„Mládě se ještě stále chodí schovávat k matce do vaku, ale při troše trpělivosti už jej i návštěvníci mohou vidět samostatně se pohybovat po ubikaci,“ uvádí zooložka Jitka Vokurková.
Jedná se o jednoho z nejmenších klokanů pocházejících z Austrálie. V olomoucké zoo pozorují tyto drobné vačnatce o délce zhruba 30 centimetrů a váze kolem jednoho kilogramu v pavilonu netopýrů od loňského roku. Klokánky zoologické zahrady chovají ojediněle.
„Tento druh není příliš často chován s ohledem na jeho převážně noční aktivitu. S klokánky se proto mohou návštěvníci setkat v Pavilonu netopýrů,“ objasňuje zooložka.
V domovské australské přírodě skoro nepijí, vystačí si s vodou obsaženou v jejich nejoblíbenější potravě: houbě příbuzné lanýžům. Ty hledají pod zemí čichem.
Houby se podle ní vyznačují převážně podzemními plodnicemi, které klokánek vypátrá za pomocí vynikajícího čichu. „V určitém ročním období až 80 % jeho potravy. Při jejich hledání překonává značné vzdálenosti,“ řekla Okurková.
Byť se vzhledem ke konzumaci hub jedná o potravního specialistu, živí se i další rozmanitou rostlinnou potravou, třeba hmyzem a červy, které vyhrabává předníma nohama.
Vítaný zahradník
Klokánci jsou vítanými zahradníky. „V rámci ekosystému hloubí jámy, ve kterých se drží voda a usazují nánosy naváté větrem, což je skvělé prostředí pro klíčení semen,“ vysvětlila zooložka.
Spolu s dalšími devíti druhy se považuje za předky pravých klokanů. Obývá především jihovýchodní Austrálii a Tasmánii.
Ke svému životu vyhledává listnaté lesy, nejčastěji eukalyptové, dále pak lesy smíšené, pobřežní vřesoviště, kde je hustý porost, který ho lépe chrání před predátory, převážně invazivními – např. zdivočelou domácí kočkou či liškou obecnou.
Ohrožují ho i požáry a ztráta přirozeného prostředí v důsledku činnosti člověka. Na rozdíl od dalších druhů je klokánek krysí aktivní částečně i ve dne, žije samotářsky.
Jak už název napovídá, je pro tohoto vačnatce příznačný protáhlý čumák, tělem se podobá více kryse i proto, že má zadní nohy kratší než ostatní klokani. Rodí jedno mládě o hmotnosti téměř 0,3 g, které nosí ve vaku po dobu asi čtyř měsíců.
Samice pak buduje pro mládě hnízdo, které vystýlá trávou. Stavební materiál dopravuje na místo určení v částečně chápavém ocase. Mláďata klokánků oproti mláďatům klokanů nepozorují okolí z matčina vaku, ale schovávají se v něm do doby, než z něj rovnou vyskočí a okolí monitorují už samostatně.
