Janošťákovi mají dům kousek od zastávky Mikulovice – Široký Brod. Zastávka je obehnána hradbou náplavové suti: uvázlé větve, kmeny stromů, trámy, plastový odpad... Podobně to vypadá u jejich domu a vlastně i v celé ulici. To, co voda přinesla, nechala na místě. Už to neodplave. K tomu, aby se nějak rozumně pohnuli z místa, budou potřebovat těžkou techniku. A ta chybí. Hasiči dělají co mohou, ale řeší primárně urgentní věci.
Janošťákovým se voda dostala do domu, zaplavila i autodílnu. Kláda rozbila okno a voda vnikla dovnitř. Podobně i sklep. Přes něj se voda protlačila do prvního patra. Měla takovou sílu, že s sebou vzala čtvery dveře. „Šest slepic jsme nechali v klícce v horním patře nad dílnou. Jsou v pořádku, jenom měly velkou žízeň,“ říkal pan Janošťák. Bydlí tady od jedenasedmdesátého roku.
„A tím začaly naše tragédie“. Tato povodeň není jediná pohroma, která je potkala.
Podemletá cesta
Ze Širokého Brodu směrem na Písečnou, kudy jsme před dvěma dny ještě jezdili, je cesta zanesená všemožným harampádím – a hlavně je podemletá. Vyrvaná svodidla leží přes cestu. Všechno lemují vyvrácené stromy. Řeka se už vrátila do svého původního koryta, někde si však vymlela nové.
Momentálně Bělá vypadá, jako by byla po nějakém vydatnějším dešti. Ale když kulminovala, byla tak o tři čtyři metry výš.
Místní rozhlas právě sděluje, že v Mikulovicích byl zřízen hydrant s pitnou vodou, kde si lidi můžou načerpat. na křižovatce je z hydrantu vyvedená hadice, u ní fronta lidí, čerpají do všeho, co mají po ruce. Po převaření by se snad prý dala i pít, podle místních je z rezervního vodojemu na kopci.
Horší je to s elektřinou. Podle rozhlasu je její zprovoznění v nedohlednu. A špatné je to i s potravinami. Do Mikulovic by měl dorazit humanitární konvoj s potravinami a dalšími potřebnými věcmi.
Od Mikulovic po Písečnou se jezdit autem dnes nedá. Kdo má kolo či motorku, má výhodu. A všude je to stejný obrázek: nánosy všeho, co si lze představit, silnice poničené, místy se propadají. Do toho potrhané dráty elektrického vedení, vyvrácené sloupy – a také poničené plynové potrubí, nebo přinejmenším narušené.
Lidem tady scházejí informace, protože jsou odříznutí od internetu, ani proud nejde. Rádi by se dozvěděli, co se vlastně bude dít. Jestli se bude něco dělat třeba s plynem, který je místy cítit dost výrazně.
Támhle byla hráz
U majitele domu pana Svrčka je stržená hráz. „Řeka byla úplně v jiném korytě zhruba takových sto metrů od nás. Támhle byla hráz vodní elektrárny,“ ukazuje muž.
Jak se hráz protrhla, udělala si řeka druhé koryto, pak třetí. Nakonec se proudy spojily. Na dům se ve finále valila jedna obrovská masa vody, která brala všechno, co jí stálo v cestě. Zbourala garáž, vytrhala dlažbu i sebrala palivové dřevo. Odnesla vše neznámo kam.
Podemlela také verandu, která se částečně urvala. Ještě drží, ale vstup přes ni je nebezpečný.
Mrazivé svědectví reportéra: Nechci být ten, kdo jim řekne, že dům už není |
V neděli v devět ráno volali o pomoc. Za pár hodin je zachránil vrtulník – to byla úplně poslední možnost, jak se odtud dostat. Svrčka se zetěm, třemi psy a dvěma kočkami.
Teď si přišli pro pár věcí, aby měli vůbec co na sebe. Jejich majetek se smrskl na pár igelitek. „Po povodni v devadesátém sedmém jsme měli sílu a dům opravili. Ale teď si s manželem říkáme, jestli ji vůbec ještě budeme mít,“ povzdechne si Svrčkova manželka.
Opravit se bude muset koryto řeky, aby voda neproudila přímo kolem domu, vybudovat novou hráz. a pak vysvobodit dům z kamenného sevření. Rozhodně to je pro těžkou techniku – ale ta se tam teď nedostane. Silnice je podemletá, poničená… Během chvíle upadl další kus vozovky. Rodina odchází přes kopec ke kamarádovi. Teď tady bez pomoci stejně nikdo nic nezmůže.
