Jde například o výzkum dopadů Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci, multisystémové atrofie či progresivní supranukleární paralýzy.

„Zřízením oficiální mozkové banky navazujeme na zhruba patnáctiletou klinickou a patologickou činnost v brainbankingu,“ říká přednosta Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc Petr Kaňovský.

Vyzdvihl zásluhy profesorky Kateřiny Menšíkové a doktorky Lucie Tučkové, které tehdy začaly jako vůbec první v rámci České republiky.

„Inspirovala nás také návštěva londýnské mozkové banky, kde jsme viděli výsledky jejich práce v oblasti sběru tkání a výzkumu neurodegenerativních onemocnění,“ poukázal Kaňovský. První zařízení tohoto druhu v ČR vzniklo ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze.

Pracoviště jako v Londýně, Vídni či Torontu

Po návratu ze zahraničí lékaři zavedli stejný systém i u nás. „Nyní tedy tato činnost získává oficiální status v návaznosti na nově pořízené špičkové vybavení, které nás posouvá na úroveň předních center. Ta jsou například právě v Londýně, Vídni, Varšavě či Torontu,“ těší Kaňovského.

Mozková banka podle něj zajišťuje standardizovaný postup při odběru, vyšetření a skladování biologického materiálu, což jsou nezbytné podmínky úspěšného výzkumu v oblasti neurodegenerativních onemocnění.

„Určení správné diagnózy během života pacienta je v případě neurodegenerativních onemocnění v současné době stále velmi obtížné. Až ve dvaceti procentech případů je stanovena klinická diagnóza nesprávně,“ vysvětluje přednosta Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc.

Poukázal na to, že je například diagnostikována Parkinsonova nemoc, přestože měl pacient úplně jiné neurodegenerativní onemocnění nebo kombinaci různých forem neurodegenerace.

„Definitivní diagnózu, tedy jakým typem onemocnění pacient skutečně trpěl, je možné stanovit až neuropatologickým vyšetřením mozkové tkáně,“ zdůraznil.

Je třeba pochopit patologické děje

Biologický materiál uchovávaný a dále zkoumaný v mozkové bance je získáván po úmrtí odběrem v rámci pitvy. Odběr a vyšetření mozkové tkáně, stejně jako její archivace a následný výzkum probíhají v souladu s etickými standardy a s předchozím souhlasem zemřelého nebo osob jemu blízkých.

„Pro zajištění vyšetřitelnosti tkáně je důležité, aby byla mezi úmrtím a uchováním mozku co nejkratší časová prodleva,“ popisuje přednosta Ústavu klinické a molekulární patologie FN Olomouc Jan Bouchal.

Mozková tkáň je podle něj nejdříve důkladně vyšetřena zkušeným neuropatologem, část mozku je přitom použita ke stanovení definitivní diagnózy neurologického onemocnění.

„Další vzorky jsou uchovány v mrazicím boxu při teplotě minus osmdesát stupňů Celsia a jiné jsou fixovány ve formalínu. Oba konzervační postupy umožní provádění neurovědního výzkumu mnoho let po jejich uložení,“ doplnil Bouchal.

Cenné jsou i zdravé mozky

Pro darování mozku pro vědecké účely se mohou rozhodnout i lidé, kteří netrpí neurodegenerativním nebo jiným závažným onemocněním mozku.

„Tkáně darované lidmi bez neurologického onemocnění jsou velmi cenné, protože umožňují vědcům porozumění a srovnání vzhledu a fungování zdravého mozku s mozkem postiženým neurodegenerativním onemocněním,“ vysvětlil.

Hlavním cílem týmu Mozkové banky je zajišťovat co nejvyšší možnou kvalitu mozkové tkáně pro další neuropatologický a molekulárně-biologický výzkum.