Arionova kašna s obří želvou (Olomouc)
Jedním z oblíbených míst pro pořízení selfie fotografií je Arionova kašna na Horním náměstí v Olomouci. V současné době je ovšem třeba dobře volit místo focení, jinak bude pozadí tvořit aktuálně renovovaný sloup Nejsvětější Trojice zakrytý lešením.
Arionova kašna zdobí olomoucké Horní náměstí už více než dvacet let. V roce 2002 totiž doplnila sbírku dalších šesti barokních kašen, které jsou inspirované antickou mytologií. Bazén kašny má tři sochy, jejichž autorem je olomoucký rodák a sochař Ivan Theimer – stojícího pěvce Ariona s delfínem, sousoší dvou dětí a obelisk na krunýři želvy.
Bájný pěvec, básník a hráč na kitharu Arion nestojí v kašně s delfínem jen tak. Podle pověsti delfín pěvce zachránil při jeho cestách po moři. Arion delfína přilákal svou hudbou a ten ho poté v bezpečí dopravil na souš.
Bronzová želva, která je součástí olomoucké Arionovy kašny.
Mezi dětmi je ale nejoblíbenější čtvrtá socha. Tou je další želva, jež je ale umístěná mimo kašnu, takže na ni děti mohou bez problému vylézt. Nese jméno Arionka.
„Chodíme tudy několikrát týdně, ale děti si i tak chtějí na želvu pokaždé sednout,“ svěřuje se máma dvou dětí Barbora Skopalová.
Želvy mají ovšem úspěch i u dospělých. „Doslechl jsem se, že je tady hned několik kašen s postavami z antické mytologie, ale tahle se želvami je nejlepší,“ míní turista z Čech Šimon Kratochvíl a dodává, že se mu líbila i Neptunova kašna a Kašna Tritónů.
Obří žába (Tršice)
Obří socha žáby, která je dominantou náměstí v Tršicích na Olomoucku.
Ve středu obce Tršice na Olomoucku stojí nepřehlédnutelná socha obří žáby. Na výšku měří tři metry a na šířku má pět a půl metru.
„Žábě se mezi místními říká hlavně Leontýnka, ale oficiální jméno zatím nemá,“ říká starosta Pavel Kováček. Autorem skoro desetitunového díla je Michal Olšiak.
Proč zrovna žába? Důvody jsou dva. Tršice mají ve svém znaku hned dvě zvířata – žábu a orla. „Socha zároveň slouží jako připomínka Jiřího Žabky z Limberka, který zajistil, aby byly Tršice pasovány na městečko,“ vysvětlil Kováček.
Když se socha v roce 2009 objevila na nově opraveném náměstí, snesla se na ni vlna různých vtipů. I tak je ale oblíbeným místem na focení.
„Zastavili jsme se tady úplně náhodou, ale přijde nám to roztomilé,“ svěřila se u netradičního díla například Kristýna Malinová. „Aspoň máme s dětmi zábavnou fotku do alba,“ dodala se smíchem.
Zámek se zrcadlí na hladině (Plumlov)
Lovce selfie fotografií láká také plumlovský zámek nabízející masivní jediné křídlo tyčící se nad rybníkem. Za určitých podmínek lze navíc na hladině zachytit i jeho odraz.
Ten, kdo se vydá na návštěvu ikonického Plumlovského zámku, by neměl vynechat krátkou procházku z kopce k Podhradskému rybníku. Při vhodném počasí totiž po otočení zraku, hledáčku fotoaparátu či mobilního telefonu získají zájemci jedinečný pohled na historickou budovu i s jejím odrazem na vodní hladině.
Výletníci i lidé prahnoucí po dokonalé fotce se shodují, že pohled z břehů vodní nádrže stojí i za opakovanou návštěvu v různých ročních obdobích. Při delším pozorování či za soumraku může monumentální zámek s fasádou, na níž se za staletí podepsal vítr a déšť, působit tajemným až strašidelným dojmem.
„Když se postavíte pod něj, dýchne na vás taková zvláštní energie, takže to tu určitě stojí za návštěvu,“ zmínil u svých instagramových fotek například Tomáš Brandejský.
Kromě plejády fotek od vodní hladiny či z hráze rybníka mohou návštěvníci pořídit působivé selfie také přímo na zámku, ať už na nádvoří nebo třeba při prohlídce. Průvodci je na zajímavá místa k pořízení záběru často upozorní, oblíbená je například fotka s výhledem z okna právě na přilehlý rybník.
Lidé ovšem pro skvělou fotku s unikátní zdobenou zámeckou fasádou v pozadí neváhají na zámeckém nádvoří vylézt ani na malou skálu. Ta se nachází přímo před vchodem do vysokého zámku tvořeného jediným – navíc nedokončeným – křídlem z původně zamýšlených čtyř.
„O fotku z vyvýšeného místa na nádvoří stojí každý, kdo na zámek přijde. Není se čemu divit, pozadí s ozdobnou fasádou je lákavé, přestože vylézt tam není zrovna jednoduché, obzvlášť když lidé nejsou opatrní. Fotí se tam turisté, ale i nevěsty nebo občas třeba slečny bez šatů,“ popsal kastelán plumlovského zámku Pavel Zástěra.
Letošní sezona bude nejspíš pro návštěvníky poslední, v níž mohou obdivovat a pořídit fotku s omšelou krásou severní zámecké fasády. Zanedlouho totiž začne její rozsáhlá obnova.
1. března 2024 |
Mamut připomíná pravěké lovce (Přerov)
Jedním z míst, kde si lze pořídit opravdu netradiční selfie, je přerovská archeologická lokalita Předmostí, jejíž dávné obyvatele zde připomíná socha mamuta.
O věhlasných nálezech z dob lovců mamutů z Předmostí u Přerova slyšel snad každý. Události, které se tu před 25 tisíci lety odehrály, ztvárnil na svých obrazech malíř Zdeněk Burian, část děje svého románu Lovci mamutů sem zasadil také Eduard Štorch a zmínka o Předmostí nechybí v žádné učebnici dějepisu ani knize o pravěku.
Symbolem místa se kromě Památníku lovců mamutů, kde si turisté mohou prohlédnout archeologické nálezy včetně kostí pravěkých zvířat a kamenných nástrojů, stal také Mamutík Tom nad Přerovskou roklí. Socha mláděte vyhynulého chobotnatce v životní velikosti byla odhalena v roce 2000.
„Socha mamutíka Toma v lomu pod Čekyňským kopcem nad Přerovskou roklí, kde se jezdí motokrosové závody, je poslední zajímavostí na modře značené naučné stezce nazvané Předmostím až do pravěku. To místo je krásné a turisty oblíbené, navíc je velice fotogenické, takže ho na selfie doporučuji,“ uvedla Veronika Březinová z Infocentra Předmostí.
Na jednotlivých zastávkách na trase stezky se turisté seznámí s nejslavnějšími archeologickými nálezy z roku 1894, jako je například místo hromadného hrobu dvaceti pravěkých lidí – pěti mužů, tří žen a dvanácti dětí.
Dalším slavným nálezem je Předmostská nebo také Geometrická venuše – rytina ženy na mamutím klu znázorněná mistrovským způsobem pomocí pravidelných geometrických obrazců, která nikde na světě nemá obdobu.
Obrovské množství vykopaného archeologického materiálu – například kosti z tisícovky mamutů či více než 40 tisíc kamenných nástrojů – zahýbaly dobovými představami o pravěku a výrazně posunuly celosvětové poznání o životě paleolitických lidí.
Magické oko technického unikátu (Dl. stráně)
Horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně. Vpravo hora Praděd.
Nejvyšší hora Jeseníků Praděd s televizní věží a další jesenické vrcholky jsou odtud jako na dlani, byť jsou vzdálené minimálně několik kilometrů. Z koruny hráze horní nádrže Přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně jsou neskutečné výhledy na panorama Jeseníků.
Navíc magické modré oko horní nádrže jednoho z technických divů Česka s křišťálově čistou vodou je perfektně průhledné. Proto je místo vyhledáváno i milovníky selfie.
Například pro Miroslava Kopřivu, který dlouhé roky šéfova stavbě přečerpávací vodní elektrárny a po dokončení ji další roky řídil, jsou Dlouhé stráně srdeční záležitostí.
„Nedivím se zájmu lidí, protože jde nejen o jedinečné technické dílo, jež má velký význam v energetice, ale taky stavbu, která podle mě velmi dobře zapadá do zdejší krajiny. To vše je zárukou vysoké atraktivity pro návštěvníky,“ shrnul.
Přečerpávací vodní elektrárna slouží jako obří baterie. V době, kdy je vysoká spotřeba energie a je jí nedostatek, dispečink pustí vodu z horní nádrže na turbíny, které během krátké chvíle začnou vyrábět stovky megawattů elektřiny.
Naopak v době nízké spotřeby – především v noci – kdy je energie přebytek a je levná, se turbíny změní na obří čerpadla, jež pošlou vodu stejným potrubím z dolní nádrže zpět do horní.
12. dubna 2024 |
Mumie, nejslavnější obří krápník (Mladeč)
V Mladečských jeskyních láká k vyfocení obří krápník nazvaný Mumie.
Mladečské jeskyně se nacházejí na Olomoucku v CHKO Litovelské Pomoraví. Složitý labyrint puklinových chodeb a dómů je vytvořený ve vápencovém vrchu Třesín a na jeho prohlídku se turisté mohou vydat s průvodcem. Podzemní prostory jsou bohatě zdobeny krápníky a sintrovými náteky.
Jeskyně nabízejí atmosféru dávné minulosti. Jde o největší a nejstarší sídliště kromaňonského člověka ve střední Evropě. Světově proslulou archeologickou lokalitou je Dóm mrtvých se zbytky ohnišť a kostí pravěkých zvířat a rekonstrukcí dávného rituálu.
V podzemí se rovněž nacházejí malebná zákoutí, kde se vedle starých krápníků tvoří i nová výzdoba. Mezi nejkrásnější a téměř neporušené prostory patří Chrám přírody nebo Panenská jeskyně, kde návštěvníci mohou hodit pro štěstí minci do jeskynního jezírka. Dominantou a symbolem podzemního systému je pak přes dva metry vysoký stalagmit Mumie.
„Právě Mumie je spolu s Panenskou jeskyní nejatraktivnější místo, turisté se zde fotí rádi. Oblíbená je i obří dřevěná turistická známka na povrchu před vstupem do jeskyní, s níž si návštěvníci také rádi dělají selfíčka,“ přiblížil vedoucí Správy Mladečských jeskyní Ondřej Vlček.
„Podle originálních pověstí má být Mumie zkamenělý rytíř Boček, úplně prapůvodně se totiž Mladečské jeskyně jmenovaly Bočkova díra,“ vysvětlil.
Dnes už se název Bočkova díra přenesl na jeskyni Podkova, což je puklinová chodba na odlehlé straně kopce Třesína, jež je odříznutá od jeskynního systému.
Hanácký obr Drásal (Olomouc)
V olomouckém Vlastivědném muzeu se mohou návštěvníci vyfotit s figurínou hanáckého obra Drásala. Muž vysoký 242 centimetrů a vážící 186 kilogramů žil v 19. století a patřil ve své době mezi největší lidi planety.
Nevídaná atrakce čeká turisty ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, kde si mohou udělat selfíčko s hanáckým obrem Drásalem. Přesněji řečeno s figurínou tohoto historicky zatím nejmohutnějšího – 242 centimetrů vysokého a 186 kilogramů vážícího – Moravana Josefa Drásala, který žil v 19. století a patřil ve své době mezi největší lidi planety.
Figurínu muzeum vystavuje od roku 2016 jako raritu, jež nemá v Česku obdoby. Drásal stojí vzpřímeně a hrdě v hanáckém kroji - bílé vyšívané košili, zelené vestě, červených kalhotách, vysokých holinách a v klobouku s voničkou. Stejně jako na řadě fotografií a obrazech, které ho zachycují, má vousy, na pásku u kalhot pak vyšité své jméno.
Z jeho osobních věcí se zachoval ještě zlatý prsten nebo dřeváky, jež jsou dosud k vidění v některých muzeích.
„O hanáckém obrovi jsme se jako školáci dozvídali ve vlastivědě a pak jsme se také byli podívat na tuto figurínu do muzea. Vzpomínám, že jsme měli tenkrát z něho trochu strach, vypadal skoro jako živý,“ vzpomněl pro MF DNES Boleslav Vaca, spoluautor brožury Josef Drásal - hanácký obr.
Podle publikace i dalších materiálů Drásal všude budil rozruch. Tento rodák z Chromče u Šumperka, který žil v letech 1841 až 1886, působil údajně jako vyhazovač při hospodských rvačkách a pomáhal sousedům vracet na kola převrácené povozy.
Když ho otec poslal do mlýna s obilím, unesl snadno 2,5 metráku. Živil se vystupováním v estrádách po Evropě v hanáckém kroji. Pro větší kontrast jej doprovázela jen něco přes metr vysoká dáma.
Drásal údajně celý život nebyl u lékaře. Až ve 45 letech onemocněl a jeho stav se kvůli špatné životosprávě ještě zhoršil po smrti matky, která o něj pečovala. Zemřel 16. prosince 1886. Ani poté ale neměl mít klid. Za jeho kostru nabízeli velké částky londýnská Královská akademie a Britské muzeum. Drásal si ale v poslední vůli přál být pohřben na hřbitově v Holešově.