„Samozřejmě jsme měli s předstihem všechny informace, takže jsme byli na celou situaci relativně připravení. Jenže stejně se klepete, protože nevíte, jak vysoko voda nakonec vystoupá. Ale nikdo tady nevěřil, že by to mohlo být horší než v roce 1997, větší hrůzu jsme si neuměli představit,“ svěřuje se Frištenská.

Situaci v noci sledovala přes internet, hlídala zprávy i stav vody na měřidle v Moravičanech, které slouží Litovli jako hlavní předpověď. Nad ránem ovšem přestala jít elektřina i veškeré sítě, Litovel se začala plnit vodou a byla odříznutá od okolního světa.

„Nic nefungovalo. Starosta hlásil, že osmdesát procent města je pod vodou, v tom se určitě nemýlil. Pozitivní však je, že se voda nedostala tak vysoko, jak jsme čekali, zvládli jsme to relativně dobře,“ hodnotí obyvatelka Litovle.

Zaplavená Litovel 49 fotografií

Ta má stejně jako další obyvatelé Frištenského ulice – nesoucí jméno slavného zápasníka, jehož je praneteří – zaplavený sklep, garáže i zahradu, do obytné části se jí však voda nedostala.

„Vše jsme si stihli včas zabezpečit, hlavně slabá a níže položená místa, kudy si voda může najít cestu. Každý tady ze záplavové oblasti dobře ví, která to jsou, už jsme to zažili. Všude tam jsme naskládali pytle s pískem, jichž jsme měli dostatek,“ popisuje žena, jež chválí, že lidem byly na řadě míst k dispozici desítky tun písku a měli tak dostatek materiálu na zabezpečení příbytků.

„To jsme tehdy v roce 1997 vůbec neměli. Také informovanost teď byla díky moderním technologiím a pokroku mnohem lepší,“ míní.

Ochrana před vodou má pořád mezery

Jenže vidí i slabiny. Například to, že se do Litovle voda dostala ze stejného místa jako při zmíněných katastrofálních povodních.

„Tehdy nás zaplavila přívalová vlna, která šla přes železniční stanici Litovel-předměstí, a ze stejného místa šla voda i tentokrát. Všichni jsme tu naštvaní a ptáme se, jestli s tím nešlo udělat,“ sdělila Frištenská.

„Dělala se protipovodňová opatření, která hodně pomohla, hlavní tok Moravy přívaly perfektně odtáhl. Ale toto místo v naší předměstské části Litovle zůstalo nezabezpečené, přitom by nějaké valy nebo protipovodňové zábrany mohly určitě pomoci,“ je přesvědčená.

„Uvidíme, jaké se budou podnikat další kroky, ale tohle jsem cítila jako jednoznačnou slabinu. Že jsme se nepoučili a voda přišla ze stejného směru a místa jako před lety,“ uzavírá, zatímco hladina vody ve městě v pondělí odpoledne konečně pozvolna klesá.

Kdybych byla mladá, už tu dávno nejsem

Bezesnou noc zažila rovněž sedmaosmdesátiletá Jana Buchtová. Opakovaně chodila kontrolovat sklep, a když se jí konečně podařilo usnout, probudil ji hrozný hluk. Neváhala, zavolala na krizovou linku a brzy jí na pomoc přišli hasiči. Zbytek noci strávila na lehátku v evakuačním centru, ve které se proměnila litovelská sokolovna.

Jana Buchtová je jednou z těch, jimž v Litovli voda zaplavila domovy. Nechala se proto odvézt do evakuačního centra v místní sokolovně.

V pondělí ve skoro prázdné hale seniorka seděla na židli s rukama v klíně. „Když jsem byla mladá, chodila jsem sem cvičit, ještě si pamatuji, jak jsme se tu houpali na kruzích. Copak by mne napadlo, že tu teď takhle strávím noc? Je to hrozné neštěstí,“ říká smutně.

Do Litovle se přestěhovala s manželem, v šedesátých letech si tam rodina postavila dům. „Bydleli jsme jinde, s rodiči. Kdybychom s nimi bývali zůstali, nemuseli jsme mít pořád strach z povodní. To nebyl jen rok 1997, ale i předtím a mnohokrát potom. Vždyť už i letos jsme jednou vodu ve sklepě měli,“ popisuje žena.

Příští týden bude slavit osmaosmdesáté narozeniny. „Chtěla bych už být doma, žiju už sice sama, ale nevím, jestli to půjde. Vůbec nevím, jak to tam teď může vypadat. Určitě je vody plný sklep, ten byl zničený ještě z roku 1997. Jak to teď dám dohromady, to nevím. Po tolika událostech už mi dochází síly,“ říká a kroutí hlavou.

Extrémní deště a povodně v ČR 394 fotografií

„Myslím, že jsme udělali chybu, dnes už bych tu rozhodně nebydlela. Řekli nám, že je to volný pozemek, ale nikdo nás tehdy neupozornil, jak moc voda stoupá. Ani místní nám to neřekli. Teprve až v roce 1997, když jsem viděla, jak se voda valí a hledá si cestu všude, kde může, zažili jsme, jakou má sílu,“ popisuje.

„Tentokrát to bylo také hrozné, navíc rychlé. Slyšela jsem výstrahu, proto jsem se pořád chodila dívat do sklepa i do zahrady, do půlnoci to bylo dobré, i sklep zůstával suchý. Pak se ale přivalil obrovský proud vody, tak rychle, jako kdyby ho někdo k nám do zahrady čerpal,“ přibližuje.

V evakuačním centru seniorka čeká na rodinu, která ji převeze do náhradního bydlení. „Moc bych si přála, abych se mohla vrátit, doma mám i invalidní vozík, protože už se hůř pohybuji a síly mi dochází. Jen doufám, že se s ním nic nestalo,“ obává se Buchtová.

Děti se těšily na vodu jako na sníh

Pro Veroniku Stejskalovou a její rodinu byla víkendová pohroma v Litovli první povodní. „Bydlíme tu s přítelem a dcerami deset let, takže předchozí velké vody jsme nezažili. Byla to taková premiéra, naštěstí ne tak hrozná, jak jsme očekávali,“ hodnotí.

Podle ní se podobná situace dala očekávat, vzhledem k tomu že Litovel obklopují vodní toky.

„Bylo to opravdu přesně tak, jak předpovídali. I z města říkali, že to začne o půlnoci. Máme výhled na kruhový objezd, takže jsme viděli, jak lidé stojí na ulici a čekají, co přijde. Nejdřív začal na silnici jen malý potůček. Pak jsme jen viděli, jak lidé couvají o krok zpátky, pak o další a pak se běželi postupně schovat,“ popisuje žena.

„Měli jsme štěstí, že se nám voda dostala do garáže a na dvůr, ale do obytné části naštěstí ne. Sledovali jsme předpovědi s velkým očekáváním už od čtvrtka. Pro jistotu jsme všechno zabezpečili,“ zmiňuje Stejskalová.

Podle místních si velký obdiv zaslouží záchranné složky, které se do Litovle okamžitě sjely.

„Děsivé bylo vidět velkou kolonu blikajících aut, byli tam hasiči, policisté, měli i čluny. To člověku na klidu nepřidá. Největší strach jsme měli z toho, že se budeme muset evakuovat někam pryč, ale naštěstí to pro nás nebylo tak zlé. Máme totiž pět psů, už jsme plánovali, že je dáme na půdu pod střechu, když bude nejhůř,“ líčí žena.

Jinak ale rodina situaci zvládla dobře. „Dcery z toho měly dokonce srandu. Pořád vyhlížely, co se venku děje, na vodu se těšily skoro jako v zimě na sníh. Ráno hned vyběhly k oknu a volaly, ať se jdu podívat,“ uzavírá s úsměvem Stejskalová.

Hasiči byli skvělí, chválí rodina

Azyl v evakuačním centru vyhledala také rodina v nelehké situaci. Kromě dvou malých dětí skončili na provizorním lehátku i její dva chronicky nemocní členové.

„Opravovali jsme dům, aby měl dvě části a byl dvougenerační. Tu první půlku jsme dokončili nedávno, teď bude úplně zničená. Ráno tam byl nejmíň metr vody,“ popisuje Renata Gáborová z litovelské místní části Rozvadovice.

Renata Gáborová je jednou z těch, jimž v Litovli voda zaplavila domovy. Azyl našla se zbytkem rodiny v evakuačním centru v místní sokolovně.

Do záchranného centra se dostali v pondělí v devět hodin dopoledne. „Včera to v Rozvadovicích bylo ještě dobré, ale ráno už to byla katastrofa. Sousedi vedle nebyli tak zasažení jako my, ale k nám hrkla voda z pole. Ráda bych se šla podívat, jak to doma vypadá, jenže to zatím nejde. Vůbec si nechci ani domýšlet, jak to tam musí vypadat, všechno bude určitě zničené,“ říká s povzdechem Gáborová.

Zázemí je pro všechny ubytované jen dočasné, brzy se opět přestěhují jinam. S sebou mají jen minimum věcí.

„Je to tu tedy hrozné, je tu zima, není to úplně vhodné pro děti. Doufáme, že se brzo dostaneme jinam a že se situace vyřeší. Děti jsou astmatici, takže když nám řeknou kam jít, budeme rádi, klidně si to i zaplatíme, hlavně abychom byli v teple a v bezpečí,“ stýská si devětatřicetiletá žena, která je pěstounkou dvou malých dětí.

„Vzala jsem nějakou vodu, jídlo, věci pro děti. Staráme se o dva nemohoucí příbuzné, jsou na tom špatně. Jsou ležáci. Hasiči nám moc pomohli, odnesli je na takových plachtách a skončili jsme tady. Paní už odsud odvezli do nemocnice sanitkou, měla horečky nemohla tu být,“ popsala žena.

Během rozhovoru hasiči připravili vybavení a z evakuačního centra odvezli ještě další dva imobilní lidi. Zamíří do nemocnic, kde se o ně postarají zdravotníci. Evakuační centrum se tak kolem druhé hodiny odpoledne začalo pomalu vyprazdňovat. Zůstalo tam jen několik lehátek s nepoužitým ložním prádlem.