Soud Vilčeka poslal za loupež a pokus o vydírání výjimečně „jen“ do věznice s ostrahou, neboť je zde - na rozdíl od vězení se zvýšenou ostrahou - možná substituční léčba.
„Obžalovaný je svým způsobem tragická postava. Smyslem trestu je nicméně i ochrana společnosti, což je zde bohužel nutné. Dejme mu tedy alespoň šanci zbavit se v jiném typu věznice závislosti,“ zdůvodnil to soudce Eduard Ondrášek.
Vojenské pojišťovně musí muž, jemuž hrozil až dvanáctiletý trest, uhradit necelé tři tisíce korun za zranění vojáka, který se za ním pustil. Majitelku klenotnictví, jež vznesla nárok na úhradu škody ve výši 250 tisíc korun, soud odkázal na civilní žalobu. Rozsudek nicméně není pravomocný, obě strany si ponechaly lhůtu na zvážení odvolání.
Předstíral zájem o koupi prstenů
Letos sedmadvacetiletý Vilček, který už strávil ve vězení zhruba čtvrtinu života, si loni 18. června počkal, až ve zlatnictví v Denisově ulici nebudou žádní zákazníci, vešel dovnitř a předstíral zájem o koupi prstenů. Ptal se na ceny, poté prodavačce vytrhl kazetu s 35 prsteny v ceně 275 tisíc korun a vyběhl z prodejny.
„Přišel jsem tam s úmyslem odcizit prsteny. Snažil jsem se je odsunout z dosahu, pak jsem je vzal do ruky a utekl. Chtěl jsem je prodat. Měl jsem abstinenční příznaky, jsem závislý,“ řekl u soudu Vilček s tím, že teď podstupuje substituční léčbu.
Prodavačka, která byla ve zlatnictví první den na brigádě, vyběhla za zlodějem na ulici a oslovila mladého muže projíždějícího kolem na kole.
„Vydal jsem se za ním a pronásledoval ho ulicí Kačení. Párkrát jsem na něj zakřičel, ale pokračoval dál. V ruce měl papírovou tašku, nevěděl jsem, co v ní je,“ nastínil už loni další průběh pětadvacetiletý učitel na základní škole a vysokoškolský student Štěpán Hengerič.
„Když se zastavil, přiběhl druhý svědek. Zloděj tašku zahodil, byly v ní prsteny. Policie v telefonu mi řekla, ať zůstanu na místě,“ dodal s tím, že další dění sledoval jen zpovzdálí.
Druhým pronásledovatelem byl ke zlodějově smůle pětatřicetiletý voják z prostějovské 601. skupiny speciálních sil Milan Hauer.
„Doběhl jsem ho na travnatém plácku a vyzval, ať počká a posadí se. Říkal mi, ať ho nechám a co po něm chci. Vytáhl jsem mobil z kapsy a vytočil policii, on se sklonil a pak jsem si všiml, že drží kámen a chce mne udeřit. Dal jsem ruku před sebe a on začal utíkat,“ vylíčil Hauer.
Zloděj prstenů měl smůlu, marně prchal vojákovi ze speciální jednotky a učiteli |
Útok kilogram a půl vážícím kamenem mu způsobil malou tržnou ránu na předloktí. Od Vilčeka si proto následně držel asi desetimetrový odstup.
„Zaběhli jsme do nadzemních garáží, on se tam snažil schovat, byl za výtahovou šachtou, tam jsem nešel, měl jsem strach, pořád měl kámen. Policie mi řekla, že je tam jen jeden vjezd, tak už jsem na ni počkal venku,“ dodal voják.
Aktivní svědky ocenil krajský policejní ředitel
Vilček dnes u soudu tvrdil, že kámen použít nechtěl a vzal ho do ruky jen kvůli zmínce o služební zbrani. Šlo však o mýlku, protože Hauer se ho jen zeptal, zda má vytáhnout služební průkaz, aby ho přiměl dál neprchat. Nepředstavil se přitom ani jako voják nebo policista.
Obhajoba zkusila na začátku jednání navrhnout dohodu o vině a trestu, na tu však státní zástupkyně nepřistoupila.
Obžalovaný má bohatou trestní minulost, byl souzen už dvanáctkrát, většinou za majetkovou trestnou činnost a za drogy. Ve vězení strávil muž, který vyrůstal v dětském domově a u pěstounů, dohromady přes osm let. V den loupeže byl na svobodě osm dní. Souběžně s nynějším procesem čelí ještě u okresního soudu obžalobě z ublížení na zdraví.
Oba aktivní svědci loni v červenci obdrželi za hrdinský čin medaili ředitele Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje druhého stupně. Podle krajského policejního ředitele Tomáše Landsfelda výrazně pomohla jejich jasná komunikace s operačním střediskem při pronásledování zloděje.
2. července 2024 |
