Požár vypukl 15. června roku 1749 a historické prameny o něm mluví jako o Poláškovském požáru.
„Jisté je, že vzešel z domu, jenž obýval občan jménem Polášek. Bohužel Polášků žilo v Přerově v polovině 18. století několik, byli mezi nimi tkalci, hrnčíři, někteří měli i funkce ve správě města. Od kterého Poláška a z kterého domu konkrétně oheň vzešel, proto nevíme,“ uvádí historik a ředitel Státního okresního archivu Přerov Jiří Lapáček.
Odkazuje přitom na záznam z kroniky nejstaršího přerovského kronikáře Franze Struschky, která je uložena v Muzeu Komenského v Přerově. Struschka v ní o požáru píše:
„V roce 1749 obrátil proslulý Poláškovský požár skoro celé vnitřní město v popel. Vyhořel také velký mlýn na levém břehu Bečvy pod velkou baštou Horního náměstí (nyní Spálený mlýn, pozn. red.) i s jezem položeným šikmo přes Bečvu. I ještě dnes 1870 je možno vidět zbývající sloupy této vodní stavby, které jsou nejbližšími sousedy pomalu zpracovávány na topné dříví.“
Vzhledem k nedostatku dochovaných pramenů autoři ostatních publikací věnovaných přerovským dějinám ze Struschkovy kroniky vesměs citují, a tak se stejné údaje k požáru objevují i v novějších publikacích, jako je Přerovsko: město i hejtmanství od Františka Bayera z roku 1893, Minulost Přerovska 4 od Karla Vičara z roku 1962 či v publikaci Dějiny města Přerova II z roku 1971.
Objev archeology překvapil
O tom, že kvůli požáru Přerov přišel i o kostel sv. Marka, někdejší sídlo Jednoty bratrské, historici vědí díky záznamu v přerovské děkanské matrice z roku 1764, jež je uložená v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava. Podle Lapáčka je v ní latinsky psáno v překladu zhruba toto:
„Farář Nedomann uvedl, že při požáru v r. 1749 vyhořel celý kostel, který tak přišel o všechen svůj movitý majetek a roucha, o 4 oltáře a varhany. Kostel lehl popelem, zůstaly jenom zdi s věží a se dvěma starými roztavenými zvony...“
Komenský v Přerově získal pedagogické zkušenosti i manželku, říká historička |
Kostel sv. Marka po požáru nebyl nikdy obnoven, chátral a v 80. letech 18. století byl zbořen. Objevili ho až v roce 2012 archeologové během prací na stavbě Tyršova mostu, u něhož mělo vzniknout velkokapacitní parkoviště.
Když odkryli základy kostela a někdejší bratrské modlitebny se školou z roku 1554, byla to pro ně mimořádná událost. Díky historickým pramenům a zápiskům předchůdců tušili, že tady kostel a škola v minulosti stály, ale nepočítali s tím, že z nich něco zbylo.
Na místě byla později sokolovna, kino či obuv
„Stejně jako Britové odkryli základy domu, který před svou smrtí obýval jejich Shakespeare, my máme školu, kde pro změnu působila jedna z nejvýznamnějších osobností českých dějin – J. A. Komenský,“ řekl tehdy vedoucí záchranného archeologického průzkumu Zdeněk Schenk.
„Je to největší archeologický objev v kraji za posledních pětadvacet let,“ vyzdvihl význam místa.
Archeologům se podařilo ztotožnit objevené základy s nejstarším vyobrazením Přerova z roku 1593. I na této vedutě stojí na levém břehu Bečvy jak budova bratrské modlitebny, tak dům se školou, kde v letech 1614 až 1618 Komenský vyučoval.
Komenského potomek brázdil oceán, pak zamířil na Moravu jako lesník |
Na možnou existenci bratrské školy dlouhá desetiletí mylně upozorňovala pamětní deska umístěná na hradbách poblíž jedné z bývalých městských bran. Na místě archeologického objevu stála od roku 1897 budova, jež původně sloužila jako sokolovna, později kino, a v 80. letech dokonce jako prodejna obuvi.
Po demolici v roce 1987 tu pak přes dvacet let jen rostla tráva. „Nikdo netušil, že se pod základy staré sokolovny mohlo něco zachovat. Byl to zázrak,“ vzpomíná dnes Schenk.
