná tajemně, ale je to duševní sport, jenž má svá pravidla. Jde o hravě zašifrované texty, k jejichž vyřešení je potřeba představivost, dobrá čeština a hodí se i znalost křížovkářských hesel.
„Hádanek je 120 druhů a je potřeba je znát. Nadpisem je vždy dané, co se luští,“ přibližuje předseda kroužku Hanáci a člen svazového výboru Bohdan Kousal.
„Hádanka má vždy takzvaný náznak a jádro, přičemž náznak je to, z čeho se vychází, a jádro, co vyjde. Když jde o – dám jednoduchý příklad – typ hádanky obložka, řekne se třeba ‚oko’, obloží se to písmeny a vyjde například ‚kokos’,“ vysvětluje.
Na přeborech bez nápovědy
Hádanky se člení do šesti základních typů. Jsou to šifry a hádanky s křížovou vazbou, tedy jednoduché křížovky, hádanky mutační, permutační, tvaroslovné a kompoziční.
V hádankářském časopise je někdy uveden počet řešených písmen jako pomůcka. Na přeborech, kde soutěžící dostávají postupně většinou třicet hádanek, si musí vystačit sami. Zúčastnit se může i neregistrovaný zájemce.
Aby se hádanky neopakovaly, vede svaz jejich obsáhlou databázi. „Hádanky se časem mění, protože některé se vyčerpají. Třeba přechodníček – kolik lidí dnes udělá hádanku z přechodníku?“ říká předseda prostějovských řešitelů.
Sám sestavuje také osmisměrky a křížovky. „Osmisměrka musí mít vždy heslo, tedy nevyplněný otvor uprostřed, kam se dopisují písmena. Co vychází v novinách bez hesla dělané počítačem, to umí každý,“ přibližuje Kousal.
Slovo na minimálně pět písmen
Prostějov se pyšní hádankářskou legendou 10. ledna uplynulo sto let od narození hádankářky Boženy Hladké, která si navzdory zásahům totalit nikdy nenechala vzít milovanou poezii a hádanky. Jak uvádí kronikářka města Prostějova Hana Bartková, Hladká se narodila 10. ledna 1925 v Šumperku. Po zabrání Sudet v roce 1939 se přestěhovala do Prostějova, kde za války odmaturovala na dívčím reálném gymnáziu. Byla totálně nasazená na práce v továrně Wikov, poté dělala ošetřovatelku v Praze. Následně studovala lékařskou fakultu, ale z politických důvodů ji v roce 1949 ze školy vyhodili. Prošla vězením a táborem nucených prací na pražské Pankráci a v Pardubicích, pak se vrátila do Prostějova. V tamní nemocnici pracovala jako zdravotní sestra na rentgenologickém oddělení až do odchodu do důchodu v roce 1978. „Celý její život provázely verše. Za druhé světové války měla svoje Balady o nestálé lásce v úschově u Vítězslava Nezvala v Brně. Po jeho smrti je objevila v pozůstalosti v Památníku národního písemnictví v Praze,“ připomíná kronikářka. Hladká si oblíbila strofickou formu villonské balady. V 70. letech jich napsala dalších pětadvacet pod názvem Balady Tobě a Balady milujícím. Báseň věnovala také tragické smrti Jana Palacha. Její tvorbu oceňoval i Jaroslav Seifert. Verše jí vycházely většinou v časopisech, především v revui Štafeta, kde byla v letech 1975 až 1989 členkou redakční rady. Jedinou vydanou básnickou sbírkou zůstaly Balady o nesmrtelné duši z roku 1945. Další její velkou zálibou ovšem byly také hádanky a křížovky. „Bobinu“, jak jí hádankáři říkali, zaujaly už v dětství. V září 1955 založila v Prostějově hádankářsko-křížovkářský kroužek Hanáci, jenž působil pod Závodním klubem ROH Strojařů. Jeho předsedkyní byla až do své smrti v roce 1993. Působila rovněž v redakční radě svazového časopisu Hádanka a křížovka. Jezdila na různé přebory a soutěže, v roce 1975 o ní psali jako o nejúspěšnější řešitelce v historii české hádanky. V jejich řešení získala mistrovskou třídu, také je sama tvořila. |
Pracuje tak, aby nejkratší slovo mělo aspoň pět písmen. „Pravidlo je, že každé slovo musí být křižované s jiným slovem, ale některá písmena musí zůstat volná,“ popisuje držitel ocenění za zásluhy o rozvoj české hádanky a za dlouholetou práci pro Český svaz hádankářů a křížovkářů. Výjimečné ocenění dostal minulý rok.
Vymyslet je potřeba i křížovku. Také tady může počítač pomoci, hlavně při takzvaném legendování, tedy obepisu výrazu.
Křížovky se u nás začaly šířit ve 20. letech minulého století a vyvinuly se natolik, že dnes svaz uvádí na dvě stovky různých druhů a forem křížovek a křížovkářských odrůd, což je světový unikát. Vývoj je při srovnání nepřehlédnutelný.
„Podívejme se třeba na výroční tisk Hanáků, když měli 25 let. Křížovky byly menší, jen čtvereček, jednodušší provedení, nepotřeboval bych ani rámeček a rovnou slova vepíšu,“ poukazuje.
„Dnes se jede na mozaikové, figurální tvary, je to složitější. Každopádně když má křížovka obrazec, je to v podstatě vyplňování,“ přibližuje Kousal s tím, že na soutěžích dostane účastník jen prázdný čtverečkovaný papír a legendu.
„Křížovka je bez okrajů a každý si musí najít, kde začíná a končí,“ dodává. Hodnotí se kvalita, tedy vyplnění všech políček, a čas. Za volné čtverečky jsou trestné body.
Křížovka vždy s tajenkou
Že by křížovka neměla tajenku, na což lze také narazit, neodpovídá podle Kousala českému standardu.
„Tajenka musí být vždycky. Jinak by to nemělo smysl. Luštění není samoúčelné, má to přinést poučení, zábavu,“ podotýká Kousal, který jednodušší křížovky může luštit propiskou, pokud vůbec potřebuje psát. Už úvodní text totiž často napoví, co může vyjít.
Na náročnější luštění je ale lepší tužka. „Tady jsem vzal propisku, a pak jsem to musel zabělit, protože obepis vycházel jako jinovatka, ale nakonec vyšla ledovatka,“ ukazuje příklad záludnosti ve specializovaném časopise.
V logice patří Češi ke špičce
Sám je už nestorem české křížovky. Skromně zmiňuje, že jako řešitel hádanek je v tabulkách historicky první. „Ale stárneme, už jsou tu lepší,“ dodává s tím, že by hádankáře potěšilo více „mladé krve“.
Dnes má prostějovský kroužek tři desítky členů, kteří se každé úterý odpoledne scházejí v Lidovém domě. Velkou cenou si tuto sobotu připomněli jeho založení v roce 1955, kdy vznikl díky prostějovské básnířce a hádankářce Boženě Hladké.
Na Hané se však soutěžilo též v logice. „Logické úlohy jsou pestré, nikdo neví, co v nich bude. Může tam být matematika, grafika, doplňování čísel,“ říká.
„V logice patří Češi ke světové špičce. Jeden ze zakladatelů Světové hádankářské federace je Víťa Koudelka z Brna. Já jsem spíš hádankář a křížovkář. Logika moc bolí, křížovka přináší potěšení,“ uzavírá Kousal.
