Povodeň mu půlku domu odnesla, všude kolem zbyla jen suť a kamení. Červený dům, který stál jen kousek od jeho domu, živel zboural úplně.
„Je nám ho moc líto, je to prima chlap, každému rád pomohl, i na svůj věk je docela aktivní, vše si zvládá sám,“ popisuje sousedka Pavlína Eliášová, která souseda ubytovala po povodních v roce 1997.
Slavomír Vincour ve svém domečku bydlel sám, na demolici se však přijely podívat i jeho dvě neteře.
„Řekla bych však, že si je mnohem bližší s námi. Těžce to nese. Poprosil nás, jestli bychom mu nepomohli najít nové bydlení, že on sám neví, co má dělat,“ doplnila Eliášová.
Na bourání se dívat nedokázal
Dívat se na to, jak bagr promění jeho bydliště v sutiny, Slavomír Vincour ovšem nedokázal. Zapálil si cigaretu, a ještě než se demoliční četa dala do práce, sedl na kolo a raději odjel.
„Vzdal to, nechtěl se na to dívat,“ popsala sousedka. Vincour se ani nechtěl nechat vyfotit a odjel zpátky ke svým známým, u kterých nyní bydlí.
Také Pavlína Eliášová s přítelem se na demolici dlouho dívat nedokázala. Připomíná jim to, že oni sami sice znamení „X“, které označuje domy určené k demolici, od statika nedostali, i když by to raději chtěli.
Dům nasáklý vodou praská, ale na zbourání není. Nevíme, co bude dál, líčí žena |
Jejich dům je nasáklý vodou a praská, každý den se na něm objevují nové trhliny. „Spravovat ho nebudeme, ani bychom nevěděli, kde začít. Navíc bydlíme přímo v korytě řeky a červený dům před námi úplně spadl, sousedovi to odneslo půlku stavení, a teď jsme na řadě. Nechci se při každém dešti bát, co zase přijde,“ popsala MF DNES Eliášová.
„K řece už určitě ne“
S přítelem Kamilem Böhmem už chce za vším udělat tlustou čáru a odstěhovat se. „Půjdeme na samotu u lesa, k řece určitě ne,“ říká.
Slavomír Vincour přitom přišel při povodních v roce 1997 o tři čtvrtě pozemku, o studnu a také o kůlnu. „V té době bydlel u nás,“ připomněla Eliášová.