Olomoucká zoo chová kočky krátkouché od roku 1993. Za ta léta se v ní narodilo šedesát sedm mláďat. Tento druh šelem chová jen několik zoologických zahrad na světě.

„Všem se doposud daří dobře. První týdny jsou ukrytá před zraky chovatelů, ale i návštěvníků v boudě, pod pečlivým dohledem své matky, což dnes už neplatí,“ uvedla zooložka Jitka Vokurková.

Díky úzké spolupráci českých zoo se daří chov tohoto zajímavého druhu šířit i do dalších evropských zahrad.

V olomoucké zoo odčervili koťata krátkouchá a zjistili, že mají dva samce

S kočkou krátkouchou se lidé mohou setkat na východní Sibiři a na japonském ostrově Cušima, v Mandžusku a Koreji, kde se však ocitá na prahu vyhynutí důsledkem nepřímých otrav. Loví tam hlodavce, kteří pozřeli jed.

„Mnohem snadnější je totiž ulovit přiotrávenou kořist, což se ale stává pro kočku velmi nebezpečným. Kriticky ohrožená je také v Japonsku, kde je hlavním viníkem ztráta životního prostředí a automobilová doprava,“ uvedla mluvčí zoo Iveta Gronská.

„V letech 1984-1989 byl tento druh v Číně loven pro kvalitní kožešinu. Ročně se exportovalo až 200 tisíc kůží převážně do Japonska. V neolitické Číně byl tento druh domestikován. Později však byla nahrazena domácí kočkou evropskou,“ doplnila mluvčí.

Kočka krátkouchá neboli amurská je nejseverněji žijící poddruh kočky bengálské. Obývá nehostinné oblasti Dálného Východu, kde mohou teploty spadat až k minus dvaceti stupňům.

Chovat můžete i šelmy, je to ale koníček jen pro zodpovědné nadšence

„Typickým prostředím jsou pro ni spíše husté lesy. Pohybuje se ale také v údolí řek, lesnatých roklích a pobřežních oblastech. Kočka krátkouchá patří ke zvířatům s noční aktivitou. Její tělo kryje hustá srst, jejíž zbarvení zůstává světlejší v zimě, tělo je mohutnější než u ostatních poddruhů, má kratší zaoblené boltce, kterým vděčí za své jméno. Loví především na zemi, ale odpočívá v bezpečí na stromech,“ popsala zooložka.

Jak dodala, hlavní potravu kočky krátkouché tvoří hlodavci, ptáci, plazi, obojživelníci a mnohdy uloví i malá mláďata kopytníků. Během zimy může dosahovat hmotnosti 6-9kilogramů. Mláďata ve 23 dnech začínají žrát maso a po zhruba měsíci opouští doupě. Dospělí jedinci se dožívají třinácti let.