„Strategie, kterou stát zvolil, není šťastná. Zvedá daň z alkoholu a my musíme zdražovat. Vše spěje akorát tak k tomu, že pokvete černý trh. Abychom tu neměli metanolovou aféru číslo dvě,“ obává se Jan Valenta z Hanácké pálenice, který provozuje živnost v Bílovicích na Prostějovsku a Slavoníně na Olomoucku.

I když teď, jak sám říká, v pálenici šlapou vodu, protože nebyly žádné meruňky a není co pálit, sezonu podle něho zachrání alespoň pozdní ovoce jako jablka a švestky, kterých je dost. Byznys udrží i díky nižším cenám energií.

Slivovice bude vzácnost. Mrazy spálily úrodu, pálenice čekají bídnou sezonu

„Pálíme plynem a letos jsme změnili dodavatele, takže s energiemi půjdeme o dvacet procent dolů. Pro zákazníky je to dobrá zpráva,“ pochvaluje si Valenta.

To ve Zvoli na Šumpersku lidé o svou oblíbenou palírnu přijdou. „Moc mě to mrzí, hlavně kvůli mým zákazníkům, ale nešlo to jinak. Už loni jsem musela k provozu palírny přibrat druhou práci, protože mě to neuživilo. Mám děti a potřebuji nějaké jistoty,“ vysvětluje Lenka Najmanová. Palírnu proto pro letošek zavřela.

Přesně ví, kdy toto rozhodnutí přišlo. „Když po loňské katastrofální sezoně na jaře znovu udeřily mrazy a vše opět pomrzlo. Někdy v té době jsem dostala nabídku na stálé zaměstnání, takže jsem neváhala,“ líčí Najmanová.

Podle ní problémy začaly po koronavirové pandemii, kdy šly nahoru opravy kotlů, revize a technické náležitosti, a nyní se už tři roky po sobě zvedá daň z lihu.

„Když jste OSVČ a pracujete jen na sebe, tak co si nevyděláte, to nemáte. A když potom ztrátový byznys musíte dosypat ze soukromých peněz, není to žádná sláva,“ krčí rameny Najmanová.

Ví, že není jediná, kdo se rozhodl živnost pěstitelské pálení přerušit. „Je nás tady po okolí víc a vůbec se tomu nedivím,“ dodává dnes už bývalá podnikatelka.

Pálenice na prodej

Podobně mluví i Richard Nosek z bludovské palírny. „Hodně lidí s pěstitelským pálením končí. Je to vidět i na inzerci, spousta pálenic je na prodej,“ všímá si Nosek.

Podle něho je to dáno i generační obměnou. „Mistři palírníci jsou většinou zástupci starší generace, mladí to dělat nechtějí, protože k tomu nemají takový vztah. Takže v řemesle už nepokračují a pálenic se zbavují,“ míní Nosek.

Výjimkou jsou regiony jako třeba severní Morava, kde má pěstitelské pálení dlouhou tradici.

„Tady u nás na Uničovsku jsou v každé vesnici alespoň dvě palírny, takže konkurence je veliká,“ uvádí Pavel Krestýn z pálenice v Šumvaldu. To je také důvod, proč litr 52procentní pálenky prodává za 175 korun, což je jedna z nejnižších cen v regionu.

„Snažím se vycházet zákazníkům vstříc a zatím jsem navýšení spotřební daně do ceny nepromítl. Ale pokud se daň bude dál zvedat, budu muset zdražit,“ přemítá Krestýn.

Stovky kilogramů kvasu přijdou vniveč, na výrobu pálenek řada pěstitelů nemá

Právě zvyšující se spotřební daň a zdražování palírníky trápí nejvíc. „Lidé už začínají zvažovat, jestli vůbec budou pálit. Cena mnohde přesahující 200 korun za litr 50procentní pálenky je citelný zásah do rozpočtu,“ varuje Věra Dokoupilová z pálenice Juvex ve Šternberku.

„Kdo na to má, tak si alkohol koupí a kolem domu má okrasné zahrady, protože se nechce o nic starat. A ti, co na to nemají, prostě nepálí,“ souhlasí David Malík z palírny Mrsklesy na Olomoucku.

Láhev za 220 korun

V Hanácké pálenici dnes lahev 50procentní slivovice přijde na 220 korun, tři roky zpátky se cena pohybovala kolem 160 až 180 korun. Podobně v palírně Maršíkovský mlýn ve Velkých Losinách na Šumpersku podle ceníku na webu z let 2020/2021 pálení litru 52procentního destilátu vycházelo na 166 korun, dnes už cena za stejnou službu přesáhla 200 korun.

„Je to jasné, stát nás chce odnaučit pít,“ říká s nadsázkou jednatel pálenice Maršíkovský mlýn Richard Jašš. Přestože pálí jen jeden den v týdnu, o budoucnost se nebojí.

„Jsme lihovar, takže kromě pěstitelského pálení vyrábíme také bylinné likéry, giny, destilát na whisky. Jen pěstitelské pálení by nás neuživilo,“ vysvětluje.

Bečky s kvasem vozí starší generace

Novým trendem se stává hromadné pálení, kdy pálenice vyberou od lidí celé ovoce, uskladní ho a poté připraví společný kvas. Ten vypálí a zákazníci dostanou poměrnou část alkoholu. Takto to dělá například lihovar v Zábřehu nebo v Hrabové na Šumpersku.

„Je s tím mnohem méně práce. Ke mně bečky s kvasem vozily převážně starší ročníky a za léta, co jsem pálila, mi zákaznická základna víceméně vymírá. Mladým se kvas nechce dělat, takže raději ovoce odvezou do společného kvasu,“ vysvětluje Najmanová.

„Všichni se nějak držíme a bojujeme. Jenže je to každý rok těžší, a když má člověk pěstitelské pálení jako hlavní zdroj příjmu, má to hodně těžké,“ přiznává Richard Nosek.

„Lidé budou pálit načerno“

„Stát hází palírníkům klacky pod nohy a vše spěje akorát tak k tomu, že lidé budou hledat černé pálení a stát bude zase strouhat mrkev. K tomu ta hrozná byrokracie, kontroly... Celníci by nás měli nechat žít a zaměřit se na důležitější věci,“ přemítá provozovatel pálenice, který si nepřál uvést své jméno. Poukázal na fígl, jak palírníci vyřešili problém s neúrodou ovoce. „Prostě ho seženou v Polsku a k nám jezdí kamiony plné švestek. Tady se to pak rozepíše na lidi z paneláku a vypálí se kořalka,“ doplnil muž pod příslibem anonymity.

Celní úřad pro Olomoucký kraj podle mluvčího Davida Kubenze žádné takové případy neregistruje a nezaznamenal, že by se počet pálenic snížil. „V kraji aktuálně evidujeme 86 pěstitelských pálenic, což je jeden z vůbec nejvyšších počtů v Česku. Na bilancování aktuální sezony je ještě brzy, jelikož odstartovala 1. 7. 2024,“ uvedl Kubenz.

V regionu jsou však i pálenice, které si na nedostatek zákazníků nemohou stěžovat. „Nám zákazníků přibylo. Je to možná i tím, že po okolí některé pálenice zavřely, a lidé proto přešli k nám,“ uvedl Radek Skipala z přerovské pálenice.