Například odvaha Květy Bartoňové může dát vzpomenout na Nicolase Wintona, jenž v roce 1939 zachránil téměř sedm set převážně židovských dětí z okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů, když je odvezl do Velké Británie.
„Její příběh, v podstatě neznámý, začal, když jako mladá holka, studentka střední školy, vyjela se spolužačkou krátce po válce na Slovensko, do Údolí smrti na Dukle, se sbírkou oblečení. Na místě viděla, jak lidé žijí v zemljankách, osamocení, bezprizorní,“ přibližuje spisovatel Martin Šinkovský, který pro komiks připravuje dvě kapitoly.
„Zanechalo to v ní takový dojem, že řešila, jak jim pomoci. Začala obíhat místní firmy a sehnala kompletní hmotné zázemí pro začátek nového života. Přivezla pětačtyřicet dětí, třetiny se ujaly voršilky, zbytek šel do rodin. V Olomouci začaly žít nové životy,“ dodává.
Anděl sirotků z Údolí smrti. Dívka pomohla desítkám dětí k novému životu |
Některé z dětí na Moravě zůstaly, se svou zachránkyní už se však mnohé nikdy nepotkaly. Až v posledním půlroce jejího života se s ní malá část znovu shledala.
„Když jsem ten příběh četl poprvé, plakal jsem u toho. Zejména konec, kdy si ji děti našly po desítkách let, těsně před její smrtí, je hodně silný,“ popisuje scenárista.
Každé z „královen“ patří v komiksu dvacet stran. Na rozdíl například od svého předchozího díla Rozděl-ení o rozpadu Československa tentokrát Šinkovský fabuluje minimálně. Cílem je „dokument s uměleckým přesahem“, o jehož výtvarné zpracování se starají Ticho 762, Františka Loubat a Marek Rubec.
Nahlédne i do běžného života
Šinkovský píše také o Zdeně Mašínové, sestře mnohem známějších Ctirada a Josefa, jejichž činy při odporu vůči komunistickému režimu dodnes názorově rozdělují veřejnost, a dceři československého důstojníka Josefa Mašína. Tedy člena odbojové skupiny, které gestapo říkalo Tři králové.
„Celý život žila v jejich stínu. Teď bude hlavní postavou ona. Každý v téhle republice má na rodinu Mašínových názor. Nikdo ale neřešil její život. Musela prožít nacismus, komunismus i porevoluční éru. Všechny ty doby ji nějak poznamenaly, stejně tak se ona vymezovala vůči nim,“ říká spisovatel.
„Pro psaní potřebuji vědět, jaký měla normální život. Je známá jako zarputilá bojovnice proti totalitě, ale to člověk nedělá jako denní náplň. Byla laborantka, pak se nemohla věnovat ani tomu, dál profesní stopa mizí. Zajímá mne, jestli hrála karty, chodila do kina, nikde to nevyčteme,“ líčí autor příběhu, co by se rád na schůzkách od pamětnice dozvěděl.
Nyní devadesátiletá Mašínová začala po mnoha operacích, jež byly nutné kvůli vrozené vadě kloubů, samostatně chodit až v jedenácti letech. Před plynovou komorou ji coby zdravotně postiženou zachránila babička Emma Nováková, když gestapu slíbila německou výchovu dítěte.
„To v příběhu určitě bude, stejně jako postava Antonie Dvořákové, což byla agentka StB nasazená už na její matku Zdenu Mašínovou starší ve vězení. Když ta v roce 1956 zemřela, přihlásila se k rodině, babička Zdeny jí věřila a dávala peníze. V šedesátých letech potom Dvořákovou zažalovali za zpronevěru. Byla odsouzena, ale nevrátila ani korunu,“ popisuje Šinkovský.
Dívka trpěla kvůli původu i po válce
Poslední z příběhů zpracovává autor Paměti národa Jan Blažek. Věnuje se osudu tehdy patnáctileté Eriky Bednářové, dívky německého původu, jež byla po skončení druhé světové války pod záminkou chmelové brigády převezena do sběrného tábora pro Němce.
Po válce jsme náhle nebyli antifašisté, jen Němci, vzpomíná žena ze Sudet |
Ten se nacházel v Olomouci v místech dnešního krajského policejního ředitelství na třídě Kosmonautů a přezdívalo se mu Hodolanské peklo. Ve třinácti dřevěných barácích tam živořilo při největší vytíženosti na dva a půl tisíce zadržených.
Rodina Eriky zde skončila i přesto, že zastávala antifašistické názory a například matka Sofie byla ihned po záboru pohraničí v roce 1938 zatčena gestapem. Kromě toho Bednářovi během války pomáhali Čechům.
Internovaní lidé byli v táboře ponižováni, biti a někteří dokonce zavražděni. Erika zde strávila tři měsíce. Klidný život ale neměla ani později – třeba na jaře 1948 byla i s matkou vysídlena na Uničovsko, kde pracovaly jen za ubytování a stravu.
Vydání komiksu je naplánované na letošní Vánoce, lidé mohou jeho vznik podpořit ve sbírce na online platformě Donio.