Lidem úplně na chvostu startovního hada trvá téměř sedm minut, než vůbec proběhnou startem. Jednadvacetikilometrová trasa protíná skoro celou Olomouc. Ti nejrychlejší jsou už za necelých patnáct minut za hlavním nádražím, tempo na čele závodu je neuvěřitelné.

Zástup běžců se line kolem Hradiska, přes Lazce ke Gymnáziu Hejčín, odkud běžce ještě čeká cesta na výstaviště Flora, znovu hlavní nádraží a pak kolem galerie Moritz finiš opět u olomoucké radnice.

Obloha se naštěstí pro účastníky těsně před závodem zatáhla, takže ostré sluníčko není problém. Naopak to vypadá spíše na déšť, zvedá se vítr, ale stále je poměrně dusno.

Organizátoři se, zdá se, poučili z minulých let, kdy tu a tam na trati někdo zkolaboval. Kromě početných občerstvovacích stanic běžce osvěžuje i kropená voda, pod níž mohou v ještě stále horkém červnovém dni proběhnout.

I tak se ovšem najdou tací, kteří velkou zátěž nezvládnou. Zdravotníci, jichž je po trati skutečně velké množství, mají plné ruce práce například na devatenáctém kilometru, kde ošetřují jednoho z běžců.

Rekordy letos odolaly

Jako první dobíhá na Horní náměstí Ital Daniele D'Onofrio, trasu zvládá za 1:04:56. O devět sekund později zvedá ruce nad hlavu i Němec Sebastian Hendel, jenž v Olomouci triumfoval loni. Rekord Keňana Kipropa (1:00:15) z roku 2015 tak zůstává neatakován.

I ženský rekord odolal. Nejrychlejší závodnicí je Maďarka Nóra Szaboová, která cíl protíná v čase 1:12:44.

Hned v závěsu vymačkává poslední zbytky sil Češka Tereza Hrochová, jež je s celkovým třináctým místem nejlepší českou závodnicí a celkově druhou ženou v konkurenci dalších téměř 1 200 žen. Mimochodem, právě Hrochová se představí i na olympijských hrách v Paříži, kde ovšem poběží maraton.

Nejrychlejším českým běžcem se stává celkově devátý Jiří Homoláč, který vměstnal svůj čas těsně pod hodinu a deset minut.

„Po víc než dvou měsících, kdy jsem měl problémy se zády a zadkem, jsem snad teprve týden před závodem našel recept na zlepšení. Tak teď už jen lépe,“ hlásí Homoláč.

Startovat šlo i na kratších tratích

Olomoucký running festival je ale také o závodnících, kteří olympijské ambice nemají.

„Atmosféra byla jako vždy úžasná. Až přes počáteční dusno se běželo dobře. Bohužel jsem si na startu stoupl blbě a trvalo mi, než jsem se dostal k běžcům mého tempa. Výborní jsou vodiči, kteří vás vždy hecují k lepšímu výkonu,“ líčí běžec, který se představuje jako Martin.

Podél trati jsou na každém úseku lidé, kteří závodníkům tleskají, menší děti pak nastavují ruce a chtějí si plácnout.

„Akorát mi jako ekologovi krvácí srdce, když vidím po občerstvovačkách tolik odhozených kelímků. Ocenil bych zelenější přístup,“ dodává pravidelný účastník. Letos závod zkompletoval pod hodinu a tři čtvrtě.

Ti, kteří si na celou trať netroufli, mohli běžet štafetu čtveřic či dvojic nebo ranní pětikilometrový běh Šantovka run.

„Chtěl jsem si zkusit svůj první běžecký závod v životě a tenhle mě zaujal. Pro začátečníky je to určitě dobrá akce,“ míní Pavel, účastník druhého zmíněného závodu.