Na začátku kaktusářské éry Jiřího Valouška byla náhoda. „V roce 1987 za mnou na vojně přišel kamarád, že tam nějaký voják přivezl kaktusy, že s nimi končí. Když jsem se šel podívat, tak už byly rozebrané. Zůstalo jen pár, tak jsem si je koupil,“ vypráví Jiří Valoušek.

Po návratu k rodičům měl v domě s velkou zahradou pro své hobby lepší podmínky.

10 fotografií

„Z voliéry, kterou jsem měl kdysi v dětství na andulky, jsem si udělal první pařeniště. Sloužilo asi deset let. Pak jsem se přihlásil do klubu kaktusářů. To mě dál motivovalo,“ vzpomíná pěstitel.

„Když vidím květy a úžasně barevné trny, různým způsobem tvarované, tak mě to vždycky dostane,“ přiznává.

„Když přijdu rozhozený z práce a kaktusy kvetou, tak mi stačí pár minut na ně koukat. To je pro mě nejlepší relax,“ dodává s tím, že dnes má v řadě dlouhých pařenišť tisíce kaktusů.

Seriál iDNES Můj mazel představuje netradiční chovatele a jejich miláčky. První díl: „Ten váš krokodýl je jako živý.“ Dundee se stal celebritou, krmí ho celá vesnice Druhý díl: Minikrálíčci si pozornost užívají, říká chovatel. Jednoho léčil i pomocí whisky Třetí díl: Sumčí albín z výstaviště si oblíbil makrely. Lidé si občas myslí, že je mrtvý Čtvrtý díl: Krkavec Čenda kraluje záchranné stanici, straší cyklisty a žertuje s pošťačkou Šestý díl: Kastelán chová včely na zámku. Mazlit se s nimi nedá, ale je radost je sledovat, říká Sedmý díl: Papoušci na rameni loví polibek od svého chovatele, s cizími se však nekamarádí Osmý díl: Jako malé si osedlaly alespoň kozu, teď si sestry plní sen. Mají vyhlášenou stáj

Srdcovou záležitostí je pro něj druh Astrophytum capricorne. „Tu kytku jsem měl rád ještě dřív, než jsem se do kaktusů pořádně ponořil. Jednak jeho dlouhé trny vytvářejí krásné spirály, a má taky nádherné žluté květy. Až později jsem se dozvěděl, že capricorne znamená kozoroh, a já jsem narozený ve znamení Kozoroha,“ vysvětluje.

Oblíbil si taky rod Blossfeldia, nejmenší kaktusy vůbec. „Semínka jsou na pohled jako prach. Čekal jsem zhruba tři roky, než se objevily maličké kaktusky velké jako půl špendlíkové hlavičky. O to větší radost jsem z nich měl,“ svěřuje se.

Z domu je vynáší týdny

S nástupem jara všechny jeho rostliny putovaly ze zimního úložiště ve sklepě ven do pařenišť. „Jenom jejich vynášení mi trvá po večerech několik týdnů,“ líčí.

Zaměřuje se přibližně na šest rodů. I tak má každý spoustu druhů, takže ve Valouškově sbírce jsou tisíce jedinců.

Je příznivcem pěstování v dobře odvětraných pařeništích před skleníkem. „Dá se říct, že 90 procent kaktusů má zimní spánek, takže v zimě potřebují klid. Od října do března je nezalévám a uchovávám ve sklepě při nějakých deseti dvanácti stupních,“ prozrazuje svůj recept na pěstitelské úspěchy Jiří Valoušek, který tvrdí, že kaktusy musí být otužilé.

„Pak jsou kompaktní, mají vyzrálejší pletiva, jsou schopnější se ubránit infekcím, houbám, nedeformují se, mají správně rostlé trny,“ jmenuje.

Sbírku rozmnožuje nákupy na burzách, dále je pěstuje ze semen, z odnoží, roubuje.

Kaktusářství, kdysi tak oblíbené, už podle něho nemá takovou popularitu jako v minulosti. „Přesto věřím, že přežije a časem základnu oživí mladí přesycení konzumem,“ předpovídá.