Podnikatel ve stavebnictví se věnuje ve volném čase modelářství, sestavuje makety supersportovních aut, se kterými dobývá svět.

Modelářství se věnuje od dětství. „Vždycky jsem měl rád techniku. Od letadel jsem přešel k tankům. Pak jsem měl delší dobu pauzu. V roce 2018 jsem se k modelařině vrátil,“ vysvětluje Štolc.

Nově se pustil do supersportovních aut jezdících slavný závod 24 hodin Le Mans. „Především kvůli jejich nádherné vizuální stránce,“ objasnil.

Klasické modelářství rychle opustil, aby se prosadil i ve světě. „Začal jsem stavět metodou Full Detail Kit, což znamená rozebrat předlohu takzvaně do šroubku a pak znovu poskládat. Člověk se může soustředit i na nejjemnější detaily včetně kabeláže,“ popisuje.

Invenci porota ocení

Návody ke stavbě nepoužívá, vše skládá podle vlastního citu pro techniku. „Pokud člověk dělá model jinak než ostatní a vnáší do tvorby maximum invence, pak to poroty ocení,“ prozrazuje muž patřící ke světové modelářské extratřídě.

Nakupuje především japonské stavebnice, speciální doplňky pak v několika evropských zemích. Kromě zmenšených aut vytvořil i dioráma – maximálně živou scénu zastávky vozu v boxu. Všichni mechanici jsou na přesných pozicích jako při přezouvání pneumatik.

Nehody mají i zmenšeniny vláčků. Děje se to na každé výstavě, říká modelář

Postavil už supersporty více značek. „Začínal jsem s Mercedesem CLM GTR, ale největší úspěch mi přinesla až Mazda 787 B, která vyhrála Le Mans v roce 1991. Toto auto je vizuálně naprosto úžasné. I po stránce konstrukční se na modelu dalo vyřádit,“ svěřuje se tvůrce.

Modely, které staví, jsou v měřítku 1:24, takže jsou dlouhé zhruba 20 centimetrů. A nakolik jsou shodné s originály? „Tak na 95 procent,“ odhaduje nadšenec.

Nejvíc práce podle něj dá ztvárnit motor, kabeláž a rám. Používá hodinářské nástroje, speciální zvětšovací brýle. Doplňuje i detaily, které ve stavebnicích běžně nejsou. Měděný drátek se pod jeho rukama stává kabelem zajišťujícím dokonalé fungování elektroniky v nejdražších autech světa.

Nejtěžší je barvení a lakování

Za absolutně nejtěžší disciplínu při stavbě supersportů považuje barvení. Při stříkání barev používá miniaturní stříkací pistole.

„Mám pistole ke stříkání barev, jiné zase k lakování, protože je extrémně složité po stříkání barvy pistoli dokonale vymýt. Stačí maličký kousek barvy a lak je znehodnocen,“ vysvětluje modelář. Barvu překrývá dvěma vrstvami laku.

Potom už následuje broušení a leštění. Používá smirkový papír, který je ještě šestkrát jemnější než ten nejjemnější, který se dá u nás koupit. Ultrajemná je i brusná pasta. „Člověk si s povrchovou úpravou musí opravdu vyhrát. Nic se nedá ošidit,“ říká.

Auto po dokončení putuje do speciální vitríny, která zajišťuje absolutní prachotěsnost. „Z takového modelu dostat prach z každého místečka je už potom prakticky nemožné,“ objasňuje.

Dva modely za dva roky

Zatím má deset supersporťáků, teď se připravuje na další srdcovku, kterou je pro něj Ford GT 2017. „Budu stavět hned dva kousky. Jeden bude komplet, druhý rozložený na zhruba dvacet součástí, aby bylo vidět, jak jsem postupoval. To mi zabere asi dva roky,“ odhaduje.

Modelařinu kompenzuje sportem, má rád fitness a na jeho postavě to je vidět. Miluje jízdu na motorce a taky se chce věnovat rodině. To je vedle náročné práce víc než dost.

For Model láká v Olomouci na dvoumetrovou stíhačku i pavilon plný vláčků

„Rodinu rozhodně nezanedbávám. Naopak. Když si hraji se synem, jsem potom psychicky v pohodě, což je nejlepší chvíle pro to, abych večer usedl k modelu,“ vysvětluje.

A taky ví, že k mravenčí práci potřebuje absolutně klidné ruce. „Když posiluji, tak potom určitě není možné dělat třeba kabeláž nebo stříkat barvu, protože po cvičení se člověku třesou,“ podotýká muž, pro kterého je posilování dalším velkým koníčkem.