Aby škola mohla jakýmkoliv způsobem probíhat, musí fungovat internet a elektřina.

„Provizorium se nedá udržet dlouhodobě, jen nám pomáhá získat čas. Máme tak měsíc na to vymyslet, jak postupovat dál, kde děti nakonec zakotví a jak celou situaci stabilizovat,“ míní ředitel Základní školy v České Vsi na Jesenicku Filip Worm.

I když je nastalá situace pro všechny velmi náročná, toho, že by žáci nezvládli osnovy, se on ani vedení dalších poničených škol nebojí.

17 fotografií

„Sice byli někteří až dva týdny doma a teď mají divočejší režim, ale zvládli jsme covid a zvládneme i povodně. Důležité je, že žáci jsou spolu i se svými učiteli,“ míní Worm.

Za pravdu mu dávají i experti. „Vše je lepší než distanční výuka za covidu, ještě dnes se někteří rodiče při zmínce o ní opupínkují. Řešení ředitelů nabízí alespoň nějakou formou kontinuity, jež je v takových situacích důležitá,“ hodnotí psycholožka Dagmar Svobodová z Jeseníku.

Jedenáct žádostí

Provizorní režim nyní zažívají žáci většiny vyplavených škol na severu regionu. Žádosti o změnu organizace školního roku zaslaly na ministerstvo čtyři ze 300 základních v kraji, sedm z 90 středních a dvě základní umělecké školy. Všem ministerstvo vyhovělo, informoval úřad.

Škola v České Vsi aktuálně hledá zázemí pro 330 žáků nejen z obce, ale i z části Jeseníku, Písečné a Supíkovic. Zářijová povodňová vlna se prohnala přízemím budovy, voda sahala až do výšky půl metru a zničila sedmnáct učeben včetně školní družiny a klubu, tělocvičny či šaten.

„Doufal jsem, že v horním patře, které zůstalo v suchu, budeme moci fungovat, ale nepůjde to, protože vyplaveny byly i všechny kotelny. Navíc budou v přízemí probíhat rekonstrukční práce a vysoušení, takže by to s výukou nebylo možné skloubit,“ vysvětluje Worm.

Obnovit klasický plný provoz bude škola schopna zřejmě až od příštího roku. Dočasným řešením by tak mohla být budova z obytných kontejnerů, jež přislíbil při své páteční návštěvě Jesenicka ministr školství Mikuláš Bek.

„Bylo by to ideální řešení, i když na místě, kde by měla kontejnerová škola stát, je zatím jen obrovská hromada bahna,“ přemítá Worm.

Zima se rychle blíží, v Jeseníku už nakoupili přímotopy

Prozatím se výuka nejmladších dětí přesunula do volných učeben jesenické hotelové školy, gymnázia či k do střediska volného času. Starší žáci vyjeli na týdenní pobyty do Moravské Třebové a do Stříbra.

„Využijeme i nabídku prezidentské kanceláře, kdy naši osmáci vyjedou v říjnu na školu v přírodě do sněmovní ubytovny v Lipnici nad Sázavou na Havlíčkobrodsku,“ plánuje ředitel. V rekreačních střediscích Sněmovny budou mít žáci hrazené ubytování i stravu.

Přistavění obytných kontejnerů, kde by žáci našli odpovídající zázemí, vítá i ZŠ Jeseník, kam chodí 750 dětí. Škola funguje ve třech budovách, výuku se však podařilo obnovit pouze na prvním stupni.

„Bohužel hlavní budova pro kompletně celý druhý stupeň, kde funguje 12 tříd s 220 žáky, je mimo provoz,“ přibližuje ředitel školy Dominik Liberda.

Škola už nakoupila přímotopy, jimiž chce i za cenu obřích nákladů na energie vytápět jak obě pracoviště pro první stupeň, tak případnou budoucí kontejnerovou budovu.

„Prognózy obnovení dodávky plynu jsou kvůli poškozenému potrubí v některých oblastech na měsíce, nemůžeme čekat. Včera tu bylo pouhých patnáct stupňů a stále se ochlazuje,“ vysvětluje Liberda.

„Byli zaražení, ale pak o tom chtěli mluvit“

Žáci, kteří se nemohou v nejbližší době vrátit do školy, zatím podstupují výuku na cestách, a to nejen ve sněmovním zařízení v Harrachově na Jablonecku, ale i na jižní Moravě v domech dětí a mládeže, kde je připraven i doprovodný program.

„Nebojíme se, že nezvládneme osnovy, ale už bychom potřebovali fungovat v normálním režimu,“ přeje si ředitel jesenické školy.

Dětem, které z prožitých povodní mohou trpět úzkostmi, pomáhá podle něj poradenské pracoviště a školní psycholog.

Psycholožka Milada Herodková ze ZŠ Jeseník řeší se žáky povodně téměř každý den. „Je to teď pro všechny neskutečně náročné, každý dělá, co umí, a pomáhá, jak může,“ hodnotí situaci na škole.

Od návratu dětí do lavic po povodních si všimla jejich zaraženosti.

„Byly takové přešlé, a současně i trochu divoké, není se čemu divit, naakumulované emoce musí ven. Většiny dětí tady se povodně buď přímo dotkly, zažily je na vlastní kůži, nebo o nich aspoň slyšely od sousedů či známých. Atmosféra není růžová. Je dobře, že děti nyní mají velkou potřebu se o těch věcech bavit,“ popisuje psycholožka.

Rodiče teď však mají kupu jiných starostí, a tak je zčásti zastupuje škola. „Děti jsou rády za každého, kdo jim naslouchá. Se zážitky se pak vyrovnávají různě. Máme třídu, kde vyráběly andělíčky naděje, které pak rozdávaly vytopeným lidem jako útěchu, jinde se zase na vytopené spolužáky pořádaly sbírky oblečení. Děti rovněž chodí pomáhat k lidem domů, je to obdivuhodné,“ oceňuje Herodková.